ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5154.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5154/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Slovenské republiky – Ministerstva obrany Slovenské republiky, Úřadu právních služeb, proti povinnému M. K., pro částku 4 613,- Sk, srážkami ze mzdy povinného, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 93 E 786/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2007, č. j. 56 Co 257/2007-9, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2007, č. j. 56 Co 257/2007-9, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. dubna 2007, č. j. 93 E 786/2006-2, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení, kterým okresní soud zamítl návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí (o povinnosti nahradit škodu, vydaného dne 17. srpna 1998 velitelem Vojenského útvaru, pod č. j. 61/98). Odvolací soud uzavřel, že vykonatelnost předmětného rozhodnutí nelze dovodit ani ze zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, jelikož služební orgán – velitel vojenského útvaru rozhodující podle ustanovení §163 odst. 1 a 3 zákona č. 370/1997 Z. z. SR, o vojenské službě, není justičním orgánem.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná, jednající svým zaměstnancem JUDr. R. M. (pověřeným k takovému jednání statutárním orgánem – ministrem) s právnickým vzděláním ukončeným na P. f. Univerzity K. v B. dne 17. prosince 1979 rigorózní zkouškou, dovolání, ve kterém namítla nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., potom spatřuje oprávněná v závěru odvolacího soudu, že k výkonu navržené rozhodnutí nelze vykonat ani podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam /§237 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř./, daný tím, že otázka, zda rozhodnutí služebního orgánu cizího státu (řečeno dikcí ustanovení §163 odst. 1 zákona č. 370/1997 Z. z. SR ve znění pozdějších předpisů), v daném případě rozhodnutí velitele vojenského útvaru, je vykonatelné na území České republiky podle ustanovení §63 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, byla vyřešena v rozporu s judikaturou.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř./, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o. s .ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že takové rozhodnutí velitele vojenského útvaru není vykonatelné ani podle zákona č. 97/1963 Sb.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle ustanovení §63 zákona č. 97/1963 Sb. rozhodnutí justičních orgánů cizího státu ve věcech uvedených v §1, stejně jako cizí soudní smíry a cizí notářské listiny v těchto věcech mají v Československé socialistické republice účinnost, jestliže nabyla podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána Československými orgány.
Nejvyšší soud již vyslovil (srov. usnesení ze dne 25. září 2007, sp. zn. 20 Cdo 2296/2007, a usnesení ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. 20 Cdo 2584/2007) že rozhodnutí velitele vojenského útvaru (jež ostatně znal československý a zná i český právní řád), kterým byl voják zavázán (v řízení nikoli správním, nýbrž zvláštním, a to podle ustanovení §161 a násl. zákona NR SR č. 370/1997 Z. z.) k zaplacení náhrady škody, nelze kvalifikovat jako akt aplikace práva učiněný při výkonu státní či jiné veřejné správy, ale že jde o rozhodnutí v majetkové, tedy občanskoprávní (§1 zákona č. 97/1963 Sb.), a tudíž soukromoprávní věci; rozhodnutí takového – byť jiného než justičního – orgánu cizího státu nutno tedy ve výše uvedeném smyslu klást naroveň rozhodnutím vydávaným orgány justičními (§63 zákona č. 97/1963 Sb.), a odtud pak plyne i kladná odpověď na otázku, zda je takové rozhodnutí – ač nejustičního – orgánu cizího státu (nebrání-li tomu další podmínky předepsané ustanoveními §64 až 66 zákona č. 97/1963 Sb., o kterýžto případ ovšem v posuzované věci nejde) vykonatelné podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá /§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), aniž se musel zabývat dalšími argumenty dovolání, podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
V novém usnesení soud prvního stupně rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. února 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu