ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.402.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 402/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného M. G., proti povinnému J. W., pro 154.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 13 Nc 3581/2006, o dovolání Mgr. D. K., soudního exekutora (dále jen „exekutor“), proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2007, č. j. 56 Co 76/2007-27, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 10. 2. 2006, č. j. 13 Nc 3581/2006-3, nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2005, č. j. 53 Sm 263/2005-8, k vymožení pohledávky ve výši 154.000,- Kč s 6% úroky z prodlení od 28. 8. 2005 do zaplacení ze směnečného peníze, směnečné odměny ve výši 513,- Kč, nákladů předchozího řízení ve výši 6.180,- Kč a nákladů exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. D. K., soudního exekutora.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Plzni usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh oprávněného na nařízení exekuce zamítl (výrok I.) a uložil oprávněnému povinnost zaplatit exekutorovi náklady exekuce v částce 3.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl ve výroku o nákladech exekuce dovoláním exekutor.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání exekutora podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu