ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2586.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 2586/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavního věřitele G. M. B., a.s., proti zástavní dlužnici L. B., o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 201/2003, o dovolání L. B., zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. února 2006, č.j. 57 Co 353/2005-76, takto:
I. Dovolání L. B. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 10. 11. 2003, upřesněnou písemným podáním ze dne 8. 6. 2004, se zástavní věřitel domáhal proti zástavní dlužnici nařízení „soudního prodeje zástavy – budovy č.p. 812 na pozemku parc. č. 973/2, pozemku parc. č. 973/2 a pozemku (zahrada) parc. č. 973/1, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v O. na LV k.ú. K., k uspokojení pohledávky ve výši 1.225.325,32 Kč s 8,7% úrokem od 7. 11. 2003 do zaplacení“.
Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 14. 3. 2005, č.j. 11 C 201/2003-36, žalobě vyhověl a rozhodl, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 3.000,- Kč“. K odvolání zástavní dlužnice Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 2. 2006, č.j. 57 Co 353/2005-76, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že nařídil „soudní prodej zástavy – nemovitostí rodinného domu čp. 812 na parc. č. 973/2, parc. 973/1 (zahrada) a parc. č. 973/2 (zastavěná plocha a nádvoří), vše v k.ú. K., obec O., které jsou zapsány v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště O. na LV, a to k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 1.225.325,32 Kč s 8,7% úrokem od 7.11.2003 do zaplacení, dle zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 18.12.2000, s právními účinky vkladu k 19.12.2000“ a že „žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 3.000,- Kč“ a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím zástupce JUDr. B. S. dne 20. 5. 2006 dovolání L. B. s tím, že „toto je schopen odůvodnit, případně vzít zpět, až po komplexním seznámením se s celým spisovým materiálem“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) se zabýval otázkou subjektivní a objektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §1 o.s.ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům spoluobčanů.
Obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku (srov. §155 odst. 1 větu první o.s.ř.); toto ustanovení platí i pro rozhodnutí formou usnesení (srov. §167 odst. 2 o.s.ř.)
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Občanský soudní řád předpokládá, že ve sporném občanském soudním řízení rozhodují soudy pouze o těch právech a povinnostech a pouze mezi těmi účastníky, které v žalobě označil žalobce nebo kteří se účastníky řízení stali ze zákona (srov. §94 odst. 2 o.s.ř.). Jestliže však v takovém řízení soud rozhodne o právech a povinnostech osob, jež se účastníky řízení postupem podle ustanovení §90 a §79 odst. 1 o.s.ř., případně podle §94 odst. 2 o.s.ř. nestaly, a má-li být naplněn předmět a účel občanského soudního řízení, vyjádřený v §1 o.s.ř., je nezbytné těmto osobám umožnit, aby přiměřeným procesním způsobem na takové rozhodnutí soudu reagovaly. Proto je nutno tyto osoby považovat za osoby, které mají stejná práva, jaká má ve smyslu ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. účastník řízení, tedy za osoby, které mohou, za splnění dalších zákonných podmínek, proti rozhodnutí, ve kterém bylo o jejich právech a povinnostech a ve vztahu k nim rozhodnuto, podat dovolání.
V projednávané věci se však o takový případ nejedná.
Účastníky řízení o soudním prodeji zástavy jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník (srov. §200y odst. 2 o.s.ř.).
V projednávané věci je zástavním věřitelem G. M. B., a.s., a zástavním dlužníkem L. B.
Výrokem usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nařízení soudního prodeje zástavy – nemovitostí, které byly ve výroku přesně specifikovány, nevznikla L. B. žádná újma na jeho právech, neboť nebyl v tomto řízení účastníkem řízení, a uvedené rozhodnutí se proto vůbec nedotklo jeho právní sféry (výlučným vlastníkem zastavených nemovitostí je pouze zástavní dlužník L. B.). Usnesení odvolacího soudu se tak nedotklo práv a povinností L. B. K podání dovolání tedy není oprávněn (subjektivně legitimován), a proto Nejvyšší soud České republiky jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a účastníkům náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2008
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu