ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5250.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5250/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému J. Ž.,, pro částku 21.171,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 18 E 351/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. března 2007, č. j. 7 Co 559/2007-33, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví citovaným usnesením změnil rozhodnutí okresního soudu ze dne 26. června 2006, č. j. 18 E 351/2006-6, tak, že návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného podle platebních výměrů oprávněné ze dne 18. ledna 2006 - k vydobytí pohledávky ve výši 21.171,- Kč, zamítl a povinnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že platební výměry, na jejichž podkladě oprávněná navrhovala nařízení výkonu rozhodnutí, nebyly povinnému řádně doručeny, proto ani nenabyly právní moci a nestaly se vykonatelnými. Na adrese, na kterou byly platební výměry doručovány, se povinný nezdržoval a jejich náhradní doručení do tzv. P. O. Boxu, nelze považovat za řádné.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala oprávněná včas dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání odůvodnila poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka zpochybnila závěr odvolacího soudu o tom, že platební výměry, které měly být podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí, nebyly povinnému řádně doručeny, a nestaly se proto ani vykonatelnými. Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, v ustanovení §26d odst. 3 stanoví, že nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, v místě, kde se jinak zdržuje, zastižen, uloží se mu zásilka na jednom z míst v zákoně uvedených a adresát se o uložení zásilky vhodným způsobem vyrozumí. Není přitom stanoveno, že se doručuje na místo trvalého pobytu adresáta. V posuzované věci se povinný v rozhodné době zdržoval na různých místech, proto si pro účely doručování zřídil tzv. P. O. Box. Umístění vyrozumění o uložení zásilky do takto zřízeného P. O. Boxu lze potom podle názoru dovolatelky bezpochyby považovat za řádné vyrozumění adresáta o uložení zásilky, neboť adresát se o uložení zásilky dozvěděl nebo se při běžné opatrnosti dozvědět mohl. Proto dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Povinný se k dovolání oprávněné nevyjádřil.
Dovolání je přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí /§237 odst. 1 písm. a), §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř./. Nejvyšší soud je ale neshledal důvodným.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Jelikož uvedené vady v dovolání namítány nejsou /dovolatelka ohlašuje pouze dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./ a nevyplývají ani z obsahu spisu, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu o nedostatku formální vykonatelnosti podkladových titulů (platebních výměrů oprávněné).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Závěr o vykonatelnosti podkladového rozhodnutí je závěrem právním. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V posuzované věci odvolací soud zjistil, že tituly pro výkon rozhodnutí jsou platební výměry oprávněné ze dne 18. ledna 2006 vydané (dlužné pojistné) a (penále), které byly povinnému doručovány poštou“. Podle údajů na doručence byla zásilka dne 30. ledna 2006 uložena na poště. Adresa povinného na doručence je přeškrtnuta s poznámkou. Po uplynutí lhůty pro uložení byla zásilka s platebními výměry vrácena oprávněné jako nevyžádaná. Podle ustanovení §26d odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších právních předpisů, jímž se doručování zásilky v posuzované věci řídilo, mohly nastat podmínky pro náhradní doručení uložením pouze za předpokladu, že se povinný v místě doručení skutečně zdržoval. Na základě provedených šetření a jejich zhodnocení (v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že tento předpoklad nebyl v posuzovaném případě naplněn, neboť povinný se v rozhodné době nezdržoval na adrese. Z doručenky navíc vyplývá, že pošta zásilku na adresu, zřejmě ani nedoručovala, ale vložila ji přímo do předplacené poštovní přihrádky povinného (tzv. P. O. Boxu); umístění zásilky do P. O. Boxu ovšem za této situace nelze považovat za její řádné doručení. Vzhledem k tomu, že odvolací soud vyložil ustanovení §26d odst. 3 výše označeného zákona správně a v souladu s ustálenou judikaturou, dovolací důvod uplatněný podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. naplněn není. Umístění zásilky určené do vlastních rukou adresáta do tzv. P. O. Boxu, tj. předplacené poštovní přihrádky (schránky) umístěné na poště, nesplňuje podmínky pro náhradní doručení zásilky. Náhradní doručení je právní fikcí, která je podmíněna vyvratitelnou domněnkou, že se adresát v místě doručení zdržuje. P. O. Box tak není způsobilý být místem náhradního doručení zásilky, neboť se nemůže jednat o místo, kde se někdo zdržuje (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 66/2003 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).
Jelikož správnost napadeného rozhodnutí se nepodařilo argumenty přednesenými v dovolání zpochybnit, Nejvyšší soud dovolání oprávněné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě neúspěšné dovolatelky, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu