ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.848.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 848/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného K. s. a ú. d. D., zastoupeného advokátkou, proti povinnému P. K., pro 96 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 24 Nc 2905/2006, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 11. 2006, č.j. 40 Co 1555/2006-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 10. 2006, č.j. 24 Nc 2905/2006-14, jímž Okresní soud v Přerově zamítl návrh, kterým se oprávněný domáhal podle rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. R. S. ze dne 28. 12. 2005 nařízení exekuce. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodčí nález není způsobilým podkladem pro nařízení exekuce, neboť dosud nenabyl právní moci a nestal se vykonatelným; povinnému nebyl řádně doručen. Jestliže zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), stanoví povinnost, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být doručeno stranám a současně neobsahuje vlastní ustanovení o způsobu doručování písemností, pak je možné zvolit jen postup doručování podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), jehož přiměřené užití vyplývá z ustanovení §30 zákona č. 216/1994 Sb. Náhradní doručení rozhodčího nálezu povinnému podle §46 odst. 3 o.s.ř. přitom nelze dovodit, neboť povinný se na adrese doručování nezdržoval.
V dovolání namítá oprávněný nesprávné právní posouzení věci; zásadní právní význam spatřuje v otázce, zda je možné v rozhodčí smlouvě (doložce) sjednat postup při doručování a pravidla vzniku účinků doručení písemností v rozhodčím řízení a zda tuto úpravu lze aplikovat v rozhodčím řízení a použít ji přednostně před úpravou obsaženou v občanském soudním řádu. Je přesvědčen, že základním právním dokumentem ovládajícím rozhodčí řízení je rozhodčí smlouva, která stranám rozhodčí smlouvy umožňuje mimo jiné sjednat proceduru celého rozhodčího řízení, včetně otázky vzniku účinků doručení; teprve pokud tato úprava chybí, aplikuje se přiměřeně úprava doručování obsažená v občanském soudním řádu. Jiný výklad by byl v rozporu se zásadou volnosti stran při dohodě o postupu v rozhodčím řízení (§19 zákona č. 216/1994 Sb.). Ke sjednání pravidel doručování v rozhodčí smlouvě, dle oprávněného, vede skutečnost, že rozhodce má omezenější možnosti při doručování než soudce; adresu pobytu účastníka rozhodčího řízení může zjistit jen z údajů, které sám účastník uvedl v rozhodčí smlouvě nebo jiným způsobem vyšly během rozhodčího řízení najevo. Za těchto okolností je na místě dohoda stran rozhodčí smlouvy o případné odpovědnosti za neoznámení změny adresy pobytu, kterou ostatně připouští i řády rozhodčích soudů. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Oprávněný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, sice dovolacímu soudu přednesl, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
V projednávaném případě je exekučním titulem rozhodčí nález vydaný rozhodcem Mgr. R. S. dne 28. 12. 2005. Pravomoc rozhodce k projednání sporu a rozhodnutí byla účastníky založena rozhodčí doložkou ke smlouvě o úvěru č. ze dne 16. 5. 2005 (dále jen „smlouva o úvěru“). Součástí rozhodčí doložky je toto ujednání: „Veškeré písemnosti týkající se rozhodčího řízení se považují za doručené i v případě, že adresát odmítnul písemnost převzít nebo přes oznámení poštovního úřadu písemnost v úložní době nevyzvednul nebo jiným způsobem doručení písemnosti zmařil (např. neoznámenou změnou sídla nebo adresy sdělené pro doručování, neoznámenou změnou zástupce apod.), a to dnem odmítnutí převzetí písemnosti nebo posledním dnem úložní lhůty oznámené poštovním úřadem, a to i v případě, že se adresát o uložení zásilky nedozvěděl.“ Z obsahu rozhodčího spisu bylo zjištěno, že zásilka s písemným vyhotovením rozhodčího nálezu byla povinnému prostřednictvím pošty zaslána – doporučeným dopisem s dodejkou – do vlastních rukou na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru (O., K., okres P.). K přepravě byla zásilka podána 3. 1. 2006 (na poště B. 1, R 083505) a následně vrácena zpět odesílateli dodací poštou v K. se zprávou, že doručeno nebylo, neboť adresát (povinný) se odstěhoval. Na podkladě tohoto sdělení pošty a v souladu s ujednáním v rozhodčí doložce opatřil rozhodce rozhodčí nález potvrzením o nabytí právní moci a vykonatelnosti dnem 13. 1. 2006, i když se povinný o tomto doručení nedozvěděl.
Nejvyšší soud však ve svém rozhodnutí ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1592/2006, vyložil, že doručování rozhodnutí stranám součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení, není. Je tomu tak proto, že stranám (rozhodcům) je umožněno disponovat s procesními pravidly týkajícími se postupu v řízení od okamžiku jeho zahájení do okamžiku ukončení rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález (srov. §23, §24 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.), případně vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v rámci přezkoumání jinými rozhodci ve smyslu §27 zákona č. 216/1994 Sb. (ustanovení §25 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. proto počítá se zvláštní – jinou než o postupu v rozhodčím řízení – dohodou stran, nemá-li být rozhodčí nález odůvodněn). Do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí tudíž zásadně nepatří. Mají-li nastat účinky právní moci a vykonatelnosti ve stejném rozsahu jako v případě soudního rozhodnutí, je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení. Jinými slovy, písemné vyhotovení rozhodčího nálezu nebo usnesení musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu, týkajících se doručování písemností (§45 a násl. o.s.ř.). Jestliže tedy odvolací soud v souzené věci dovodil, že rozhodčí nález není vykonatelný, protože jeho písemné vyhotovení nebylo povinnému účinně doručeno, je jeho právní posouzení správné.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinnému náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. dubna 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu