ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.1521.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 1521/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně R. I. G. I., s. s r. o., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) H. H., a 2) V. P., obou zastoupených advokátkou, o určení zániku pohledávek a zástavního práva a o 2.661.111,60 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanými proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2004 č.j. 31 Co 402/2004-468, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 13/2005, o dovolání žalované 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. října 2006 č.j. 11 Cmo 164/2006-75, takto:
I. Dovolání žalované 1) se odmítá.
II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.737,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30.9.2004 č.j. 31 Co 402/2004-468 potvrdil usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 4.2.2004 č.j. 3 C 234/97-357 ve znění usnesení ze dne 23.2.2004 č.j. 3 C 234/97-429, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaných podaném (odvolací řízení) proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 10.4.2003 č.j. 3 C 234/97-210 a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na \"náhradu nákladů řízení odvolacího před soudem prvého stupně\", a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.575,- Kč k rukám advokáta JUDr. K. P. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalovaní ani přes opakovanou výzvu soudu nezaplatili soudní poplatek z odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 10.4.2003 č.j. 3 C 234/97-210 a že proto bylo (muselo být) odvolací řízení zastaveno.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podali žalovaní z důvodů uvedených v ustanovení §229 odst. 1 písm. e) a odst. 3 o.s.ř. žalobu pro zmatečnost. Naplnění prvního z uvedených zmatečnostních důvodů spatřují v tom, že jejich žádost o osvobození od soudních poplatků byla zamítnuta, že soudy vycházely \"z nesplnění podmínky odvolacího řízení a z tohoto důvodu odvolací řízení zastavily\", čímž \"jim byla odňata možnost jednat před odvolacím soudem a hájit svá práva zaručená jim zákonem\". Žalovaní dále namítají, že u krajského soudu rozhodovala vyloučená soudkyně JUDr. A. R. Její podjatost vidí v tom, že vždy rozhodovala \"v jejich neprospěch\", že rozhodla o odvolání žalovaných ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 3 C 234/1997 \"v absolutně neobvyklé době pro rozhodování soudů, když spis Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 3 C 234/1997 byl Krajskému soudu v Praze doručen dne 15.1.2004 a hned druhý den 16.1.2004 bylo odvolání žalovaných odmítnuto\", a že vždy ve věcech žalovaných u krajského soudu rozhodoval senát JUDr. A. R., což žalovaní \"při současném systému rozvrhu práce tohoto soudu považují za velmi málo pravděpodobné\". Žalovaní navrhli, aby usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.9.2004 č.j. 31 Co 402/2004-468 bylo zrušeno.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7.12.2005 (správně 5.12.2005) č.j. 36 C 13/2005-39 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6.350,- Kč \"na účet\" advokáta JUDr. K. P. Po provedení důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že ve věcech vedených u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 E 354/2002 a u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 3 C 234/97, 3 C 124/97 a 3 C 123/97 soudkyně JUDr. A. R.\"nikdy nebyla vyloučena, a námitka podjatosti dokonce nebyla ani vznesena\", že stížnost podanou žalovanými dne 4.12.2000 \"rozhodně nelze považovat za řádně uplatněnou námitku podjatosti\" (navíc byla i tato stížnost \"shledána nedůvodnou\"), že \"vyloučený soudce ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř. není stav, závislý na názoru nebo přesvědčení stran, ale soudce, o jehož vyloučení bylo pravomocně rozhodnuto\", a že \"obsah podjatosti vysvětluje §14 a násl. o.s.ř.\" a nelze tedy dovozovat podjatost soudce z důvodu, že \"rozhodl v neprospěch žalovaných, a to vícekrát, nebo, že soudce rozhodl příliš rychle\".
K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4.10.2006 č.j. 11 Cmo 164/2006-75 změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaným uložil, aby zaplatili žalobkyni na náhradě nákladů řízení 7.556,50 Kč k rukám advokáta JUDr. K. P.; ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost je potvrdil a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.146,- Kč k rukám advokáta JUDr. K. P. Odvolací soud nejprve odmítl výtku žalovaných o tom, že by \"soud prvního stupně žalobu projednal bez jejich účasti, ač jejich zástupkyně včas požádala o odročení\". Z obsahu spisu dovodil, že \"zástupkyni žalovaných bylo předvolání k jednání na den 5.12.2005 doručeno dne 18.10.2005\", že \"zástupkyně žalovaných požádala o odročení jednání podáním doručeným soudu prvního stupně dne 30.11.2005 s tím, že na týž den je nařízeno jednání u Obvodního soudu pro Prahu 9\", že \"z xerokopie předvolání k posléze uvedenému soudu vyplývá, že je datováno dnem 21.10.2005\", a že \"z porovnání uvedených dat je zřejmé, že předvolání k jednání o žalobě pro zmatečnost obdržela zástupkyně žalovaných dříve\"; protože \"jedním z předpokladů vyhovění žádosti o odročení jednání zdůvodněné kolizí s jiným jednáním je doložení, že zástupce byl ke kolidujícímu jednání předvolán dříve, než k jednání, z něhož se omlouvá\", soud prvního stupně \"nepochybil, když o žalobě jednal a rozhodl\". Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že důvod žaloby pro zmatečnost ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. e) \"není dán\". Vycházel přitom ze závěru, že žalovaní \"dokládali vyloučení soudkyně JUDr. A. R. jejím postupem v téže, popř. v jiných právních věcech účastníků a tím, že nikdy nerozhodla v jejich prospěch\", což vzhledem k ustanovení §14 odst.4 o.s.ř. nemůže být důvodem pro vyloučení soudce. Opodstatněný není ani argument žalovaných, že \"jim v důsledku vyloučení soudkyně měla být odňata možnost jednat před soudem ve smyslu §229 odst. 3 o.s.ř.\", neboť \"nešlo o rozhodování vyloučené soudkyně a ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. předpokládá rozhodnutí ve věci samé a o takové rozhodnutí v dané věci nejde\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání. Namítá v první řadě, že odvolací soud nesprávně posoudil žádost žalovaných o odročení jednání u soudu prvního stupně. Zdůrazňuje, že žalovaní svou žádost řádně doložili a že na její posouzení nemohlo mít \"zásadnější vliv, které předvolání bylo právnímu zástupci doručeno dříve, neboť advokát při zvažování žádosti o odročení jednání musí přihlížet k délce probíhajícího řízení, počtu osob, které budou uvědomovány o odročení, apod\"; žalovaní z důvodu nesprávného postupu soudu nemohli přednést \"případné návrhy na doplnění dokazování\" a \"vyjádřit se k dokazování i právní stránce věci\", čímž bylo řízení \"postiženo vadou podle ust. §241a odst.2 písm.a) o.s.ř.\". Dovolatelka dále odmítá názor odvolacího soudu o tom, že \"nelze v této věci podat žalobu pro zmatečnost, neboť rozhodnutí napadené touto žalobou není rozhodnutím ve věci samé\". Podle názoru dovolatelky \"usnesením, kterým bylo zastaveno odvolací řízení, došlo k ukončení ve věci samé, takže je možné ho napadnout žalobou pro zmatečnost\". Dovolatelka dále nesouhlasí s právním názorem, podle kterého \"nebyla nesprávným postupem soudu odňata žalovaným možnost jednat před soudem prvního stupně, neboť předsedkyně odvolacího senátu nebyla vyloučena\". Podjatost soudkyně JUDr. R. \"nespatřuje pouze v tom, že všechna její rozhodnutí byla pro žalovanou negativní\", ale zejména z důvodu, že \"usnesení jí vydané pod č.j. 31 Co 7/2004-354 ze dne 16.1.2004 bylo vydáno v absolutně neobvyklé době, a to během 24 hodin od doručení spisu Okresnímu soudu v Kutné Hoře, když ten byl doručen odvolacímu soudu dne 15.1.2004\". Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soud \"měl tuto žalobu posuzovat z hlediska možného použití ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř.\". Žalovaná a) navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované 1) \"odmítl, popř. zamítl\". Ztotožnila se s názorem odvolacího soudu v tom, že soud prvního stupně neodročil jednání na žádost žalovaných v souladu se zákonem a že správně jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaných a jejich právní zástupkyně, neboť \"omluva právní zástupkyně žalovaných se zřetelem ke všem okolnostem nebyla důvodná\". Rozhodnutí o zastavení řízení je rozhodnutím \"čistě procesní povahy\" a soudy správně dovodily, že \"takovéto rozhodnutí nemůže být rozhodnutím ve věci samé, tím spíše rozhodnutím ve věci samé nemůže být rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo uvedené rozhodnutí potvrzeno\". Posouzení otázky \"údajného vyloučení resp. nevyloučení\" JUDr. A. R. z projednávání věci odvolacím soudem je podle žalobkyně \"plně v souladu se zákonem\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaná 1) dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované 1) proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Ze znění ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. bez pochybností vyplývá, že způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v tomto ustanovení je - jak správně dovodil odvolací soud - buď pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.
Pojem \"věc sama\" je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou (§79 odst. 1 o.s.ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.1997 sp. zn. 2 Cdon 484/97, který byl uveřejněn pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997).
V posuzovaném případě bylo v původním řízení věcí samou \"určení zániku pohledávek každého z žalovaných za žalobkyní ve výši 3.275.000,- Kč\", určení, že \"v důsledku zániku výše uvedených pohledávek, založených výrokem II. rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 26.2.2002 č.j. 7 C 144/2001-96, zaniklo i zástavní právo k domu ve Z. n. S.\", a zaplacení pohledávky žalobkyně za žalovanými \"ve výši 1.330.555,80 Kč s příslušenstvím\", o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 10.4.2003 č.j. 3 C 234/97-210. Usnesení krajského soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení okresního soudu, kterým bylo odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, je rozhodnutím procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy ani rozhodnutím o věci samé. Odvolací soud tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodil, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení krajského soudu nelze z pohledu ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.
Podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení nebo kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 občanského zákoníku), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, například v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku soudce apod.
V projednávaní věci žalovaní spatřovali vyloučení soudkyně JUDr. A. R. - jak správně uvedl odvolací soud - pouze v okolnostech, spočívajících v jejím postupu v původním řízení nebo v jejím rozhodování v jiných věcech; uvedené platí i o vydání usnesení ze dne 16.1.2004 č.j. 31 Co 7/2004-356 \"v absolutně neobvyklé době\". Protože v těchto okolnostech nelze ve smyslu ustanovení §14 odst .4 o.s.ř. spatřovat důvod k vyloučení soudce, nemůže mít usnesení odvolacího soudu z důvodu řešení této právní otázky po právní stránce zásadní význam.
Námitka žalované 1), že soud prvního stupně projednal žalobu pro zmatečnost při jednání dne 5.12.2005 bez účasti žalovaných, ačkoliv jejich zástupkyně požádala z důležitého důvodu a včas o odročení jednání podáním doručeným soudu prvního stupně dne 30.11.2005, nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) o.s.ř. Kritika usnesení odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce. Dovolatelka navíc přehlíží, že soud prvního stupně postupoval při posouzení žádosti žalovaných o odročení jednání v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.5.1999 sp. zn. 31 Cdo 2432/98, které bylo uveřejněno pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000) a že žalovaní mohli uvést \"případné návrhy na doplnění dokazování\" a \"vyjádřit se k dokazování i právní stránce věci\", z nichž měli být postupem soudu prvního stupně vyloučeni, v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení, avšak této možnosti - jak je zřejmé z obsahu spisu - nevyužili.
Za přihlédnutí k tomu, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, není žaloba pro zmatečnost přípustná ani podle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2006, sp. zn. 21 Cdo 972/2005, které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007), dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; dovolání žalované 1) proto - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 2.000,- Kč [srov. §10 odst. 2 a 3, §14 odst.1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát JUDr. K. P. osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 437,- Kč. Protože dovolání žalované 1) bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni tyto náklady nahradila. Žalovaná 1) je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.737,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. dubna 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu