ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.1775.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 1775/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému JUDr. J. L., zastoupenému advokátem, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 140/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. ledna 2007 č.j. 25 Co 484/2006-238, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že na nemovitostech označených jako \"pozemek st. 1657 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 898 m2, pozemek st. 1658 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 858 m2, pozemek st. 1659 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 231 m2, pozemek st. 1670 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 858 m2, pozemek poz. parc.č. 1093/1 - ostatní plocha o výměře 13075 m2, pozemek poz. parc.č. 1099/1 - ostatní plocha o výměře 3162 m2, stavba občanské vybavenosti na pozemku st. 1657, stavba občanské vybavenosti na pozemku st. 1658, stavba občanské vybavenosti na pozemku st. 1659 a stavba občanské vybavenosti na pozemku st. 1670, nacházejících se v katastrálním území H. v P., obci H., zapsaných na LV u Katastrálního úřadu pro K. k., katastrální pracoviště J.\" nevázne zástavní právo \"dle zástavní smlouvy k nemovitostem k zajištění budoucích pohledávek ze dne 20.12.1999, zapsané do katastru nemovitostí pod č.j. V 2-3041/1999 s právními účinky ke dni 20.12.1999\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že zástavní smlouva ze dne 20.12.1999 je neplatným právním úkonem, a to z důvodů, že zástavce S. CZ, a.s. nebyl v době jejího uzavření vlastníkem uvedených nemovitostí a nemohl je tedy dát do zástavy, že věděl o tom, že vlastnictví k nemovitostem \"je značně sporné\", a zatajil to zástavnímu věřiteli K. b., a.s., a že předmět zástavní smlouvy je uveden neurčitě. Žalovaný oznámil dne 30.9.2004 žalobci, že pohledávku z úvěrové smlouvy, která je zajištěna zástavním právem k uvedeným nemovitostem podle zástavní smlouvy ze dne 20.12.1999, nabyl postoupením od D. T. a upozornil žalobce na zamýšlený výkon zástavního práva ve veřejné dražbě.
Podáním doručeným Okresnímu soudu v Jičíně dne 20.4.2005 oznámil Ing. M. M. jako správce konkursní podstaty úpadce S. CZ a.s. v likvidaci, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného. Svůj návrh zdůvodnil tím, že jako správce konkursní podstaty úpadce má přímý právní zájem na řízení, neboť jeho výsledek bude mít význam pro zápis předmětu zástavní smlouvy (nemovitostí) do konkursní podstaty úpadce.
Žalobce navrhl, aby soud nepřipustil vstup vedlejšího účastníka do řízení. Uvedl, že \"hmotněprávní postavení správce konkursní podstaty nebude rozhodnutím dotčeno, neboť je jen správcem majetku tvořícího konkursní podstatu a tento majetek pouze spravuje pro konkursní věřitele\".
Žalovaný se vstupem vedlejšího účastníka souhlasil.
Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 26.6.2006 č.j. 3 C 140/2004-229 připustil vedlejší účastenství Ing. M. M. Dovodil, že Ing. M. M. do řízení nevstupuje sám za sebe jako fyzická osoba, ale v úloze správce konkursní podstaty, jehož úkolem je \"dovršit cíl konkursu (dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku tvořícího konkursní podstatu) za podmínek stanovených zákonem\", že správce konkursní podstaty má právní zájem na výsledku sporu, který se týká majetku třetí osoby, tvořícího případnou součást konkursní podstaty, a že má nepochybně zájem na vítězství žalovaného ve sporu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 12.1.2007 č.j. 25 Co 484/2006-238 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že Ing. M. M. má jako správce konkursní podstaty úpadce S. CZ a.s. v likvidaci právní zájem na výsledku tohoto řízení, neboť rozhodnutí v této věci může mít význam pro soupis majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že správce konkursní podstaty nemůže mít žádný právní zájem na výsledku sporu, neboť nemovitosti zatížené zástavním právem nezapsal do konkursní podstaty, a pohledávku, která je předmětnou zástavou zajištěna, popřel dne 22.3.2007 při zvláštním přezkumném jednání, čímž vyloučil možnost zapsat nemovitosti zatížené zástavním právem do konkursní podstaty a jejich následné zpeněžení. Protože správce konkursní podstaty nemá žádný hmotněprávní ani procesněprávní zájem na výsledku sporu, žalobce navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 o.s.ř.], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř. [§238 odst. 1 písm. b) a §238 odst. 2 o.s.ř.], ve věci konkursu a vyrovnání [§238a odst. 1 písm. a) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. c) a §238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. d) a §238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. e) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. f) a §238a odst. 2 o.s.ř.] nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za odst. 2 o.s.ř. [§238a odst. 1 písm. g) a §238a odst. 2 o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a nebo §75b o.s.ř. nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle ustanovení §78d o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o přípustnosti vedlejšího účastenství podle ustanovení §93 odst. 2 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem \"věc sama\" je v právní teorii i v soudní praxi vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro něž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou (§79 odst.1 o.s.ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.8.1997 sp. zn. 2 Cdon 484/97, které bylo uveřejněno pod č. 88 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997). Napadené usnesení odvolacího soudu je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o přípustnosti vedlejšího účastenství podle ustanovení §93 odst. 2 o.s.ř., není přípustné.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu