ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.856.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 856/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné J. B., proti povinnému B. B., zastoupenému advokátem, pro částku 4.275,- Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 ENc 666/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30. 6. 2005, č. j. 10 Co 594/2005-27, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 30. 10. 2003, č. j. 1 ENc 666/2003-9, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že podkladový titul nabyl dne 16. 12. 2002 právní moci a 20. 12. téhož roku pak také (formální) vykonatelnosti. S odvolací námitkou, že k exekuci navržený rozsudek vykonatelnosti nabýt nemohl, protože povinný v době jeho doručování v prosinci 2002 již nebydlel ve svém původním trvalém bydlišti v J., nýbrž (od 16. 9. 2002) v současném trvalém bydlišti v B. (což nalézacímu odvolacímu soudu doložil fotokopií svého občanského průkazu), se krajský soud v napadeném rozhodnutí vypořádal závěrem, že (v exekučním řízení) „zůstalo pouze u procesního tvrzení, které nebylo podloženo žádnými důkazy“.
V dovolání, aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti, povinný (bez specifikace dovolacího důvodu) namítá, že vykonávaný rozsudek mu byl – již opatřený doložkou právní moci a vykonatelnosti – doručen teprve (k jeho žádosti) dne 14. 10. 2003. Téhož dne, tedy před nařízením exekuce, povinný vymáhanou pohledávku zaplatil oprávněné na adresu uvedenou v záhlaví vykonávaného rozsudku; tvrdí-li oprávněná, že na této adrese v době zaslání peněz již nebydlela, takže se doručovaná částka vrátila adresátovi, a že tedy pohledávka uhrazena nebyla, má peníze pravděpodobně uloženy v depozitu pošty.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel, aniž však uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zpochybnil závěr, že podkladový rozsudek byl ke dni zahájení exekučního řízení vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, zda povinný rozsudek, doručovaný mu do vlastních rukou, převzal, případně, zda byly splněny podmínky pro tzv. náhradní doručení uložením na poště. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že soud prvního stupně ani soud odvolací dostatečně nezjišťovaly, zda mu byl rozsudek doručen, a předložil vlastní skutkovou verzi, že písemnost ve svém původním bydlišti v J. nepřevzal, a že splněny nebyly ani podmínky pro tzv. náhradní doručení/ uložením na poště, jelikož v té době se již zdržoval ve svém nynějším bydlišti v B.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových tvrzeních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu spočívající v nedostatečném šetření okolností doručení platebního rozkazu), stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.
Pokud pak jde o tvrzení, zda a kdy povinný vymáhanou pohledávku uhradil, to ve fázi nařízení exekuce žádný právní význam nemá; relevantní je teprve v řízení o zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř.
Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř. dovolání bez jednání (§234a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
V Brně dne 24. dubna 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu