ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.444.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 444/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po MUDr. Z. B., zemřelém dne, za účasti 1) M. B., zastoupené advokátem, 2) Ing. Z. B., 3) RNDr. P. B., 4) MUDr. J. B., vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 23 D 442/2000, o dovolání M. B. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. září 2006, č.j. 17 Co 260/2006-231, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po MUDr. Z. B., zemřelém dne (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 21.4.2000, č.j. D 442/2000-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena JUDr. L. Š., notářka se sídlem v J. (§38 o.s.ř.).
Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 11.5.2006, č.j. 23 D 442/2000-217, určil „obecnou cenu majetku zůstavitele, který měl s pozůstalou manželkou ve společném jmění manželů, částkou 503.729,30 Kč“, rozhodl, že „z tohoto majetku do dědictví patří pohledávka z vypořádání společného jmění manželů vůči pozůstalé manželce M. B. ve výši 251.864,65 Kč“ a že „pozůstalé manželce M. B. připadlo: členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu občanů v J., garáž na st. parc. č. 2422/11 v k.ú. J. a st. parc. č. 2422/11 v k.ú. J., zapsáno na listu vlastnictví č. pro obec a k.ú. J. u Katastrálního úřadu pro K. kraj, Katastrální pracoviště J., v obecné ceně 79.466,- Kč, osobní automobil ŠKODA 100, SPZ, starší bytové zařízení do kuchyně a tří pokojů, pračka, lednička, televize, rádio, jízdní kolo a práva a povinnosti zůstavitele jako majitele sporožirového účtu č., vedeného na jméno zůstavitele u Č. s., a.s., pobočka J. se zůstatkem ve výši 5.763,30 Kč“ (výrok I.); dále určil „obecnou cenu zůstavitelova majetku částkou 253.814,65 Kč, dluhy částkou 11.468,70 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 242.345,95 Kč“ (výrok II.). Dospěl k závěru, že do společného jmění manželů patří „členský podíl ve Stavebním bytovém družstvu občanů v J., v obecné ceně 406.600,- Kč, garáž na st. parc. č. 2422/11 v k.ú. J. a st. parc. č. 2422/11 v k.ú. J., zapsáno na listu vlastnictví č. pro obec a k.ú. J. u Katastrálního úřadu pro K. kraj, Katastrální pracoviště J., v obecné ceně 79.466,- Kč, osobní automobil ŠKODA 100, SPZ, v obecné ceně 5.000,- Kč, starší bytové zařízení do kuchyně a tří pokojů v obecné ceně 5.000,- Kč, pračka v obecné ceně 300,- Kč, lednička v obecné ceně 500,- Kč, televize v obecné ceně 500,- Kč, rádio Panasonic v obecné ceně 300,- Kč a jízdní kolo v obecné ceně 300,- Kč“; že „zůstavitel s pozůstalou manželkou byli společnými členy SBD v J. a užívali družstevní byt o velikosti 3+1“; že „ohledně ceny členského podílu v bytovém družstvu nedošlo mezi dědici k dohodě“; že „za tím účelem byl ustanoven znalec, který určil obecnou cenu (tj. cenu, kterou by bylo možné v daném místě v době smrti zůstavitele dosáhnout za převod členských práv a povinností v SBD J.) částkou 406.600,- Kč“; že „majetek manželů B. byl určen k jejich užívání a sloužil jejich potřebě“ a že „smyslem vypořádání SJM je zabránit nežádoucímu podílovému spoluvlastnictví mezi dědici a pozůstalou manželkou, a tedy případným sporům, které by z takového spoluvlastnictví mohly vzniknout“.
K odvolání M. B., RNDr. P. B. a MUDr. J. B. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 20.9.2006, č.j. 17 Co 260/2006-231, usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 11.5.2006, č.j. 23 D 442/2000-217, potvrdil „s těmi upřesněními výroku I., že dluh pozůstalé manželky z titulu vypořádání společného jmění je splatný do tří dnů od právní moci usnesení, kterým bude dědické řízení skončeno, a že se ta část tohoto výroku, kterou bylo deklarováno, že pozůstalé manželce patří členský podíl ve stavebním bytovém družstvu, vypouští“. Vycházel ze závěru, že „zůstavitel s pozůstalou manželkou byli společnými členy družstva“; že „na věc dopadá ustanovení §707 odst. 2 věty druhé obč. zák.“; že „slova - k tomu přihlédne soud v řízení o dědictví - nelze vykládat tak, že dědický soud nevyvodí z dané situace žádné další důsledky a že vezme na vědomí to, co vyplývá z části věty před středníkem“; že „společné členství ve stavebním bytovém družstvu má i určitou majetkovou hodnotu, která je rovněž manželům společná“, a že proto „tato jeho kvalita musí být promítnuta i do majetkového vypořádání v rámci dědického řízení“; že „jde o spravedlivé vypořádání v duchu zachování základní majetkové ekvity mezi manžely a týž přístup se musí uplatnit i stran jejich případných nástupců“; že „tím, že se pozůstalý manžel (ze zákona) stal v důsledku úmrtí svého manžela výlučným členem družstva, se v porovnání se situací, kdy byla jeho práva omezována stejnými právy dalšího (společného) člena (manžela), jeho situace z hlediska právně ekonomického nepochybně zlepšila“; že „v této rovině není rozdíl mezi ním a tím, kdo se výlučným členem družstva stal po rozvodu manželství, potažmo tím, kdo se jím stal v důsledku dědění“; že „vypořádat se s těmi, kdo na daném právu z toho či onoho důvodu rovněž určitým způsobem participují, musí každý z nich“ a že „vypořádání musí logicky vycházet z týchž zásad“; že „přihlédnutím v dědickém řízení ve smyslu ustanovení §707 odst. 2 část věty druhé za středníkem obč. zák. je třeba rozumět to, že dědický soud především vezme na vědomí, že se pozůstalý manžel ze zákona – nikoli děděním – stal výlučným členem družstva, že původně společnou majetkovou hodnotou nyní vládne výlučně pozůstalý manžel, a zohlední to v rámci hodnotového vypořádání společného jmění tak, že k ostatním hodnotám, jež pozůstalý manžel ze společného jmění nabývá, přičte i polovinu hodnoty této“ a že „to se pak samozřejmě odrazí i do výsledku vypořádání“; dále že „na výše uváděných východiscích nemění nic ani odvolateli zmiňovaná ustanovení obchodního zákoníku a stanov“; že „ustanovení §226 obch. zák. upravuje jen náležitosti stanov družstva a jejich změny, §223 odst. 5 téhož předpisu pak hovoří o oceňování nepeněžitých vkladů pro účely stanovení základního kapitálu družstva“; že „ty články stanov, které odvolatelé akcentovali, přitom vesměs nemíří na zde řešenou situaci, jejich znění není s výše podávaným výkladem v žádném rozporu“ a „rozhodně nezakazují – a vzhledem k závaznému ustanovení §707 odst. 2 věty druhé, zejména její části za středníkem, ani zakazovat nemohou – přihlédnout v dědickém řízení k redukci dané majetkové hodnoty na pozůstalého manžela výše naznačovaným způsobem“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala M. B. dovolání. Namítá, že „otázka vypořádání společného členství v družstvu v dědickém řízení a ocenění společného družstevního podílu je otázkou zásadního právního významu“ a že „soudy vycházely z nesprávného výkladu ustanovení §707 obč. zák.“; že „obchodní zákoník v §226 stanoví, že stanovy družstva musejí m.j. obsahovat vznik a zánik členství“; že „stanovy SBD J. v čl. 21 zánik členství upravují v odst. c) tak, že členství zaniká smrtí člena, pokud jeho členství nepřejde na dědice“; že „článek 24 uvedených stanov v odst. 19) stanoví, že zemře-li člen a nejde-li o společné členství manželů, přechází dnem jeho úmrtí členství v družstvu na dědice, kterému připadl členský podíl a že s přechodem členství přechází na dědice i nájem družstevního bytu“; že „v odst. 3 článku 24 Stanov se uvádí, že členským podílem se pro účely dědění rozumí zůstatková hodnota členského podílu a hodnota jiné majetkové účasti zůstavitele na nákladech výstavby družstevního bytu“; že „v případě zůstavitele se jednalo o nabytí práva nájmu na základě Rozhodnutí orgánů Stavebního bytového družstva občanů v J. o přidělení bytu ze dne 12.5.1979“; že „tím vzniklo právo nájmu ze zákona i jí, jako manželce zůstavitele“; že „smrtí zůstavitele právo nájmu přešlo ze zákona výlučně na ni a její společné členství v družstvu se změnilo na členství výlučné“; že „zůstala členkou družstva a nájemcem bytu, zatímco zůstavitelovo členství a právo nájmu zaniklo“; že „členský podíl v SBD nemohl být zahrnut do majetku zůstavitele“; že „i v případě, že by zahrnut byl, nemohl být oceňován cenou obecnou, neboť ta je cenou tržní, tak jako v případě napadeného rozhodnutí“; že „cenou obvyklou, tedy cenou tržní, lze zjišťovat cenu práv a povinností člena družstva a s tím spojené právo nájmu družstevního bytu, v případě, kdy se vypořádává společné jmění manželů po rozvodu manželství“; že „tam má takové ocenění logiku“; že „jiným než tržním oceněním by byl ten z účastníků, na kterého nepřešla práva a povinnosti člena družstva a s tím spojené právo nájmu družstevního bytu, značně znevýhodněn“; že „stejně tak může mít odůvodnění tržní ocenění v případě, kdy se výlučným členem družstva nestává pozůstalý manžel, ale členství a nájem bytu přechází na jednoho z více dědiců“; že „jiná situace je ovšem v případě úmrtí společného člena a společného nájemce družstevního bytu“ a že v takových případech „se výlučným členem družstva stává pozůstalý manžel a stejně tak se stává výlučným nájemcem družstevního bytu, a to ze zákona“. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb.“) a zůstavitel MUDr. Z. B. zemřel dne, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě M. B. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé.
Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu M. B. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a M. B. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinila.
Protože M. B. netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání M. B. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.
Na místě je nicméně dodat, že postup soudů ohledně členského podílu v bytovém družstvu v posuzovaném případě byl výrazem standardní judikatury soudů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu