ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.861.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 861/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné O. s. s. z. v K., proti povinnému Ing. J. H.,, za účasti bývalé manželky povinného Mgr. J. H., oběma zastoupeným advokátem, pro 64 334,73 Kč, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. E 711/2003, o dovolání povinného a jeho bývalé manželky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 1. 2004, č.j. 11 Co 29/2004-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 15. 9. 2003, č.j. E 711/2003-16, jímž okresní soud nařídil podle výkazu nedoplatků oprávněné ze dne 30. 9. 2001, č.j. 4973/01, ze dne 31. 3. 2002, č.j. 2676/02, ze dne 17. 9. 2002, č.j. 5278/02 a ze dne 20. 3. 2003, č.j. 2223/03, výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na označených nemovitostech a jako rozhodující pro pořadí soudcovského zástavního práva určil den 16. 5. 2003, kdy byl návrh oprávněné doručen soudu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §338b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), jsou splněny; zejména uzavřel, že oprávněná řádně doložila existenci exekučního titulu a rovněž vlastnické právo povinného k předmětným nemovitostem. Vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství povinného.
V dovolání – jehož přípustnost dovozují z ustanovení §236 odst. 1, §237 odst. 1,3 a §238a odst. 1 o.s.ř. – namítají dovolatelé existenci dovolacích důvodů podle §241a odst. 1 a 2 písm. b) o.s.ř. Jsou přesvědčeni, že odvolací soud nepostupoval v souladu s hmotným právem, když výkonem rozhodnutí postihl majetek ve vlastnictví jiné osoby než povinného. Přehlédl, že manželství povinného bylo rozvedeno a společné jmění manželů vypořádáno tak, že odpovědným za závazky plynoucí z jeho podnikatelské činnosti je výlučně povinný. Odvolací soud měl výkonem rozhodnutí postihnout pouze majetek náležející fakticky povinnému a majetek bývalé manželky vyloučit jako nepostižitelný podle §322 odst. 1,3 a 4 o.s.ř. Navrhli, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných usta závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesli, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
I když dovolatelé v konečném důsledku zpochybnili (právní) závěry odvolacího soudu týkající se podmínek nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech, učinili tak výlučně na základě skutkových výhrad, které – a to je podstatné – vnesli do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku. V odvolání (nyní bývalá) manželka povinného výslovně uváděla, že s povinným žijí jako manželé ve společné domácnosti a ona sama není účastna manželova podnikání. Okolnosti týkající se rozvodu jejich manželství a existence dohody o vypořádání společného jmění v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně předneseny nebyly a odvolací soud je k dispozici neměl (v případě rozvodu manželství je ani mít nemohl, neboť rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci až 2. 3. 2004). K uvedeným skutkovým námitkám, o nichž obecně platí, že nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, dovolací soud nepřihlížel (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.), takže i právní závěry, které z nich pro dovolatele vyplývají, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Nad rámec výše uvedeného je třeba uvést, že Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 28. 5. 2003, č.j. 20 Cdo 1054/2002, vyložil, že v řízení, jež rozhodnutí o nařízení výkonu předchází, se soud nezabývá – kromě jiných skutečností – otázkou vzniku závazku, jehož vydobytí je požadováno; soud vychází z návrhu oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí, z jiných jeho tvrzení, popřípadě z toho, co jinak vyšlo v řízení najevo (např. z listiny dokládající, že postižené nemovitosti jsou součástí společného jmění povinného a /bývalého/ manžela). Obdobně se pak při nařizování výkonu rozhodnutí nelze zabývat otázkou dalšího vývoje společného jmění manželů. Jestliže odvolací soud k námitkám povinného a jeho bývalé manželky ohledně původu vymáhaného závazku nepřihlédl, chyby v právním posouzení se takto ani dopustit nemohl.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu