ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.4532.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 4532/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) JUDr. J. D., zastoupené advokátkou, 2) H. P. P. s.r.o., zastoupené advokátkou, o 3.396.498,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 43/2003 a 27 C 100/2006, o dovolání žalované 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2007 č.j. 16 Co 208/2007-73, takto:
Dovolání žalované 2) se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 28.4.2003 domáhal, aby mu žalovaná 1) zaplatila z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru za dobu od 1.6.2001 do 30.9.2002 celkem 998.970,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval od 8.1.1999 v odštěpném závodu úpadce H. P. P. jako \"manager sales + marketing (vedoucí obchodního úseku)\" a že po prohlášení konkursu na majetek úpadce s ním byl dopisem ze dne 31.5.2001 okamžitě zrušen pracovní poměr podle ustanovení §53 odst.1 písm.b) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Protože uvedené rozvázání pracovního poměru bylo pravomocným soudním rozhodnutí určeno jako neplatné, požaduje náhradu mzdy za celkem 15 měsíců \"při průměrném hrubém měsíčním výdělku\" ve výši 66.598,- Kč.
V podání ze dne 25.1.2005, které došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 28.1.2005, žalobce uvedl, že \"s odvoláním na přednes žalované 1) během odvolacího řízení\" ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 125/2001 o určení neplatnosti výše uvedeného okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31.5.2001, podle kterého \"došlo k uzavření smlouvy o prodeji části podniku mezi žalovanou a společností F. CZ s.r.o. (nyní H.l P. P. s.r.o.)\", a to \"odštěpného závodu úpadce s označením H. a.s., odštěpný závod H. P. P., jehož zaměstnancem byl žalobce\", navrhuje \"z opatrnosti\", aby do řízení přistoupil jako další žalovaný H. P. P. s.r.o.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21.12.2005 č.j. 27 C 43/2003-46 návrhu na přistoupení obchodní společnosti H. P. P. s.r.o. do řízení na straně žalované vyhověl. Dospěl k závěru, že pro navrhované přistoupení do řízení byly splněny všechny předpoklady podle ustanovení §92 odst.1 věty první o.s.ř., neboť \"k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených zákoníkem práce nebo zvláštním právním předpisem, kterým v případě prodeje podniku je zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (§476 a násl. obchodního zákoníku), a tedy pro tento případ by společnost H. P. P. s.r.o. vstoupila do práv a povinností zaměstnavatele\".
K odvolání obchodní společnosti H. P. P. s.r.o. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1.2.2006 č.j. 20 Co 28/2006-52 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se \"vstup\" obchodní společnosti H. P. P. s.r.o. [žalované 2)] do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované nepřipouští. Poté, co dovodil, že účelem procesního institutu přistoupení účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní legitimace, \"ukáže-li se v průběhu řízení, že se ho neúčastní všechny takto legitimované osoby\", a že užití tohoto institutu \"není na místě tam, kde jsou splněny podmínky pro záměnu účastníků podle §92 odst.2 o.s.ř. nebo pro procesní nástupnictví podle §107a odst.1 o.s.ř., dospěl k závěru, že \"o takový případ zjevně jde v dané věci\", neboť, \"došlo-li v důsledku smlouvy o prodeji podniku k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jiného zaměstnavatele ve smyslu §249 odst.2 ZP, pak došlo na straně žalované 1) ke ztrátě pasivní legitimace, kterou naopak nabyl ten, na něhož tato práva a povinnosti přešla\".
K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 10.5.2007 č.j. 21 Cdo 1438/2006-68 usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že při rozhodování o připuštění vstupu dalšího účastníka do řízení ve smyslu ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. se soud nezabývá tím, zda ten, kdo má přistoupit do řízení jako další účastník, je ve věci samé legitimován, neboť tuto otázku může řešit na základě výsledků dokazování a jen v souvislosti s rozhodováním ve věci samé (v rozhodnutí, kterým se řízení končí). Vzhledem k tomu, že žalovaná 1) smlouvou ze dne 12.6.2001 při zpeněžování majetku patřícího do konkursní podstaty převedla (podle svého tvrzení) na obchodní společnost F. CZ s.r.o. [nyní H. P. P. s.r.o. - žalovanou 2)] podle ustanovení §27a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které sloužily provozování části podniku úpadce (jeho odštěpného závodu H. P. P.), v níž žalobce pracoval do okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31.5.2001, a že s takovou smlouvou zákon spojuje přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů, nastala právní skutečnost, která je důvodem pro přistoupení žalované 2) do řízení. Protože se žalobce domáhá svých nároků již za dobu od 1.6.2001 (tedy zřejmě také za dobu před účinností smlouvy ze dne 12.6.2001), dovolací soud dovodil, že navrženým přistoupením nemůže být sledováno obejití institutu záměny žalovaného prováděné podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř.
Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 18.6.2007 č.j. 16 Co 208/2007-73 usnesení soudu prvního stupně ze dne 21.12.2005 č.j. 27 C 43/2003-46 potvrdil. Ve shodě se závazným právním názorem dovolacího soudu dospěl k závěru, že byly splněny všechny předpoklady pro připuštění vstupu žalované 2) do řízení podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř.
Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 1.11.2006 se žalobce domáhal, aby mu obě žalované zaplatily z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru za dobu od 1.10.2003 do 31.10.2006 společně a nerozdílně celkem 2.397.528,- Kč. Uvedl, že po neplatném rozvázání pracovního poměru mu nadále (ani po podání předchozí žaloby) není přidělována práce a ani placena náhrada mzdy.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 7.8.2007 č.j. \"27 C 100/2006-23 (27 C 43/2003, 27 C 100/2006)\" spojil projednání obou žalob ke společnému řízení s tím, že \"budou dále projednávány pod sp. zn. 27 C 100/2006\".
Proti posléze uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání. Namítá, že žalobce podal žalobu o neplatnost rozvázání pracovního poměru proti žalované 1) \"po prodeji odštěpného závodu H. P. P., tedy po datu 12.6.2001\", že spor o neplatnost rozvázání pracovního poměru byl veden proti žalované 1) a že žalovaná 2) \"nebyla žalovanou stranou ani nebyla o existenci tohoto sporu nijak informována\". Protože podle ustálené judikatury soudů \"je nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník se záměrem, že posléze po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem vezme zpět žalobu proti původnímu žalovanému\", a protože \"by se v daném případě nepochybně jednalo o obcházení institutu záměny účastníka\", neboť je \"nade vší pochybnost zřejmé, že žalobce teprve dopisem ze dne 15.6.2001 (tedy až po prodeji odštěpného závodu) sdělil správkyni konkursní podstaty, že trvá na pokračování pracovního poměru, a že žaloba o náhradu mzdy \"byla podána proti konkursní správkyni dne 28.4.2003, kdy již nebyla legitimována\", je důvodem pro navrhované přistoupení žalované 2) do řízení skutečnost, která nastala před zahájením řízení; návrhu na přistoupení žalované 2) do řízení proto nemělo být vyhověno. Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované 2) zamítl. Uvedl, že žalovaná 1) začala v průběhu řízení o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 29.5.2001 namítat nedostatek věcné legitimace (z důvodu prodeje odštěpného závodu H. P. P.) teprve při odvolacím jednání v podání ze dne 29.11.2004. Protože žalobce podal žalobu již dne 28.4.2003 a protože \"neupozornění žalobce na smlouvu o prodeji podniku nemůže jít k jeho tíži\", bylo \"rozšíření žaloby na žalovanou 2) provedeno zcela poprávu\".
Žalovaná 1) uvedla, že dovolání žalované 2) je nedůvodné. Poukázala na předchozí usnesení dovolacího soudu ze dne 10.5.2007 č.j. 21 Cdo 1438/2006-68 a zdůraznila, že na jeho závěrech není třeba nic měnit.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.
Podle ustanovení §92 odst.3 o.s.ř. se ustanovení odstavců 1 a 2 nepoužije v případech uvedených v ustanovení §107a o.s.ř.
Žalobce má - jak vyplývá z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení (a o takové řízení se jedná i v posuzovaném případě) - mimo jiné procesní právo navrhnout, aby do řízení přistoupil další účastník. Návrhu na přistoupení dalšího žalobce do řízení může soud vyhovět jen tehdy, vysloví-li s tím \"další\" žalobce souhlas, souhlas žalovaného a toho, kdo má přistoupit na jeho stranu, se nevyžaduje. Má-li však žalobce za to, že právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, nastala až po zahájení řízení, není to důvodem k tomu, aby do řízení přistoupil další účastník; v takovém případě může žalobce navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a soud jeho návrhu vyhoví, jestliže se prokáže, že taková právní skutečnost opravdu nastala a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce (§107a odst.1 a 2 o.s.ř.).
Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je - jak správně uvádí dovolatelka - nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník (další žalovaný nebo další žalobce), se záměrem, že posléze (po připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení soudem) vezme buď zpět žalobu proti původnímu žalovanému nebo vezme zpět svou žalobu s tím, že v řízení bude pokračovat jen další žalobce. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce nebo žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka na jeho stranu; nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníka ve smyslu ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.12.2005 sp. zn. 21 Cdo 1421/2005, které bylo uveřejněno pod č. 47 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.2.2006 sp. zn. 29 Odo 119/2006, které bylo uveřejněno pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).
V projednávané věci žalobce navrhl přistoupení obchodní společnosti H. P. P. s.r.o. do řízení na straně žalované z důvodu smlouvy ze dne 12.6.2001, kterou žalovaná 1) při zpeněžování majetku patřícího do konkursní podstaty převedla (podle svého tvrzení) na obchodní společnost F. CZ s.r.o. [nyní H. P. P. s.r.o. - žalovanou 2)] podle ustanovení §27a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které sloužily provozování části podniku úpadce (jeho odštěpného závodu H. P. P.), v níž žalobce pracoval do okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31.5.2001, tedy pro právní skutečnost, která nastala před zahájením tohoto řízení (přede dnem 28.4.2003). Pro přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů, k němuž dochází podle ustanovení §27a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, je mimo jiné charakteristické, že z úpadce na nabyvatele nepřechází všechna práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů; předmětem přechodu na \"přejímajícího zaměstnavatele\" totiž nejsou nároky vzniklé mezi úpadcem a jeho zaměstnanci do účinnosti smlouvy, které je třeba i po účinnosti smlouvy uzavřené podle ustanovení §27a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, vypořádat v rámci konkursního řízení.
Žalobce se v projednávané věci domáhá svých nároků již za dobu od 1.6.2001 (tedy zřejmě také za dobu před účinností smlouvy ze dne 12.6.2001); už z tohoto důvodu nemůže být návrhem na přistoupení žalované 2) do řízení sledováno - jak bylo již vyloženo v předchozím usnesení dovolacího soudu ze dne 10.5.2007 č.j. 21 Cdo 1438/2006-68 - jen obejití institutu záměny žalovaného prováděné podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř., neboť žalobcův nárok na náhradu mzdy nejméně za dobu do účinnosti smlouvy ze dne 12.6.2001 nemůže být uspokojen (je-li opravdu opodstatněný) nikým jiným než žalovanou 1) z konkursní podstaty úpadce).
Okolnosti, že žalovaná 2) nebyla účastníkem řízení ve věci určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31.5.2001, vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 27 C 125/2001, že žalobce oznámil žalované 1), že trvá na tom, aby byl dále zaměstnáván, dopisem ze dne 15.6.2001 (po uzavření smlouvy ze dne 12.6.2001) a že žaloba byla podána proti žalované 1) až po účinnosti smlouvy ze dne 12.6.2001 (dne 28.4.2003), jsou pro rozhodnutí o žalobcově návrhu na přistoupení žalované 2) do řízení nepodstatné. Tím, zda žalovaná 2) je či není ve věci legitimována, se soud - jak bylo též vyloženo v předchozím usnesení dovolacího soudu ze dne 10.5.2007 č.j. 21 Cdo 1438/2006-68 - při rozhodování o připuštění přistoupení do řízení nezabývá. Věcná legitimace účastníka řízení (na straně žalobce i žalovaného) je totiž jakožto otázka hmotněprávní předmětem dokazování, soud ji může řešit na základě výsledků dokazování a jen v souvislosti s rozhodováním ve věci samé (v rozhodnutí, kterým se řízení končí) a nedostatek věcné legitimace není důvodem pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby. V době, kdy bylo navrženo přistoupení dalšího účastníka do řízení a kdy o jeho věcné legitimaci nebyly (a ani nemohly být) provedeny žádné důkazy, tedy není (nemůže být) žádný prostor k posuzování otázky věcné legitimace dalšího řízení a nemůže být významná ani pro rozhodnutí soudu o tom, zda přistoupení dalšího účastníka bude připuštěno. Má-li tedy žalovaná 2) za to, že není pasivně věcně legitimována, může tuto námitku použít jako obranu proti žalobě, tato námitka však není způsobilá být důvodem k tomu, aby její přistoupení do řízení nebylo připuštěno.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované 2) podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu