ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.4954.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 4954/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného M. Ch., zastoupeného advokátem, proti povinné O., v. o. s., o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 Nc 4075/2002, o dovolání JUDr. J. D., soudního exekutora, zastoupeného advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. dubna 2007, č. j. 14 Co 108/2007-93, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 16 Nc 4075/2002-72, rozhodl, že z rozdělované podstaty ve výši 1 500 000,- Kč se uspokojí pohledávka soudního exekutora JUDr. J. D. představující náklady exekuce ve výši 411 882,52 Kč a zbylá část rozdělované podstaty ve výši 1 088 117,48 Kč se vydá do konkurzní podstaty úpadce O., v. o. s., k rukám správce konkurzní podstaty Ing. R. S. Současně soud uložil správci konkurzní podstaty, aby v případě, že rozvrhová podstata nebude celá použita v rámci konkurzního řízení, ji vrátil soudu k provedení rozvrhového řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že po prohlášení konkurzu na majetek povinné nemohou být oprávněný ani další osoby přicházející do úvahy uspokojeni v rámci exekučního řízení. Proto soud po uspokojení pohledávky soudního exekutora z titulu nákladů exekuce, spadající do první skupiny podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř., vydal rozvrhovou podstatu správci konkurzní podstaty, jako zpeněžený majetek patřící úpadci.
Usnesením ze dne 11. dubna 2007, č. j. 14 Co 108/2007-93, Krajský soud v Plzni, změnil k odvolání povinné napadené usnesení okresního soudu tak, že se částka 411 882,52 Kč, kterou měla být uspokojena pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce, vydává do konkurzní podstaty úpadce O., v. o. s., k rukám správce konkurzní podstaty Ing. R. S. Odvolání správce konkurzní podstaty Ing. R. S. soud odmítl. Odvolací soud s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005 uzavřel, že pohledávka soudního exekutora z titulu nákladů exekuce je vedle pohledávky oprávněného pohledávkou třetí skupiny podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. Protože na povinného byl v průběhu exekučního řízení vyhlášen konkurz, nelze pohledávku soudního exekutora, ani pohledávku oprávněného a dalších přihlášených věřitelů, v rámci rozvrhu uspokojit.
Proti měnícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podal soudní exekutor včas dovolání, ve kterém uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pohledávku soudního exekutora, spočívající v nákladech exekuce, nelze řadit do skupiny k pohledávce oprávněného, tj. do skupiny pohledávek podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. Takový výklad, ačkoliv vychází ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, je v rozporu s postavením soudního exekutora, tak jak jej upravuje zákon č. 120/2001 Sb. Náklady exekuce jsou náklady osoby pověřené výkonem veřejné moci, které jí vznikly při této činnosti, proto jde o náklady státu, které se podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. uspokojují před ostatními pohledávkami. V souladu s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 20 Co 471/2004, publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 86/2005, tak měly být v posuzovaném případě náklady soudního exekutora uspokojeny před vydáním zbývající části rozdělované podstaty do rukou správce konkurzní podstaty. Pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce a pohledávka oprávněného na nákladech exekučního řízení jsou zcela samostatné nároky, a nelze je nijak připodobňovat. Náklady oprávněného jako náklady účastníka řízení jsou z pohledu hmotně právních předpisů (§121 odst. 3 obč. zák.) příslušenstvím pohledávky a v procesní rovině je o nich rozhodováno podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu. Oproti tomu náklady exekuce mají svůj základ výhradně v exekučním řádu a za příslušenství pohledávky je nelze považovat. Náklady exekuce nevynakládá oprávněný, ale pouze a výlučně soudní exekutor. Důvodem vzniku nákladů exekuce je výkon státní moci soudním exekutorem v konkrétním případě, u oprávněného je náhrada nákladů dána jeho procesním úspěchem v řízení. Oba nároky se liší i okamžikem svého vzniku, když u nákladů exekuce je to usnesením soudu o nařízení exekuce, u nákladů oprávněného již podání důvodného návrhu na nařízení exekuce. Rozdíly mezi oběma nároky nelze překlenout ani jejich dílčím procesním spojením v usnesení o nařízení exekuce a poté v příkazu k úhradě nákladů. Náklady exekuce je třeba považovat za obdobu nákladů provedení výkonu rozhodnutí podle §270 odst. 3 o. s. ř., nikoli za obdobu nákladů, které vznikly účastníkovi řízení (oprávněnému). Pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce není k pohledávce oprávněného nijak akcesorická. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žádný z účastníků řízení se k dovolání soudního exekutora nevyjádřil.
Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí /exekuci - §130 zákona č. 120/2001 Sb., §237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř./. Nejvyšší soud je ale neshledal důvodným.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Jelikož uvedené vady v dovolání namítány nejsou /dovolatel ohlašuje pouze dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./ a nevyplývají ani z obsahu spisu, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr soudů, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se uspokojuje z rozdělované podstaty ve skupině podle §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů sjednocena stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině /§337c odst. 1 písm. c) o. s. ř./. Dovolací soud nemá důvod se od tohoto názoru odchýlit.
Jelikož správnost napadeného rozhodnutí se nepodařilo argumenty přednesenými v dovolání zpochybnit, Nejvyšší soud dovolání soudního exekutora zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Pro úplnost je třeba dodat, že změna zákona č. 120/2001 Sb., provedená zákonem č. 347/2007 Sb., s účinností od 1. ledna 2008, na posuzovaný případ nedopadá, neboť v dovolacím řízení zásadně platí, že při posuzování věcné správnosti dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu nemůže dovolací soud přihlížet ke změnám v právní úpravě, které nastaly po rozhodnutí odvolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1994, sp. zn. 7 Cdo 81/93, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/1997 pod č. 5 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 35 Odo 317/2001).
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě neúspěšného dovolatele, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. března 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu