ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3809.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3809/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné I., spol. s r. o., proti povinnému D. G., pro částku 639.337,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 6 Nc 4601/2005, o dovolání JUDr. J. B., soudní exekutorky, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze 16. 5. 2008, č. j. 35 Co 174/2008-188, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 25. 1. 2008, č. j. 6 Nc 4601/2005-134 tak, že exekuci nařízenou usnesením z 10. 8. 2005, č. j. 6 Nc 4601/2005-5, zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků ani soudní exekutorka nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadla soudní exekutorka dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a §238a odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř. spatřuje v právním závěru odvolacího soudu, že při zastavení exekuce z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu nelze spravedlivě požadovat ani po oprávněné úhradu nákladů exekuce. Podle názoru krajského soudu „soudní exekutor, který má z úspěšného provedení exekuce zisk, současně nese riziko spočívající v tom, že v opačném případě (zastavení exekuce) nebude uhrazena odměna za provedenou práci….Na tom nic nemění ani novela exekučního řádu, přiznávající od 1. 1. 2008 exekutorovi právo alespoň na náhradu hotových výdajů, neboť se vztahuje jen na zastavení exekuce pro nemajetnost povinného.“
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu