ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5239.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5239/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného R. M., zastoupeného advokátem, proti povinné J. M., postižením jiných majetkových práv, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 E 9/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2005, č. j. 21 Co 260/2005-14, ve znění opravného usnesení ze dne 11. května 2007, č. j. 21 Co 260/2005-53, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. dubna 2005, č. j. 9 E 9/2005-8, ve znění opravného usnesení ze dne 20. března 2007, č. j. 9 E 9/2005-50, jímž okresní soud zamítl návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí podle rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 1996, č. j. 5 C 82/86-9, k vynucení povinnosti povinné zajistit oprávněnému náhradní byt nebo ubytování, a účastníkům nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Soudy dospěly k závěru, že oprávněným uplatněný exekuční titul oprávněnému nepřiznává žádné vynutitelné právo a povinné neukládá žádnou vynutitelnou povinnost.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal oprávněný včas dovolání (dne 12. června 2007 doplněné podáním právního zástupce), jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Dovolání odůvodnil poukazem na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., t. j. že rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle titulu, kterým je rozsudek Okresního soudu v Hradci králové, ze dne 26. února 1996, č. j. 5 C 82/86-9, má dovolatel právo užívat byt povinné do té doby, dokud mu nebude zajištěna bytová náhrada. Dovolatel byt nedobrovolně opustil, když byl zatčen, a později se zde nezdržoval z důvodu výkonu trestu odnětí svobody. Povinná ovšem v době jeho nepřítomnosti vyměnila zámky vstupních dveří bytu, a tím do něj dovolateli odepřela přístup. Bytovou náhradu mu přitom do dnešního dne nezajistila. Okresní soud v Hradci Králové žalobu dovolatele, kterou se domáhal zpřístupnění bytu, zamítl. Ani v rámci výkonu rozhodnutí soudy dovolateli neumožnily realizovat jeho užívací práva k bytu, a tím porušily čl. 90 Ústavy a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Povinná se k dovolání oprávněného nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Oprávněný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v dovolání sice přednesl, jejich hodnocením ale k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Podle §261a odst. 1 o. s. ř. lze výkon rozhodnutí nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti.
Jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti tedy je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Soudu, který provádí výkon rozhodnutí, tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému povinnosti, jež lze vskutku vykonat, jinak pro nedostatek (materiální) vykonatelnosti předloženého titulu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne. Neobsahuje-li exekuční titul všechny předpoklady materiální vykonatelnosti uvedené v §261a odst. 1 o. s. ř., může podle něj být výkon rozhodnutí nařízen jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje v něm uvedené nepřesně, nesrozumitelně nebo neurčitě lze doplnit nebo nahradit postupem podle §261a odst. 2 a 3 o. s. ř. Není-li možné z titulu náležitosti materiální vykonatelnosti uvedené v §261a odst. 1 o. s. ř. dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu výkonu rozhodnutí, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003).
V posuzovaném případě podkladový rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 1996, č. j. 5 C 82/86-9, na jehož podkladě se oprávněný domáhal výkonu rozhodnutí postižením jiných majetkových práv povinné (uložením pokuty), k vynucení její povinnosti zajistit oprávněnému bytovou náhradu, ve skutečnosti povinné žádnou povinnost neukládá (ve výroku rozhodnutí je uvedeno „odpůrcovo právo užívat tento byt zanikne do 15ti dnů poté, co mu bude vykonatelným rozhodnutím příslušného orgánu přidělen náhradní byt nebo poskytnuto náhradní ubytování, ve stejné lhůtě je odpůrce povinen se z bytu vystěhovat“). Rozhodnutí, kterým soud vázal vyklizení bytu na zajištění bytové náhrady, má charakter rozhodnutí, kterým se omezuje právo žalobce vyklidit žalovaného bez náhrady. Zajištění bytové náhrady je tak pouze podmínkou, jež musí být splněna, aby mohlo být realizováno právo na vyklizení bytu, nejde o vykonatelnou povinnost. Soudy proto nijak nepochybily, když za této situace návrh oprávněného na výkon rozhodnutí zamítly.
Pod uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolatel žádné konkrétní námitky nepodřadil, i kdyby tak ale učinil, tento dovolací důvod není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. /ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne k vadě podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ se však v posuzované věci nejedná/.
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal dovolací soud žádnému z účastníků, protože povinné, které toto právo vzniklo podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., v tomto stádiu řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu