ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5000.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5000/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce I. a. s., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Mgr. P. D., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 2 353 646,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 48/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2007, č. j. 3 Cmo 55/2007-42, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v záhlaví citovaným usnesením potvrdil rozhodnutí ze dne 19. října 2006, č. j. 46 Cm 48/2006-26, kterým krajský soud připustil, aby do řízení na místo žalobce JUDr. A. J., správce konkursní podstaty úpadce CH. A., s. r. o. v likvidaci, vstoupila společnost I. a. s., jako nabyvatel pohledávky. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že v posuzované věci jsou splněny podmínky §107a o. s. ř. pro vstup nabyvatele práva (společnosti I. a. s.) do řízení, když bylo prokázáno, že pohledávka, o níž v souzené věci jde, byla na nabyvatele platně převedena (smlouvou o postoupení pohledávky) a nabyvatel vyslovil souhlas (písemným přípisem) se vstupem do řízení. Rovněž původní žalobce navrhl, aby bylo v řízení pokračováno s nabyvatelem práva. Neúčinnosti právního úkonu (převodu pohledávky) podle §15 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání se žalovaný nemůže domáhat, neboť v posuzované věci není žalobcovým věřitelem (k jejichž ochraně ustanovení slouží), ale jeho dlužníkem.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolání odůvodnil poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel se neztotožnil s výkladem §15 zákona č. 328/1991 Sb. učiněným odvolacím soudem. Podle tohoto ustanovení je nutno úkony učiněné osobou, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, v prvních 6 měsících před podáním návrhu na konkurs považovat za neúčinné, případně neplatné, a to pokud jde o převod věcí, práv a jiných majetkových hodnot včetně pohledávek. Zvláště potom v situaci, kdy postupníkem je jediný společník úpadce (společnost I. a. s.). Přesné zjištění osoby žalobce je přitom v posuzované věci významné i s ohledem na skutečnost, že dovolatel již složil částku odpovídající odměně soudního exekutora do soudní úschovy. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a případně též rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k novému řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalovaného uvedl, že z dikce §15 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, vyplývá, že v případě neúčinnosti právního úkonu úpadce se jedná o neúčinnost toliko ve vztahu k jeho věřitelům; nejedná se o neplatnost právního úkonu. Smlouva o postoupení pohledávky, která byla v posuzované věci podkladem pro vstup žalobce (I. a. s.) do řízení, je proto platnou smlouvou, jejíž neúčinnosti by se mohli dovolávat pouze věřitelé úpadce, kterým ovšem žalovaný není a nikdy nebyl (obdobně též §42a občanského zákoníku). V posuzovaném případě byly splněny všechny podmínky §107a o. s. ř., aby do řízení vstoupil namísto původního nový účastník řízení (žalobce); soudu byla předložena smlouva o postoupení pohledávky, uzavřená mezi původním žalobcem (společností CH. A. s. r. o.) a společností I. a. s. (novým žalobcem) i souhlas nabyvatele práva ke vstupu do řízení. K neúčinnosti právního úkonu (postoupení pohledávky) nadto nebyly splněny ani podmínky jeho bezúplatnosti nebo nápadné nevýhodnosti. Okolnost, že pohledávka byla převedena smlouvou o postoupení pohledávky bezúplatnost převodu apriori vylučuje a cena pohledávky je cenou obvyklou, nelze proto hovořit ani o nápadné nevýhodnosti převodu. Dovolatel pouze svým postupem celé soudní řízení o vydání bezdůvodného obohacení protahuje (o tom svědčí i dovolatelem podaná ústavní stížnost, která již byla Ústavním soudem odmítnuta). Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka podle §107a o. s. ř.; Nejvyšší soud je ale neshledal důvodným.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Jelikož uvedené vady v dovolání namítány nejsou /dovolatel ohlašuje pouze dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./ a nevyplývají ani z obsahu spisu, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu o tom, že v posuzovaném případě jsou dány podmínky §107a o. s. ř. pro vstup společnosti I. a. s. do řízení namísto dosavadního žalobce.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o níž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1) o. s. ř. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Rozhodnutí odvolacího soudu je s výše citovaným zákonným ustanovením zcela v souladu. V souzené věci, po zahájení řízení, před vydáním rozhodnutí ve věci samé, navrhl dosavadní žalobce (na č. l. 7) vstup nového žalobce (I. a. s.) do řízení jako nabyvatele práv na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž tuto skutečnost, stejně jako souhlas nového žalobce se vstupem do řízení prokázal. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny všechny předpoklady ustanovení §107a o. s. ř. pro vstup nového žalobce do řízení.
Námitky dovolatele, kterými zpochybnil platnost (účinnost) právního úkonu (smlouvy o postoupení pohledávek), ze kterého žalobce dovozuje převod práva, nejsou opodstatněné. Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se již týká posouzení věci samé.
Odvolací soud se přesto vypořádal i s těmito námitkami žalovaného a dovolací soud se s jeho názorem plně ztotožňuje. Podle tehdy platného a účinného ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, jestliže byl prohlášen konkurs, jsou vůči věřitelům neúčinné právní úkony dlužníka, provedené v posledních šesti měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu. Z dikce ustanovení jasně vyplývá, že se neúčinnost (nikoli neplatnost jak ve svém dovolání nesprávně uvádí žalovaný) takových právních úkonů úpadce vztahuje výlučně na jeho věřitele. Z obsahu spisu ovšem vyplývá, že žalovaný není (a ani nebyl) žalobcovým věřitelem, a naopak se nachází v postavení jeho dlužníka, proto se nemůže dovolávat neúčinnosti takového právního úkonu ve smyslu §15 výše citovaného zákona.
Jelikož správnost napadeného rozhodnutí se nepodařilo argumenty přednesenými v dovolání zpochybnit, Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení ve věci nekončí (§151 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. července 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu