ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.74.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 74/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné T. O. C. R., a.s., proti povinné R., s.r.o., pro 45 407,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 2044/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2006, č.j. 35 Co 147/2006-60, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2006, č.j. 35 Co 147/2006-60, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud změnil usnesení ze dne 6. 12. 2004, č.j. 5 Nc 2044/2004-9 (kterým obvodní soud nařídil podle rozhodnutí Č. t. ú. ze dne 9. 8. 2002, č.j. 084181/2002-631/Vob/G, ve spojení s rozhodnutím téhož orgánu ze dne 11. 2. 2003, č.j. 26399/2002-603, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. M. H., soudního exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl s odůvodněním, že v době jeho rozhodování již uplynula tříletá lhůta od vykonatelnosti exekučního titulu podle §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“).
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá oprávněná nesprávné právní posouzení věci. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, podle ní vyplývá, že ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. se neuplatní při výkonu rozhodnutí správního úřadu přiznávajícího právo, které podle hmotného práva podléhá promlčení. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je důvodné, neboť odvolací soud své rozhodnutí postavil na dosud obecně přijímaném výkladu ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., jenž však byl – v případech, o který jde i v dané věci – vskutku radikálně změněn usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, uveřejněným v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 82. V tomto rozhodnutí, na něž dovolací soud v plném rozsahu odkazuje, dospěl velký senát Nejvyššího soudu k závěru, že při soudním výkonu (a tedy i exekuci) rozhodnutí správního úřadu vydaného před 1. 1. 2006, jímž bylo oprávněnému přiznáno právo podléhající podle příslušných hmotněprávních ustanovení promlčení (jak je tomu i v případě úplaty za telekomunikační služby), se ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. nepoužije.
Jelikož dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2008
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu