ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.4094.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4094/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné Č. p., a. s., proti povinnému R. T., zastoupenému advokátem, pro 8.655,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 305/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007, č. j. 17 Co 166/2007-52, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 15. 3. 2005, č. j. 5 Nc 305/2005-7, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 27. 7. 2003, č. j. 13 C 268/2002, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 8.655,- Kč s 8,5 % úroky ode dne 2. 11. 2001 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení ve výši 600,- Kč a nákladů exekuce, které budou určeny, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. J. P., soudního exekutora. Odvolací soud nepřisvědčil námitce opatrovníka povinného o místní nepříslušnosti soudu prvního stupně. Vzhledem k obsahu a účelu ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je třeba v případě povinného, který je neznámého pobytu, otázku místní příslušnosti vyřešit tak, že příslušným je v dané věci soud, v jehož obvodu měl povinný naposledy bydliště nebo se tam zdržoval, nemá-li majetek v obvodu soudu jiného. Tím, že se povinný přihlásil na adresu uvedenou v záhlaví tohoto usnesení, projevil vůli tam bydlet, byť bylo prokázáno, že se na dané adrese nadále nezdržuje, což dle odvolacího soudu neznamená, že tam v době podání návrhu soudu nebydlel.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu prostřednictvím opatrovníka – ustanoveného na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 10. 2006, č. j. 5 Nc 305/2005-37 - dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Zásadní právní význam spatřuje v zodpovězení otázky místní příslušnosti podle §45 zákona č. 120/2001 Sb. v případě, že nelze zjistit pobyt povinného. Upozorňuje, že daná otázka nebyla dovolacím soudem dosud řešena a rozhodování obecných soudů v této otázce je nejednotné. Dovolací důvod spočívá podle dovolatele na nesprávném právním posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), resp. nesprávném výkladu obsahu §45 zákona č. 120/2001 Sb.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným dovolacím důvodem je Nejvyšší soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Povinný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm.b) o. s. ř. sice ohlašuje, vysvětluje zároveň v čem, by měl spočívat zásadní právní význam rozhodnutí, ale ve skutečnosti námitku nesprávného právního posouzení věci neuplatňuje. Výtka, že o nařízení exekuce rozhodl místě nepříslušný soud, je podřaditelná pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).
Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž patří i dovolatelem namítnutá okolnost, že o nařízení exekuce rozhodoval místně nepříslušný soud), totiž přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (vyjma případu – o který zde nejde – kdy by samotná vada, pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) založit nemohou; dovolací soud k nim přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), a tento předpoklad v projednávaném případě naplněn není.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu