ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.394.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 394/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci dědictví po V. N., za účasti 1) F. J., 2) J. J., obou zastoupených advokátem 3) J. N., 4) M. N., 5) V. N., 6) R. V., vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 D 1390/2000, o dovolání F. J. a J. J. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. března 2007, č.j. 35 Co 1134/2006-146, takto:
Dovolání F. J. a J. J. se odmítá.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po V. N., zemřelé dne (dále též jen „zůstavitelka“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 13. 9. 2000, č.j. D 1390/2000-2. Provedením úkonů v tomto řízení byla pověřena notářka v L. (§38 o.s.ř.).
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 25.10.2005, č.j. 4 D 1390/2000-84, určil, že dědici po zůstavitelce jsou F. J., J. J., „oba jako dědici ze závěti“, a V. N., „jako dědic ze zákona“, a že „s těmito dědici bude dále pokračovat v dědickém řízení“ (výrok I.); současně rozhodl, že „A. J., r.č., není dědičkou po zůstavitelce“ (výrok II.).
K odvolání F. J. a J. J. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 22.3.2007, č.j. 35 Co 1134/2006-146, usnesení soudu prvního stupně „ve výroku I.“ potvrdil s tím, že „usnesení okresního soudu ve výroku II. zůstává nedotčeno“.
Proti usnesení odvolacího soudu podali F. J. a J. J. dovolání. Namítají, že „odvolací soud a soud prvního stupně pochybily při právním posuzování počátku běhu promlčecí lhůty u relativní neplatnosti úkonu podle §479 obč.zák.“; že „v případě kumulace pominutí nepominutelných dědiců v závěti zůstavitelky s úkonem vydědění promlčecí lhůta k dovolání se relativní neplatnosti počne běžet od okamžiku, kdy se dědic dozvěděl o úkonu, který ho v dědictví pomíjí“; že „lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé“; že „právo dovolat se relativní neplatnosti mohlo být vykonáno poprvé, když byl V. N. seznámen s obsahem závěti a zjistil, že byl jako nepominutelný dědic zůstavitelkou pominut“; že „v roce 2006 právo dovolání se relativní neplatnosti bylo již promlčeno“. Navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitelka V. N. zemřela dne, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě F. J. a J. J. dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a F. J. a J. J. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinili.
Protože dovolatelé netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání F. J. a J. J. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2008
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu