ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.1152.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 1152/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně E. a.s., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) Mgr. V. B., a 2) S. B., o 19.545,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení, podaných žalovanými proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 27. února 2001, č.j. 11 C 266/2000-67, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2002, č.j. 29 Co 300/2002-97, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp.zn. 10 C 139/2003, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2006, č.j. 29 Co 594/2006-67, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Benešově dne 2.3.2000 domáhala „vydání platebního rozkazu, event. rozsudku, že žalovaní jsou povinni zaplatit jí společně a nerozdílně částku 19.545,- Kč s příslušenstvím.“
Žalovaní se „protinávrhem“ ze dne 27.3.2000, doplněným podáními ze dne 9.1.2001 a 20.2.2001, domáhali, „aby soud nahradil svým rozhodnutím souhlas druhé smluvní strany s uzavřením dohody o postoupení pohledávky ve prospěch žalobkyně ze dne 17.12.2000, a to ve výši 19.545,- Kč z pohledávky žalovaných vůči manželům M. a V. M.,“.
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 27.2.2001, č.j. 11 C 266/2000-67, uvedený „protinávrh“ žalovaných vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31.7.2002, č.j. 29 Co 300/2002-97, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Benešově, č.j. 11 C 266/2000-68, kterým byla žalovaným uložena povinnost „zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 19.545,- Kč s 18 % úrokem z prodlení od 7.2.1998 do zaplacení“ a nahradit jí náklady řízení.
Proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 27.2.2001, č.j. 11 C 266/2000-67, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31.7.2002, č.j. 29 Co 300/2002-97, podali žalovaní dne 29.11.2002 žalobu pro zmatečnost a dne 24.1.2005 žalobu na obnovu řízení. V obou žalobách namítali „procesní pochybení soudu prvního stupně“ spočívající v tom, že „podaný protinávrh byl vyloučen k samostatnému řízení“ a že napadená „rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna“.
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 25.5.2006, č.j. 10 C 139/2003-51, žalobu pro zmatečnost i žalobu na obnovu řízení zamítl a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13.703,- Kč k rukám její zástupkyně.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13.11.2006, č.j. 29 Co 594/2006-67, odvolání žalovaných proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 25.5.2006, č.j. 10 C 139/2003-51, odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že „podání ze dne 5.9.2006 neobsahuje náležitosti odvolání“; že „žalovaní vytčené vady odvolání ve lhůtě stanovené soudem neodstranili“ a že „se jedná o vady bránící v odvolacím řízení pokračovat“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst. 1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst. 2 (§336n) a v §338za o.s.ř. (§238 a §238a o.s.ř.).
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalovaní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto jejich odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí jejich žalob pro zmatečnost a na obnovu řízení (srov. §43 odst. 2, §209 a §211 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2004, sp.zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 72, ročník 2005).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalovaných podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2008
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu