ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.520.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 520/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Z. I. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému B. B., zastoupenému advokátem, pro 29 349,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 25 Nc 6224/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2006, č.j. 21 Co 38/2005-93, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 8. 9. 2004, č.j. 25 Nc 6224/2004-5, jímž okresní soud podle svého platebního rozkazu ze dne 10. 3. 1997, č.j. 11 C 107/97-6, nařídil exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. J. H., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že platební rozkaz je vykonatelný jak po stránce formální, tak i materiální; povinnému se nepodařilo prokázat, že podpis na předmětné doručence není jeho podpisem.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – povinný namítá, že platební rozkaz, na jehož základě byla nařízena exekuce, nikdy nenabyl právní moci a nestal se vykonatelným; podpis na doručence není jeho podpisem, a proto se ani platební rozkaz nemohl dostat do jeho dispozice. Ze znaleckého posudku jednoznačně vyplývá, že pravý podpis povinného se odlišuje od podpisu na doručence. Navrhl, aby napadené usnesení a s ním usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto; dovolací námitky povinného pokládá za účelové, neboť řádné doručení platebního rozkazu potvrzují závěry vypracovaného znaleckého posudku.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel, aniž by však uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, především zpochybnil závěr, že k exekuci navržený platební rozkaz je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum v dovolacím řízení je možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že podpis na předmětné doručence je podpisem povinného. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3 o.s.ř., případně §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Žádný z těchto dovolacích důvodů (k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 2 o.s.ř. ostatně nezpůsobilých) však nebyl uplatněn. Dovolatel ve skutečnosti (posuzováno podle obsahu) polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že neprokázal, že podpis na předmětné doručence není jeho podpisem. Tato argumentace je ovšem kritikou samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, nebo že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné.
Protože dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovoláním uplatněn nebyl, nebylo ani možno dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu