ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.4392.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 4392/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. P. a.s., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. T. P., zastoupenému advokátem, o 200.000,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 269/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. prosince 2006 č. j. 16 Co 323/2006-59, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 200.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 7% ročně ode dne 7.10.2005 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný, který u ní byl v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou ze dne 4.1.1999 (změněné dohodami ze dne 2.1.2001, 29.3.2002 a 22.4.2002) až do 3.8.2005, kdy byl rozvázán dohodou, sjednal se žalobkyní dne 15.4.2002 konkurenční doložku, podle níž se zavázal, že, \"pokud uzavře ode dne skončení pracovního poměru u zaměstnavatele – J. P. a.s. jakýkoliv jiný pracovněprávní vztah nebo bude na vlastní účet vykonávat jinou výdělečnou činnost, nebude se jednat o činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele – J. P. a.s., a to po dobu jednoho roku\", a kterou se žalobkyně zavázala zaplatit žalovanému \"při skončení pracovního poměru jako odškodnění za dodržení závazku zdržet se konkurenčního jednání po stanovenou dobu částku 40.000,- Kč\"; pro případ porušení tohoto závazku se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 200.000,- Kč. Žalovaný svůj závazek porušil tím, že \"uzavřel pracovněprávní vztah se společností F. S., s.r.o., že se \"zúčastnil v pracovním poměru u jiného zaměstnavatele (F. S., s.r.o.) hospodářské činnosti a hospodářské soutěže na trhu se zbožím, se kterým v témže oboru a na stejném trhu s hutními materiály obchoduje\" žalobkyně, a že ještě jako zaměstnanec žalobkyně začal \"realizovat obchodní zakázku\" pro společnost F. S., s.r.o., a \"dne 9.9.2005 ji dokončoval již jako zaměstnanec konkurenční společnosti F. S. s.r.o.\". Protože žalovaný po skončení pracovního poměru u žalobkyně prováděl u společnosti F. S., s.r.o. stejnou činnost, kterou předtím vykonával pro žalobkyni, porušil závazek z konkurenční doložky a je povinen zaplatit sjednanou smluvní pokutu.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20.3.2006 č.j. 26 C 269/2005-32 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 42.858,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. R. Z provedených důkazů zjistil, že účastníci uzavřeli dne 15.4.2002 dohodu o konkurenční doložce, ve které se žalovaný zavázal, že, \"pokud uzavře ode dne skončení pracovního poměru u zaměstnavatele J. P. a.s. jakýkoliv jiný pracovněprávní vztah nebo bude na vlastní účet vykonávat jinou výdělečnou činnost, nebude se jednat o činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele – J. P. a.s., a to po dobu jednoho roku\", a že v případě porušení tohoto závazku zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 200.000,- Kč, a v níž se žalovaná zavázala \"protihodnotou vyplatit zaměstnanci při skončení pracovního poměru jako odškodnění za dodržení závazku zdržet se konkurenčního jednání po stanovenou dobu částku 40.000,- Kč\". Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání o konkurenční doložce ze dne 15.4.2002 je pro svou neurčitost neplatné, neboť vymezení závazku žalovaného \"nevykonávat v pracovněprávním vztahu nebo na vlastní účet jinou výdělečnou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele J. P. a.s. po dobu jednoho roku\", je \"velmi rozsáhlé\" a soutěžní povahu tak bude mít každé jednání žalovaného, které lze podřadit pod předmět podnikání žalobkyně uvedený v obchodním rejstříku. Soud prvního stupně současně poukázal na to, že ve sjednané konkurenční doložce se \"nerozlišuje mezi způsoby skončení pracovního poměru ani mezi výpovědními důvody, tedy zákaz konkurence byl dán bez ohledu na to, který z účastníků přivodil zánik pracovněprávního vztahu a z jakého důvodu byl pracovní poměr skončen\", a že konkurenční doložka \"neobsahuje odpovídající kompenzaci závazku žalovaného, který by měl svou odbornou kvalifikaci využívat jen v omezeném rozsahu\", když \"odškodnění\" ve výši 40.000,- Kč \"neodpovídá závazku zaplacení smluvní pokuty ve výši 200.000,- Kč\", ale \"spíše svým obsahem odpovídá odstupnému, tedy dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku, kdy žalovaný pobíral u žalobkyně 20.000,- Kč měsíčně hrubých\". Protože konkurenční doložka je neplatným právním úkonem, nemá žalobkyně na požadovanou smluvní pokutu nárok.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14.12.2006 č.j. 16 Co 323/2006-59 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 42.245,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. R. Odvolací soud dovodil, že konkurenční doložka nebyla sjednána \"za podmínek, za kterých to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat\", neboť \"částku 40.000,- Kč nelze v daném případě považovat za dostatečnou protihodnotu závazku žalovaného, aby využíval po skončení pracovního poměru své odborné kvalifikace (získané absolvováním studia na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství Vysoké školy báňské - Technické univerzity v O. a výkonem práce obchodního referenta, resp. project manažera u žalobkyně) jen v omezeném rozsahu, která by mu přinesla srovnatelný hospodářský prospěch v době trvání jeho závazku a kompenzovala mu omezení jeho práva na svobodnou volbu povolání a práva podnikat ve smyslu článku 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to zejména s přihlédnutím k délce tohoto závazku a výši poskytované protihodnoty v porovnání s výší sjednané měsíční mzdy a smluvní pokuty\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že nelze učinit právní závěr, podle kterého by žalovaný měl být omezen konkurenční doložkou v pracovní či podnikatelské činnosti, k níž má vysokoškolské vzdělání, nebo ve využívání poznatků získaných vysokoškolským způsobem\", neboť žalovaný se \"pouze při své činnosti měl jeden rok po skončení pracovního poměru vyhnout jako soutěžitel soutěžnímu a konkurenčnímu jednání vůči podnikání žalobkyně, které se vztahovalo pouze k dosavadnímu druhu pracovního poměru žalovaného jako obchodního referenta a project managera\", a že tomuto \"poměrně úzkému\" omezení odpovídá odškodnění 40.000,- Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému po skončení pracovního poměru finanční protiplnění a \"zákon ani judikatura nehovoří za dané právní úpravy nic o tom, že by se mělo jednat o finanční zabezpečení zaměstnance ve srovnatelném hospodářském prospěchu porovnatelném s výší měsíční mzdy a sjednané smluvní pokuty\"; konkurenční doložka tedy nemůže být neplatná pro rozpor se zákonem. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudky obou soudů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 3 o.s.ř.].
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Z hlediska skutkového stavu bylo soudy v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. §241a odst. 2 a 3 o.s.ř.), že žalovaný, který pracoval u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 4.1.1999 (změněné dohodami ze dne 2.1.2001, 29.3.2002 a 22.4.2002) nejprve jako obchodní referent a poté jako \"project manager\", se v konkurenční doložce ze dne 15.4.2002 zavázal, že po dobu jednoho roku od skončení pracovního poměru \"pokud uzavře ode dne skončení pracovního poměru u zaměstnavatele J. P. a.s. jakýkoliv jiný pracovněprávní vztah nebo bude na vlastní účet vykonávat jinou výdělečnou činnost, nebude se jednat o činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele – J. P. a.s.\", že žalobkyně se zavázala zaplatit žalovanému \"jako odškodnění za dodržení závazku zdržet se konkurenčního jednání po stanovenou dobu částku 40.000,- Kč\" a že pro případ porušení závazku byla sjednána ve prospěch žalobkyně smluvní pokuta ve výši 200.000,- Kč. Pracovní poměr účastníků skončil dohodou ke dni 3.8.2005.
Za tohoto skutkového stavu odvolací soud řešil právní otázku, zda sjednání uvedené konkurenční doložky je platným právním úkonem a zda tedy má žalobkyně nárok na sjednanou smluvní pokutu.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na dobu sjednání konkurenční doložky - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb.,č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č. 167/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb. a č. 202/2002 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2002 (dále jen \"zák. práce\").
Podle ustanovení §29 odst. 2 věty druhé a třetí zák. práce ve smlouvě lze písemně dohodnout, že zaměstnanec nesmí po ustanovenou dobu, nejdéle však jeden rok po skončení pracovního poměru, vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která byla předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele, a to za podmínek, za nichž to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat; za porušení takového závazku může být sjednána přiměřená smluvní pokuta. Konkurenční doložka odporující uvedeným podmínkám je neplatná.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že předmětem pracovněprávního vztahu založeného konkurenční doložkou je ochrana zaměstnavatele po skončení pracovněprávního vztahu účastníků před činností zaměstnance, která by měla vůči němu soutěžní povahu. Účel konkurenční doložky spočívá mimo jiné v tom, aby zaměstnavatel byl chráněn před únikem informací ke konkurenčnímu podnikateli prostřednictvím zaměstnanců, kteří se v průběhu svého zaměstnaneckého poměru seznamují s informacemi, které mají povahu obchodního tajemství nebo jsou takového charakteru, že jsou způsobilé získat konkurenčnímu podnikateli v hospodářské soutěži výraznou výhodu.
Při úvaze o předpokladech platného sjednání konkurenční doložky nelze opomíjet, že možnost jejího uzavření není neomezená v tom smyslu, že by se mělo jednat pouze o jednostranný závazek ze strany zaměstnance. Ustanovení §29 odst. 2 věty druhé a třetí zák. práce výslovně stanoví, že konkurenční doložku lze sjednat toliko \"za podmínek, za nichž to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat\", že za porušení závazku zaměstnancem \"může být sjednána přiměřená smluvní pokuta\", jinak že je konkurenční doložka neplatná.
Nemůže být žádná pochybnost o tom, že u dohod o konkurenční doložce uzavřených podle ustanovení §29 odst. 2 zák. práce je třeba mít na zřeteli především zájem na zachování rovnosti účastníků v jejich právu na svobodnou volbu povolání a právu podnikat, zaručené čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. k tomu nález Ústavního soudu ČR ze dne 2.7.1996 sp. zn. I. ÚS 27/96, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 5, roč. 1996, pod č. 59), a z toho vyplývající požadavek na vyváženost vzájemných práv a povinností, které účastníkům z ujednání o konkurenční doložce vyplývají. Konkurenční doložku je proto třeba vždy chápat jako vzájemný (synallagmatický) závazek, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem a jsou si navzájem dlužníky i věřiteli, neboť jen tak lze vyjádřit podmínky, za nichž lze sjednání dohody o konkurenční doložce podle ustanovení §29 odst. 2 zák. práce \"od zaměstnance spravedlivě požadovat\" (k tomu též srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.4.2002 sp. zn. 21 Cdo 1276/2001, uveřejněný pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002). K tomuto - nikoliv jednostrannému, nýbrž vzájemně vyváženému - závazku pak může být jako sankce a speciální zajišťovací prostředek dále sjednána smluvní pokuta, která však - jak vyplývá z ustanovení §29 odst. 2 části druhé věty za středníkem zák. práce - musí být přiměřená; s nesplněním požadavku na přiměřenost sjednané sankce (posuzovaného zejména ve vztahu k zachování rovnosti v právu podnikat, z hlediska vlastního smyslu a účelu konkurenční doložky samotné, s přihlédnutím například k délce závazku, poskytované protihodnotě, výši sjednané smluvní pokuty apod.) zákon spojuje neplatnost celého ujednání o konkurenční doložce. Závazku zaměstnance, aby využíval po skončení pracovního poměru svojí odborné kvalifikace jen v omezeném rozsahu, odpovídá jen taková povinnost zaměstnavatele, která přináší v době trvání jeho závazku (po sjednanou dobu po skončení pracovního poměru) zaměstnanci adekvátní hospodářský prospěch.
V projednávané věci odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudů – s ohledem na synallagmatický charakter konkurenční doložky - dovodil, že závazek žalovaného neodpovídá kvantitativně a kvalitativně závazku žalobkyně a že tedy konkurenční doložka nebyla sjednána za podmínek, za nichž to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat; smlouva o konkurenční doložce ze dne 15.4.2002 uzavřená ve smyslu ustanovení §29 odst. 2 zák. práce je absolutně neplatná podle ustanovení §242 odst. 1 písm. a) zák. práce. Z ujednání mezi účastníky, jakož i ze zjištění učiněných v průběhu řízení, totiž vyplývá, že povinnosti žalovaného nevykonávat po skončení pracovního poměru po dobu jednoho roku konkurenční činnost, neodpovídal žádný závazek žalobkyně, který by se vztahoval k celému tomuto období (po dobu jednoho roku po skončení pracovního poměru), ve kterém byl podle smlouvy účastníků žalovaný omezen ve svém právu na svobodnou volbu povolání a právu podnikat.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst.1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu