ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.5431.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 5431/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné Z. I., s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému R. Z., zastoupeného advokátem, pro 38.714,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 19 Nc 5141/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 8. 2006, č. j. 29 Co 301/2006-20, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 30. 3. 2006, č. j. 19 Nc 5141/2006-9, jímž Okresní soud v České Lípě nařídil dle vykonatelného platebního rozkazu ze dne 12. 11. 1996, č. j. Ro 2218/96-2, a usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 2. 1999, č. j. E 1627/98-3, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 38.714,90 Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 5.152,- Kč, nákladů předchozího výkonu rozhodnutí ve výši 2.651,- Kč a nákladů exekuce dosud vzniklých a dalších nákladů exekuce, které oprávněné vzniknou, exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil soudního exekutora. Konstatoval, že s ohledem na ustanovení §14 odst. 1 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, s účinností do 31. 12. 2006 (dále jen „zákon č. 328/1991 Sb.“), může být řízení o výkon rozhodnutí zahájeno a nařízeno i po prohlášení konkurzu, ačkoliv výkon rozhodnutí (exekuci) nelze provést. Ostatní námitky povinného shledal ve fázi nařízení exekuce právně bezvýznamné.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Namítá v něm existenci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b), neboť dle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Polemizuje s právním závěrem odvolacího soudu o nařízení exekuce po prohlášení konkurzu, kdy povinný má za to, že „s ohledem na prohlášení konkurzu poté, co pohledávka oprávněného nabyla právní moci a stala se vykonatelnou, nelze ani zahájit exekuční řízení, tj. nařídit exekuci“. Dále uvádí, že oprávněný mohl využít příslušných ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., a svoji pohledávku, která je předmětem probíhajícího exekučního řízení, přihlásit v konkurzním řízení, přičemž zdůrazňuje, že s ohledem na ustanovení §22 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. by k této pohledávce nebylo přihlédnuto. Navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Nejvyšší soud ve svém stanovisku k výkladu některých ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 1998, pod poř. č. 52, dovodil, že ustanovení §14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. výslovně určuje, že řízení o výkon rozhodnutí se prohlášením konkursu nepřerušuje, tedy výkon rozhodnutí lze nařídit i po prohlášení konkursu. Z citovaného ustanovení plyne požadavek jediný - soud (a osoby, které ve vykonávacím řízení poskytují soudu nezbytnou součinnost) je povinen zdržet se po prohlášení konkursu (po dobu trvání konkursu) všech úkonů, jimiž má být výkon rozhodnutí bezprostředně realizován, tedy zakazuje výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty toliko provést. Dané platí bez zřetele k tomu, jestli jde o soudní výkon rozhodnutí nebo o daňovou či jinou exekuci (bod XXVI.).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu