ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5370.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5370/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné F., s. s r. o., proti povinné K. B. zastoupené advokátem, pro částku 62.605,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 452/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2004, č. j. 53 Co 418/2004-35, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2004, č. j. 53 Co 418/2004-35, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. dubna 2004, č. j. Nc 452/2002-25, se ruší a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 15. dubna 2004, č. j. Nc 452/2002-25, kterým obvodní soud nařídil podle rozsudku tohoto soudu ze dne 3. září 1999, č. j. 8 C 264/98-16, k vydobytí pohledávky ve výši 62.605,30 Kč s 18% úrokem z prodlení z částky 19.260,90 Kč od 17. listopadu 1994 do zaplacení, z částky 8.940,20 Kč od 27. listopadu 1994 do zaplacení, z částky 3.853,40 Kč od 23. listopadu 1994 do zaplacení, z částky 16.422,- Kč od 23. listopadu 1994 do zaplacení, z částky 8.107,20 Kč od 15. listopadu 1994 do zaplacení, z částky 6.021,60 Kč od 22. listopadu 1994 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení v částce 11.582,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. E. J., soudní exekutorku.
Proti tomuto rozhodnutí městského soudu podala povinná včas dovolání (odvolací soud v napadeném usnesení účastníky řízení nesprávně poučil o možnosti podat proti rozhodnutí dovolání, lhůta pro jeho podání proto byla v posuzovaném případě podle §240 odst. 3, věta druhá, o. s. ř. čtyřměsíční). Dovolatelka namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pochybení spatřuje především v tom, že jí nebyl řádně doručen exekuční titul, když se na adrese, na níž byl rozsudek doručován, nezdržuje již od 7. ledna 1997, a samotný rozsudek je i věcně nesprávný, neboť dovolatelka objednávku zboží, která je důvodem vzniku vymáhané pohledávky, nikdy neučinila. V rozhodné době byla hospitalizována v nemocnici a byly jí odcizeny i veškeré doklady (jejich odcizení dovolatelka nahlásila Policii ČR). Nesprávnost exekučního titulu dovolatelka namítla již v odvolání, ale odvolací soud se jejími námitkami v žádném ze svých rozhodnutí v podstatě nezabýval. Odvolací soud dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně poukázal na skutečnost, že dovolatelka nechala v řízení marně uplynout 15-ti denní lhůtu k podání odvolání. Odvolání proti podkladovému rozhodnutí podala dne 3. února 2003 a na jeho základě však následně došlo ke zrušení pouze rozhodnutí o nařízení exekuce a vrácení této věci soudu prvního stupně. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání povinné nevyjádřila.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř.), daný tím, že otázka zda exekuční titul, v daném případě rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. září 1999, č. j. 8 C 264/98-16, je vykonatelný, byla vyřešena v rozporu s judikaturou.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř./, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s .ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. září 1999, č. j. 8 C 264/98-16, je formálně vykonatelný.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle ustanovení §37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce, nesplnil-li povinný dobrovolně, co mu ukládá exekuční titul.
Podle ustanovení §40 odst. 1 písm. e) zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.
Před nařízením exekuce se soud zabývá mimo jiné i tím, zda je podkladové soudní rozhodnutí z hledisek zakotvených v občanském soudním řádu formálně vykonatelné, a tudíž způsobilé být exekučním titulem.
Podkladovým titulem je v posuzované věci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. září 1999, č. j. 8 C 264/98-16; ten byl povinné nejprve doručován dne 4. října 1999 na adresu Jánského 2192/73, Praha 5, kde povinná nebyla poštovní doručovatelkou zastižena, proto jí byla zásilka uložena na poště. Jak ovšem v posuzované věci oba soudy shodně zjistily, povinná se v době doručování na uvedené adrese nezdržovala, proto nedošlo k řádnému doručení zásilky. Rozsudek byl ovšem povinné následně řádně doručen do vlastních rukou dne 5. února 2003 (povinná převzala rozsudek osobně na soudě – viz protokol o doručení na č. l. 23 přílohového spisu sp. zn. 8 C 264/98) a dne 25. února 2003 se rozsudek stal vykonatelným (§161 odst. 2 o. s. ř.). Pokud by povinná převzala tento rozsudek v podobě s již vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti (ze spisu tato okolnost však nevyplývá), která by byla na rozsudku vyznačena nesprávně (rozsudek ještě nebyl povinné řádně doručen a nemohl se tak stát pravomocným ani vykonatelným), tak v tomto případě by jí lhůta k podání odvolání začala běžet dnem převzetí rozsudku (tj. dnem 5. února 2003), podle §204 odst. 2 o. s. ř. by uplynula po třech měsících dne 5. května 2003 (srov. rozhodnutí č. 29/98 Sbírky rozhodnutí soudních) a rozsudek by se stal vykonatelným dnem 10. května 2003. Povinná odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. září 1999, č. j. 8 C 264/98-16, nepodala ani v této prodloužené lhůtě.
Rozhodnutí, jehož nuceného uskutečnění se oprávněná domáhá, musí být vykonatelné již v době, kdy je exekuční řízení zahájeno, jinými slovy, splnění předpokladu (formální) vykonatelnosti soud posuzuje ke dni, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo příslušnému exekučnímu soudu (§35 odst. 2, věta první, zákona č. 120/2001 Sb.). Je tomu tak proto, že den, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo soudu, je významný v případech, kdy exekuci titulu ukládajícího peněžité plnění exekutor (po právní moci usnesení o nařízení exekuce) provede vydáním exekučního příkazu způsobem stanoveným v §59 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 120/2001 Sb. (prodejem movitých věcí, nemovitostí, podniku). V těchto případech – na rozdíl od srážek ze mzdy a přikázání pohledávky, při nichž je pořadí určováno dnem, kdy plátci mzdy, peněžnímu ústavu nebo dlužníku povinného byl doručen exekuční příkaz, který má podle §47 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. účinky nařízení výkonu rozhodnutí (srov. §280 odst. 3, §309 odst. 2, §316 odst. 1, §320 odst. 2 o. s. ř., §60, §65 zákona č. 120/2001 Sb.) – je pro pořadí, v němž se oprávnění uspokojují, významný den, kdy bylo zahájeno exekuční řízení (srov. §332 odst. 1, 3, §337c odst. 5, §338ze odst. 5 o. s. ř., §69, §71 zákona č. 120/2001 Sb.). Nabytí vykonatelnosti až v průběhu exekučního řízení, tedy do rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na nařízení exekuce, nestačí, neboť v takových případech by oprávněný mohl získat neoprávněné výhody při uspokojování své pohledávky na úkor těch věřitelů (oprávněných), kteří návrh podali až poté, co se titul stal vykonatelným.
V posuzované věci bylo exekuční řízení zahájeno dne 20. května 2002 (§35 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. – podáním návrhu k soudu). Z obsahu spisu ovšem vyplývá, že podkladový rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 se stal vykonatelným až dnem 25. února 2003 (případně dnem 10. května 2003). Lze tedy uzavřít, že v době zahájení exekučního řízení nebyl splněn jeden z předpokladů, jimiž zákon č. 120/2001 Sb. nařízení exekuce podmiňuje.
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá /§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), aniž se musel zabývat dalšími argumenty dovolání, podle §243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc tomuto soudu vrátil podle druhé věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně se o náhradě nákladů rozhodne ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu