ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5321.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5321/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T. a. s., zastoupené advokátem proti povinnému M. B., pro částku 445 140,- Kč, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. Nc 4641/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. srpna 2007, č. j. 20 Co 457/2007-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 25. dubna 2007, č. j. Nc 4641/2006-39, zastavil k návrhu soudního exekutora exekuci nařízenou na majetek povinného usnesením tohoto soudu ze dne 2. května 2006, č. j. Nc 4641/2006-19 (výrok I.), účastníkům řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a oprávněné uložil povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 8 211,- Kč (výrok III.).
K odvolání oprávněné Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. srpna 2007, č. j. 20 Co 457/2007-49, změnil usnesení okresního soudu ve výroku III. tak, že uložil oprávněné povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 735,- Kč, zbylé výroky (I. a II.) potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že soudní exekutor je ze zákona oprávněn žádat na oprávněném složení zálohy na náklady exekuce, přičemž v posuzovaném případě stanovená záloha nepřekročila maximální možnou výši. Jestliže oprávněná ve stanovené lhůtě zálohu nezaplatila, soud k návrhu soudního exekutora exekuční řízení zastavil.
Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podala oprávněná včas dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Oprávněná uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení exekuce považuje za předčasné. Soudní exekutor oprávněnou v průběhu exekučního řízení neinformoval o žádných svých krocích vedoucích ke zjištění zpeněžitelného majetku povinného (vyjma obecných informací o očekávané zdlouhavosti a problematické vymahatelnosti pohledávky) a provedení úkonů v tomto směru nebylo ani jinak prokázáno. Není tak zřejmé, zda soudnímu exekutorovi skutečně vznikly nějaké náklady, ani zda bylo složení zálohy na náklady exekuce v posuzované věci nezbytné. Odvolací soud dále nesprávně rozhodl, že náklady exekuce je soudnímu exekutorovi povinna hradit oprávněná. Exekuční řízení přitom bylo zahájeno důvodně a na jeho zastavení nenese oprávněná žádnou vinu. Uložení náhrady nákladů exekuce výlučně oprávněné je v rozporu s dobrými mravy a za dané situace, kdy soudní exekutor neučinil ve věci téměř žádné úkony, jde téměř o bezdůvodné obohacení. Není ani zřejmé, jakými náklady je výsledná částka nákladů exekuce tvořena. Soudní exekutor provedení úkonů v exekučním řízení nijak nedoložil a ke stanovení nákladů tak v podstatě došlo „paušálně“. V závěru dovolatelka zdůraznila, že se v rozhodovací praxi soudů nejedná o ojedinělý případ a náprava ze strany dovolacího soudu by tedy byla více než případná. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení krajského soudu, jakož i jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému řízení nebo shledá-li, že jsou dány důvody pro zastavení exekuce, změnil napadené usnesení krajského soudu ve výroku o nákladech exekuce tak, že uloží povinnému povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce nebo rozhodne, že žádný z účastníků není povinen nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce.
Povinný se k dovolání oprávněné nevyjádřil.
Dovolání oprávněné ve věci samé není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Oprávněná argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam sice přednesla, jejich hodnocením ale k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Podle ustanovení §90 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., má soudní exekutor právo požadovat na oprávněném v exekučním řízení zaplacení přiměřené zálohy na náklady exekuce (ne více než stanoví §12 ve spojení s §6 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, ve znění pozdějších předpisů), jejíž výši a lhůtu k úhradě sám určí. Jestliže oprávněný takto stanovenou zálohu ve výši odpovídající shora uvedeným ustanovením citované vyhlášky nezaplatí, soud ve smyslu §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. k návrhu soudního exekutora exekuční řízení bez dalšího zastaví (splnění podmínek pro osvobození oprávněné od placení soudních poplatků ve smyslu ustanovení §55 odst. 2, věta druhá, zákona č. 120/2001 Sb. tvrzeno nebylo).
Rozhodnutí odvolacího soudu je proto správné.
Dovolání proti výroku o nákladech řízení, a tedy ani proti výroku o nákladech exekuce, není rovněž přípustné. Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě neúspěšného dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu