ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.1484.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 1484/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. P., a.s., o 1.183.088,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 11 C 355/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. listopadu 2006 č.j. 11 Co 254/2006-445, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni k odvolání účastníků rozsudkem ze dne 14.11.2006 č.j. 11 Co 254/2006-445 potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 28.11.2005 č.j. 11 C 355/98-391, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 28.3.2006 č.j. 11 C 355/98-417 ve výroku jímž byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 347.015,- Kč s úroky z prodlení, které ve výroku uvedl, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba „ve zbytku“, a ve výroku, jímž byla žalovanému stanovena povinnost „zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náklady tohoto řízení ve výši 4.205,- Kč“; ve výroku IV. o nákladech řízení změnil tento rozsudek tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, neboť má za to, že žalobci nadále přísluší nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v dosavadní výši, neboť „záměna zaměstnání v závislém poměru za výdělečnou činnost ve vlastní režii nemůže sama o sobě být změnou poměrů na straně poškozeného, která by vedla k zániku nároku na náhradu ušlého výdělku“ (srov. ustanovení §202 odst. 1 zák. práce), a následky nemoci z povolání, omezující žalobcovu způsobilost v jeho uplatnění, jej nadále, ve stejném rozsahu, omezují“. K námitkám žalovaného odvolací soud uvedl, že „skutečnost, že žalobce začal podnikat, není sama o sobě takovou změnou poměrů, která by měla za následek zánik povinnosti k úhradě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti“. Za správný považuje odvolací soud i soudem prvního stupně aplikovaný „způsob stanovení finální výše uplatněného nároku na valorizaci renty“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které podáním ze dne 20.2.2008 vzal výslovně zpět.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2008
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.
předseda senátu