ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.1801.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 1801/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. J., zastoupeného advokátem, proti žalované J. H., zastoupené advokátem, o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru a o 20.068,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 20/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. listopadu 2006 č.j. 16 Co 261/2006-82, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby bylo určeno, že \"dohoda o ukončení pracovního poměru žalobce u žalované ke dni 4.8.2004 je neplatná\", a aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy \"za výpovědní dobu\" 20.068,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy od 10.9.1993 jako řidič mezinárodní kamionové dopravy a že jeho pracovní poměr měl - jak se dozvěděl z kopie zápočtového listu, který mu poslala Okresní správa sociálního zabezpečení v J. - skončit dohodou ke dni 4.8.2004. Žalobce ve skutečnosti žádnou dohodu o ukončení pracovního poměru u žalované nikdy neuzavřel; žalovaná sice žalobci a dalšímu zaměstnanci J. S. dne 3.8.2004 sdělila, že \"firma ukončí svoji činnost a nebude mít pro řidiče práci\", a požadovala po obou podepsání dohody o skončení pracovního poměru bez nároku na odstupné, avšak žalobce návrh odmítl. Žalovaná poté bez vědomí žalobce ukončila jeho pracovní poměr a doklady předala Okresní správě sociálního zabezpečení v J.; dohoda o skončení pracovního poměru datovaná dnem 4.8.2004 neobsahuje pravý podpis žalobce. Na náhradě mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru žalobce požaduje 20.068,- Kč.
Žalovaná namítala, že se žalobcem uzavřela dne 4.8.2004 dohodu o rozvázání pracovního poměru, kterou žalobce vlastnoručně podepsal.
Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 20.4.2006 č.j. 4 C 20/2004-61 určil, že dohoda o ukončení pracovního poměru uzavřená mezi žalobcem a žalovanou ke dni 4.8.2004 je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 20.068,- Kč, že žalovaná je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Jeseníku na náhradě nákladů řízení 6.250,- Kč a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 16.969,- Kč k rukám advokáta Mgr. M. Š. Z provedeného dokazování dovodil, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy jako řidič od roku 1993 až do doby, kdy mu žalovaná oznámila za přítomnosti dalšího zaměstnance J. S., že pro ně nemá práci, a dožadovala se podpisu listin, na základě kterých skončí oběma pracovní poměr \"bez nároku na odstupné\", a že žalobce i J. S. její návrh odmítli. Žalovaná poté předložila Okresní správě sociálního zabezpečení v J. dohodu o skončení pracovního poměru, která - jak bylo prokázáno znaleckým posudkem Mgr. R. M. z oboru písmoznalectví - nebyla opatřena vlastnoručním podpisem žalobce a odhlásila ho z evidence jako svého zaměstnance. Protože dohoda o skončení pracovního poměru nebyla žalobcem \"podepsána\", není \"platným právním úkonem a není způsobilá mít následky, které jsou spojeny s řádnou dohodou o skončení pracovního poměru\". Soud prvního stupně přihlédl též k tomu, že žalobce nepřestal konat práci pro žalobkyni \"z vlastního rozhodnutí\" a žalovaná mu \"prokazatelně\" nepřidělovala práci podle pracovní smlouvy a \"ukončila evidenci jeho pracovního poměru u příslušných orgánů\" a dovodil, že žalobce má též nárok na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru ve výši průměrného výdělku \"za dva měsíce\".
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6.11.2006 č.j. 16 Co 261/2006-82 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu o určení neplatnosti dohody o ukončení pracovního poměru uzavřené mezi žalobcem a žalovanou ke dni 4.8.2004 a žalobu o 20.068,- Kč, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 14.887,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.303,- Kč k rukám advokáta Mgr. D. R. a že žalobce je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Jeseníku na náhradě nákladů řízení 6.250,- Kč. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že k dohodě o rozvázání pracovního poměru mezi účastníky nedošlo, neboť žalobce odmítl přijmout žalovanou písemně učiněný návrh na uzavření dohody o skončení pracovního poměru a podpis nacházející se na dohodě opatřené datem 4.8.2004 \"není podpisem žalobce\". Vzhledem k tomu, že za řízení nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by žalobce svou vůli akceptovat návrh žalované na rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni 4.8.2004 projevil jiným způsobem, nemůže být žaloba důvodná, neboť \"právní úkon, o jehož neplatnosti má být rozhodováno, nebyl vůbec učiněn; ze stejného důvodu není možno vyhovět ani žalobě o náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Poukázal na to, že žalovaná jí připravený návrh na uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru účastníků ke dni 4.8.2004, který žalobce odmítl, opatřila též \"podpisem žalobce, který však není podpisem žalobce\", a že tímto způsobem vyhotovenou dohodu předložila Okresní správě sociálního zabezpečení v Jeseníku jako platnou. Protože žalovaná \"nakládala\" s dohodou jako s platným ukončením pracovního poměru, podal žalobce žalobu o neplatnost rozvázání pracovního poměru dohodou podle ustanovení §64 zákoníku práce \"jako jediný možný způsob obrany k dosažení neplatnosti předmětné dohody, která byla žalovanou považována za platné ukončení pracovního poměru žalobce\" a soudy se případně měly zabývat též otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu ustanovení §80 písm.c) o.s.ř. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzovaném případě zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů dovolatel v tomto směru nezpochybňuje), že žalobce pracoval u žalované od 10.9.1993 jako řidič mezinárodní kamionové dopravy. Žalovaná oznámila dne 3.8.2004 žalobci, že pro něho \"nemá práci\", a požadovala uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru \"bez nároku na odstupné\"; žalobce takovou dohodu odmítl. Žalovaná poté předložila Okresní správě sociálního zabezpečení v J. dohodu o skončení pracovního poměru ze dne 4.8.2004, která nebyla opatřena vlastnoručním podpisem žalobce, a tvrdila, že pracovní poměr mezi účastníky podle ní skončil ke dni 4.8.2004.
Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí soudů o žalobě především rozhodující vyřešení toho, jaké má právní následky skutečnost, že dohoda (dvoustranný právní úkon) o rozvázání pracovního poměru není opatřena \"pravými\" podpisy obou účastníků (zaměstnavatele a zaměstnance).
Projednávanou věc je třeba posuzovat - s ohledem na to, že předmětem řízení je určení neplatnosti dohody o skončení pracovního poměru ze dne 4.8.2004 - i v současné době podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č. 167/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb., č. 6/2002 Sb., č. 202/2002 Sb., č. 311/2002 Sb., č. 312/2002 Sb., č. 274/2003 Sb. a č. 46/2004 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.9.2004 (dále též jen \"zák. práce\").
Dohoda o rozvázání pracovního poměru je právním úkonem (§240 odst.1 zák. práce) a stejně jako jiné právní úkony v pracovněprávních vztazích může být postižena vadami. S nedostatky právního úkonu může být - obecně vzato - spojena buď jeho nicotnost nebo neplatnost.
Zákoník práce ani jiné pracovněprávní předpisy pojmy nicotného právního úkonu a neplatného právního úkonu nedefinují. Právní teorie považuje za právní úkon nicotný (zdánlivý, non negotium) takový úkon, který pouze budí zdání, že je právním úkonem, avšak ve skutečnosti vůbec právním úkonem není (neexistuje z toho důvodu, že nemá takové náležitosti, které patří k pojmovým znakům právního úkonu). Neplatnost právního úkonu je založena na vadnosti některé ze zákonem stanovených náležitostí právního úkonu a má za následek, že právní úkon sice existuje, ale v právních vztazích nenastávají jeho právní účinky.
Zákoník práce - jak dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.1998 sp. zn. 2 Cdon 345/97) - mezi nicotností a neplatností právních úkonů nerozlišuje; s nedostatky (vadami) v náležitostech právních úkonů spojuje toliko neplatnost právních úkonů (srov. §242 zák. práce).
Neplatnost právních úkonů v pracovněprávních vztazích je založena na principu absolutní neplatnosti; znamená to mimo jiné, že k neplatnosti pracovněprávního úkonu je povinen každý (i soud) přihlédnout bez ohledu na to, zda se jí účastníci právního úkonu nebo osoby tímto úkonem dotčené výslovně dovolávají. Jde-li o neplatnost právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru (o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, okamžitého zrušení pracovního poměru, zrušení pracovního poměru ve zkušební době nebo dohody o rozvázání pracovního poměru), stanoví §64 zák. práce lhůtu, během níž musí být neplatnost právního úkonu uplatněna žalobou u soudu; marné uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §64 zák. práce má za následek zánik práva (srov. §261 odst.4 zák. práce). Stanovení prekluzívní lhůty k uplatnění neplatnosti právních úkonů směřujících k rozvázání pracovního poměru a to, že neplatnost těchto právních úkonů musí být uplatněna u soudu, samo o sobě nic nemění na povaze neplatnosti těchto právních úkonů (na tom, že takto neplatné právní úkony jsou neplatné absolutně). Marné uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §64 zák. práce má však za následek, že k neplatnosti (byť absolutní) nemůže být přihlédnuto. Nebude-li žaloba o neplatnost rozvázání pracovního poměru u soudu vůbec podána, má to za následek, že se na rozvázání pracovního poměru hledí jako na platné, i kdyby tu byl - objektivně vzato - dán některý z důvodů neplatnosti právního úkonu.
Uvedené ve svých důsledcích podle ustálené judikatury soudů mimo jiné znamená, že neplatností rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době a dohodou se může soud zabývat jen na základě žaloby, která učiní otázku neplatnosti rozvázání pracovního poměru předmětem řízení, že neplatnost rozvázání pracovního poměru nelze v jiném řízení posuzovat ani jako otázku předběžnou (srov. též například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19.3.1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96, který byl uveřejněn pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997), že pracovní poměr skončil podle výpovědi, okamžitého zrušení, zrušení ve zkušební době a dohody, nebyla-li včas podána žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, i když šlo o neplatný právní úkon (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. 6 Cz 5/68, který byl uveřejněn pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969) a že v jiném řízení, nebyla-li neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou určena pravomocným rozhodnutí soudu, se při posuzování otázky trvání pracovního poměru soud omezí jen na zjištění, zda existuje právní úkon, který je způsobilý být ve smyslu ustanovení §42 odst.1 zák. práce důvodem k rozvázání pracovního poměru (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2001 sp. zn. 21 Cdo 1618/2000, který byl uveřejněn pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2002).
S názorem odvolacího soudu, podle kterého \"právní úkon, o jehož neplatnosti má být rozhodováno\" (dohoda o skončení pracovního poměru opatřená datem 4.8.2004), \"nebyl vůbec učiněn\", neboť žalobce návrh na její uzavření odmítl a podpis žalobce na ní se nacházející \"není podpisem žalobce\", nelze souhlasit. Vychází totiž z předpokladu, že takováto dohoda představuje právní úkon nicotný (zdánlivý, non negotium), tedy takový právní úkon, který pouze budí zdání, že je právním úkonem, avšak ve skutečnosti vůbec právním úkonem není. Vzhledem k tomu, že Zákoník práce - jak uvedeno již výše - mezi nicotností a neplatností právních úkonů nerozlišuje a že s nedostatky (vadami) v náležitostech právních úkonů spojuje toliko neplatnost právních úkonů, je třeba nedostatek v náležitosti \"podpisu žalobce\" považovat za vadu dohody datované dnem 4.8.2004, která způsobuje její neplatnost [§242 odst.1 písm.a) zák. práce].
Za tohoto stavu bylo jedinou možnou obranou žalobce proti právním následkům dohody o rozvázání pracovního poměru datované dnem 4.8.2004 - chtěl-li zabránit tomu, aby podle ní pracovní poměr účastníků opravdu skončil - napadnout ji žalobou o neplatnost rozvázání pracovní poměru podanou ve smyslu ustanovení §64 zák. práce. Protože této možnosti využil v souladu se zákonem, nebylo možné žalobu zamítnout z důvodů uvedených odvolacím soudem.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu