ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5136.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5136/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S. LB s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinné M. B., zastoupené advokátem, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 29 E 1015/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. května 2007, č. j. 11 Co 219/2007-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 8. února 2007, č. j. 29 E 1015/2006-21, jímž okresní soud nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 2. srpna 2005, č. j. 9 C 170/2004-49, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 19. května 2006, sp. zn. 11 Co 892/2005, výkon rozhodnutí vyklizením bytu a přestěhování povinné a všech kdo s ní bydlí na základě jejího práva, do přístřeší zajištěného v ubytovně S. s. z. S., spol. s. r. o., a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že povinné byla zajištěna bytová náhrada odpovídající vykonávanému rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že přístřeší je časově přechodným provizoriem, je na povinné, aby s ohledem na své příjmové možnosti v něm setrvala jen po nezbytně krátkou dobu a opatřila si řádné ubytování.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná včas dovolání, v němž namítla, že zajištěné přístřeší pro ni není finančně únosné. Pokud by dovolatelka v ubytovně bydlela spolu se svými dětmi po dobu jednoho kalendářního měsíce (v délce 31 dnů), musela by za ubytování zaplatit částku ve výši 27.156,- Kč (146,- Kč na osobu a den). Jediným zdrojem příjmů dovolatelky jsou ale sociální dávky. Soudy ve svých rozhodnutí tento sociální aspekt zcela pominuly, a jejich závěry jsou proto v rozporu s ustanovením §3 odst. 1 obč. zák. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání povinné nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Povinná argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam dovolacímu soudu nepřednesla, a ani hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Finanční náročnost ubytování (cena služby) – pokud není nepřiměřená místním poměrům (což namítáno nebylo) – nediskvalifikuje místnost v ubytovně jako přístřeší ve smyslu §712 odst. 5, věty třetí, zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť zajištění této náhrady jen překlenuje období bezprostředně následující po provedení vyklizení do doby, než si povinný sám opatří trvalé ubytování. Přístřeší má pouze dočasný (provizorní) charakter a úhrada za ně (může-li jím být např. i pokoj v hotelu) bude nezřídka přesahovat obvyklé nájemné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2007, sp. zn. 20 Cdo 1545/2007).
Pokud dovolatelka namítla, že závěry soudů ve věci tohoto výkonu rozhodnutí jsou v rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud připomíná, že o rozporu s dobrými mravy lze hovořit pouze v případě výkonu práv a povinností (formou právních úkonů nebo faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů. Podání návrhu na výkon rozhodnutí není výkonem práva ve smyslu §3 odst. 1 občanského zákoníku, nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem (§251 o. s. ř., §37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, publikované pod č. 67 v časopise Soudní judikatura č. 4/2003).
Není-li dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal dovolací soud žádnému z účastníků, protože oprávněné, které toto právo vzniklo podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., v tomto stádiu řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu