ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.1542.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 1542/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce S. B. s.r.o., proti žalovanému Ing. P. P., o 47.302,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. dubna 2004, č.j. 27 Co 489/2003-104, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 16/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2005, č. j. 2 Cmo 122/2005-19, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8.4.2004, č.j. 27 Co 489/2003-104.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31.1.2005, č. j. 51 C 16/2004-14, řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku ze žaloby pro zmatečnost zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že řízení muselo být podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů zastaveno, neboť žalovaný, „,ač byl řádně poučen, nezaplatil na výzvu soudní poplatek“.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31.5.2005, č. j. 2 Cmo 122/2005-19, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že „o osvobození od soudních poplatků rozhoduje ve smyslu ustanovení §138 o.s.ř. pouze soud, nevyplývá-li toto osvobození přímo ze zákona“; že „žádná teorie návrhové presumpce, kterou ve svých podáních uvádí odvolatel, zde neplatí, což v tomto případě znamená, že pokud o osvobození od povinnosti platit soudní poplatky nerozhodne soud, je odvolatel povinen soudní poplatky platit“; že „pokud tuto povinnost nesplnil ani přes výzvu soudu, pak musí nést důsledky s tímto svým jednáním spojené (zastavení řízení)“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo meritorně rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně meritorně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo meritorně rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné - a to i v řízení, jehož předmětem byla žaloba pro zmatečnost - proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst. 2 o.s.ř. [§239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a nebo §75b o.s.ř. nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle ustanovení §78d o.s.ř. [§239 odst. 3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, jehož předmětem byla žaloba pro zmatečnost, pro nezaplacení soudního poplatku (srov. §9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem \"věc sama\" je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, jehož předmětem je žaloba pro zmatečnost, je věcí samou rozhodnutí o tom, zda žalobou napadené rozhodnutí je nebo není postiženo tvrzenou zmatečností. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby pro zmatečnost, je rozhodnutím výlučně procesní povahy a nevyslovuje se ve věci samé, tedy o tom, zda žalobou napadené rozhodnutí je nebo není postiženo zmatečností. Dovolání žalovaného není přípustné ani podle ustanovení §239 o.s.ř., neboť nejde o žádný z případů procesních rozhodnutí v něm uvedených; přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř., a nikoliv zastavil-li soud prvního stupně řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost z důvodu nezaplacení soudního poplatku, není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, které bylo uveřejněno pod č. 102 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2002).
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu