ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.4243.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 4243/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné P. s.r.o., proti povinné T. C.A. s.r.o., vymazané z obchodního rejstříku usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze 3. 6. 2003, č. j. 42 K 13/2003-16, pro částku 1.220,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. Nc 4236/2003, o dovolání JUDr. O. S., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 17. 7. 2008, č. j. 20 Co 257/2008-22, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud (v napadené části, tj. ve výroku III. o nákladech exekuce) změnil usnesení soudu prvního stupně ze 16. 5. 2008, č. j. Nc 4236/2003-12, tak, že soudnímu exekutorovi se náklady exekuce nepřiznávají.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním. Podle jeho názoru „rozhodnutí o nákladech v exekučním řízení upravených novelou exekučního řádu po 1. 1. 2008 bez přechodných ustanovení má po právní stránce zásadní význam“; odvolací soud rozhodl nesprávně, jestliže mu náklady exekuce nepřiznal s odůvodněním, že takové přiznání by bylo v rozporu s dobrými mravy, neboť exekutor podal návrh na zastavení exekuce teprve po 5 letech od nařízení exekuce, tedy za účinnosti nové právní úpravy, kdy v případě nemajetnosti povinného (a tím spíše jeho neexistence) hradí náklady exekuce oprávněný.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2008
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu