ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5401.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5401/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné C., a. s., (dříve Č. L., a. s.), zastoupená advokátem, proti povinnému J. J., zastoupenému advokátem, pro částku 75 099,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 2817/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2006, č. j. 14 Co 308/2006-17, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 13. března 2006, č. j. 17 Nc 2817/2006-4, kterým okresní soud nařídil podle rozhodčího nálezu rozhodčího senátu ustanoveného na základě rozhodčí smlouvy uvedené v čl. XI. Všeobecných obchodních podmínek pro finanční leasing movitých věcí (automobilů pořízených ve smluvním autobazaru A.) poskytovaný společností C., a. s. (dříve Č. L., a. s.) ze dne 24. října 2005, k vydobytí pohledávky ve výši 75 099,79 Kč, poplatku za rozhodčí řízení ve výši 5 494,23 Kč, pro náklady předchozího řízení ve výši 16 070,- Kč, a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil, soudního exekutora.
Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podal povinný včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 a §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. Povinný odůvodnil dovolání poukazem na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a namítl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že rozhodčí nález, který je v posuzované věci exekučním titulem, je vykonatelný a na nařízení exekuce nemá vliv skutečnost, že povinný podal k soudu žalobu na jeho zrušení, o níž nebylo dosud rozhodnuto. Výkonem rozhodčího nálezu ovšem hrozí závažná újma spočívající ve zmenšení majetku povinného a jeho rodiny, proto povinný požádal o odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu a dále též o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí krajského soudu a jemu předcházejícího rozhodnutí okresního soudu. Výkon rozhodčího nálezu, s nímž povinný nesouhlasí, a který může být na základě jeho žaloby zrušen, by navíc byl v rozporu s dobrými mravy. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí krajského soudu a jemu předcházející rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání povinného nevyjádřila.
Dovolání povinného není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením argumentů vznesených v dovolání k takovému závěru dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Jak plyne z ustanovení §261 a následujících o. s. ř. (§38 zákona č. 120/2001 Sb.), soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o. s. ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem (§263 odst. 2 o. s. ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§264 odst. 1 o. s. ř.). Pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) je přitom rozhodující, že jsou výše uvedené podmínky dány v době podání návrhu na nařízení exekuce (§35 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). Bude-li exekuční titul v dovolatelem tvrzeném řízení skutečně zrušen, tato okolnost může být hodnocena v rámci řízení o zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Pokud dovolatel namítl, že nařízení exekuce je v rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud připomíná, že o rozporu s dobrými mravy lze hovořit pouze v případě výkonu práv a povinností (formou právních úkonů nebo faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů. Podání návrhu na nařízení exekuce není výkonem práva ve smyslu §3 odst. 1 občanského zákoníku, nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem (§251 o. s. ř., §37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, publikované pod č. 67 v časopise Soudní judikatura č. 4/2003).
Dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (i tento dovolací důvod uplatnil dovolatel pouze formálně, když v dovolání neuvedl žádné konkrétní námitky, které by jej naplňovaly) není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne k vadě podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné; o takový případ se však v posuzované věci nejedná.
K návrhu povinného na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud uvádí následující. Užití institutu odkladu vykonatelnosti v řízení o dovolání /§243 o. s. ř./ proti usnesením vydaným ve věcech výkonu rozhodnutí vyjmenovaných §238a odst. 1 písm. c) a d) o. s. ř. je z povahy věci vyloučeno. O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět dovolací soud zvláštní rozhodnutí nevydává (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, a usnesení ze dne 7. června 2006, sp. zn. 20 Cdo 1084/2006). Požádat o odklad vykonatelnosti povinnému umožňuje v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu ustanovení §32 odst. 2 zák. č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu