ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.962.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 962/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné Č. k. p., proti povinnému F. P., zastoupenému advokátem, pro 47.127,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. Nc 5679/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2006, č.j. 26 Co 53/2006-17, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 7. 2005, č.j. Nc 5679/2005-9, kterým okresní soud nařídil podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 9. 2000, č.j. 5 C 182/99-41, k vydobytí pohledávky 47.127,- Kč s úroky z prodlení ve výši 26 % p.a. od 12. 6. 1998 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 1.938,- Kč, jakož i pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. M. S., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že exekuční titul je po formální stránce vykonatelný, jelikož byl doručen opatrovníku ustanovenému povinnému pro nalézací řízení podle §29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) napadl závěr o formální vykonatelnosti exekučního titulu. Namítá, že v nalézacím řízení soud neprovedl řádně šetření o místě jeho pobytu a ustanovil mu opatrovníka, aniž k tomu byly dány zákonné podmínky. Povinnému tím byla odňata možnost se podané žalobě bránit. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc takových, které vykazují zásadní význam; dovolání je tudíž odůvodnitelné pouze ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. námitkou nesprávného právního posouzení věci, kterou dovolatel užil. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, povinný argumenty dovolacímu soudu nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), v dané věci nejde, jelikož odvolací soud dovoláním nastolenou otázku, zda případné nesplnění podmínek pro ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu v řízení, v němž soud vydal podkladové rozhodnutí, má vliv na vykonatelnost exekučního titulu, vyřešil v souladu se standardní judikaturou.
Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k exekuci navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (ať již „zmatečnostní“ podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o.s.ř, nebo „jinou“ ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí; jinak řečeno, případné vady řízení nalézacího se do řízení exekučního nepřenášejí. Námitkou nezákonnosti ustanovení opatrovníka v nalézacím řízení se tedy exekuční soud zabývat nemůže, při posouzení vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by mohlo být významné jen tvrzení (tato výhrada však vznesena nebyla), že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62).
Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2008
JUDr.Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu