ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.4899.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 4899/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Č. a. a.s., proti žalovanému Mgr. P. D., zastoupenému advokátkou, o 434.658,- Kč s úroky z prodlení, o žalobách žalovaného na obnovu řízení a pro zmatečnosti podaných proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. března 2002 č.j. 10 C 255/99-45, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 262/2004 a 5 C 263/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. července 2007 č.j. 23 Co 247/2007-61, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soud v Mělníku ze dne 28.3.2002 č.j. 10 C 255/99-45 bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 434.658,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,07% z částky 434.658,- Kč za každý den prodlení počítaným ode dne 21.5.1998 do zaplacení a aby zaplatil žalobkyni na náhradě nákladů řízení 17.388,- Kč. Dospěl k závěru, že žalovaný se nedostavil k jednání, k němuž byl řádně předvolán (předvolání mu bylo doručeno ve smyslu ustanovení §46 odst.2 občanského soudního řádu \"uložením na poště s účinky doručení dne 25.2.2002\"), a že žalovaný byl poučen o \"následcích nedostavení se\". Vzhledem k tomu, že jde o spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o náhradu škody vzniklé na hodnotách svěřených k vyúčtování, v němž je přípustné uzavření a schválení smíru, že \"zhodnocení všech nesporných skutečností\" svědčí pro oprávněnost žaloby a že byly splněny i další předpoklady uvedené v ustanovení §153b občanského soudního řádu, okresní soud vyhověl žalobě rozsudkem pro zmeškání. Odvolání žalovaného podané proti tomuto rozsudku okresního soudu bylo usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 5.4.2006 č.j. 10 C 255/99-99 ve znění usnesení ze dne 29.8.2006 č.j. 10 C 255/99-119, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9.10.2006 č.j. 23 Co 421, 422/2006-124, pro opožděnost odmítnuto.
Proti tomuto rozsudku okresního soudu žalovaný podal žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost.
Žalobu na obnovu řízení žalovaný zdůvodnil tím, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Předvolání k jednání na den 28.3.2002 a poučení o následcích nedostavení se, které byly žalovanému doručovány prostřednictvím justiční stráže na adrese \"C.“, mu nebyly doručeny nejméně deset dnů přede dnem, kdy se mělo jednání konat (z doručenky je patrné, že za den doručení je považován den 25.3.2002), že žalovaný se \"v době doručování předvolání nezdržoval ani nenacházel v místě doručení,\" (předvolání tedy nemohlo být doručeno v souladu s ustanovením §46 odst. 4 občanského soudního řádu) a že žalobkyní podaná žaloba \"neobsahovala žádná tvrzení o skutkových okolnostech, která by soud prvního stupně mohl považovat za nesporná a učinit na jejich základě závěr o odpovědnosti žalovaného za škodu ve výši 434.658,- Kč\". Žalovaný dále uvedl, že \"existují skutečnosti a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně, součastně tyto důkazy mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci a že lze provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně\".
Žalobu pro zmatečnost žalovaný podal z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst.3 občanského soudního řádu, neboť okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, aniž by pro jeho vydání byly splněny zákonem stanovené předpoklady, a žalovanému tak odňal možnost jednat před soudem.
Okresní soud v Mělníku - poté, co spojil projednání obou žalob a jejich rozhodnutí ke společnému řízení - usnesením ze dne 21.2.2007 č.j. 5 C 262, 263/2004-41 žalobu na obnovu řízení zamítl, řízení ve věci žaloby pro zmatečnost z důvodu jejího zpětvzetí zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Poté, co dovodil, že rozsudek pro zmeškání vydaný podle ustanovení §153b občanského soudního řádu lze napadnout žalobou na obnovu řízení, jen \"lze-li důvody obnovy vztahovat na předpoklady, za nichž byl vydán\", a že o nové skutečnosti a důkazy \"ohledně těchto předpokladů jde tehdy, jestliže je účastník nemohl použít bez své viny do vyhlášení napadeného rozsudku soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, popřípadě do uplynutí lhůty k odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně\", soud prvního stupně dovodil, že žalovaný \"nepředložil žádný nový důkaz, který by mohl vést k závěru, že rozsudek pro zmeškání nemohl vydat\". Sdělením Č. p. o zásilkách zasílaných žalovanému od ledna do srpna 2002 byl proveden důkaz již v původním řízení, a to v souvislosti s opožděným odvoláním žalovaného, navrhovaní svědci H. Š., A. K., M. D. a Š. D. již byli vyslechnuti v původním řízení a \"těmito důkazy nebylo prokázáno, že žalovaný se na adrese, na kterou mu bylo soudem doručováno, nezdržoval\". Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaným navržené důkazy pro něho nemohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19.7.2007 č.j. 23 Co 247/2007-61 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na obnovu řízení a ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud zdůraznil, že žalovaným uváděný důvod obnovy řízení o tom, že \"v původním řízení v době doručování mu předvolání k nařízenému jednání před soudem prvního stupně na den 28.3.2002 se na uvedené adrese svého trvalého pobytu K. n. V., nezdržoval\", nebyl prokázán již v původním řízení (v tomto řízení bylo naopak zjištěno, že se žalovaný na uvedené adrese v únoru 2002 zdržoval) a že tedy ani znovu navrhované důkazy nemohou přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci. Protože žalovaný \"nepředložil takovou novou skutečnost, která by mohla pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci a která by vedla k závěru, že nebyly předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, a to konkrétně, že žalovaný nebyl řádně v původním řízení předvolán k nařízenému jednání dne 28.3.2002, ke kterému se z těchto důvodů nedostavil\", nemůže být žaloba na obnovu řízení důvodná.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá v první řadě, že předvolání k jednání na den 28.3.2002 mu nemohlo být doručeno v souladu s ustanovením §46 odst.2 občanského soudního řádu, neboť z důkazů provedených v původním řízení vyplývá, že \"v období únor - březen 2002\" se žalovaný v místě trvalého pobytu v K. n. V., nezdržoval; postup soudů, které provedené důkazy hodnotily jinak, považuje za chybný. Soudy navíc vycházely z důkazů, které byly v původním řízení prováděny k objasnění otázky, zda se žalovaný zdržoval v místě trvalého pobytu v době doručování žalobou na obnovu řízení napadeného rozsudku okresního soudu, tedy v květnu 2002. Žalovaný dovozuje, že jím navržení svědci H. Š., A. K., M. D. a Š. D. měli být vyslechnuti a vytýká odvolacímu soudu, že ve věci rozhodl bez nařízení jednání, ačkoliv \"s ohledem na povahu odvolacích námitek mělo být jednáno\". Žalovaný přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §238 odst.1 písm.a) a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [§238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení 238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Žalobou na obnovu řízení může účastník napadnout pravomocný rozsudek pro zmeškání, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a §211a o.s.ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, a které lze vztahovat na předpoklady, za nichž byl rozsudek pro zmeškání vydán [srov. §228 odst.1 písm.a) a §228 odst.2 část věty za středníkem o.s.ř.]. Skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení. Pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který podal žalobu na obnovu řízení, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný.
V projednávané věci soudy dospěly k závěru, že žalovaným označené důkazy pro něho nemohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci (ohledně splnění předpokladů, za nichž byl vydán rozsudek Okresního soud v Mělníku ze dne 28.3.2002 č.j. 10 C 255/99-45), neboť z těchto důkazů, které již byly provedeny v původním řízení při rozhodování o včasnosti odvolání žalovaného podaného proti tomuto rozsudku okresního soudu, vyplývá, že žalovaný se na adrese doručování předvolání k jednání nařízenému na den 28.3.2002 v únoru 2002 zdražoval a že proto neobstojí tvrzení žalovaného, podle kterého mu předvolání k tomuto jednání nebylo řádně doručeno.
Žalovaný - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) - právní posouzení věci odvolacím soudem nezpochybňuje (nenamítá, že odvolací soud aplikoval nesprávný právní předpis nebo že jej nesprávně vyložil) a v dovolání ani neoznačuje žádnou právní otázku, pro kterou by usnesení odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Námitky žalovaného uvedené v dovolání představují pouze kritiku skutkových zjištění, z nichž usnesení odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází, tedy uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. Podstatou námitek je totiž nesouhlas žalovaného s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil důkazy provedené v původním řízení. Podle dovolatele z těchto důkazů - oproti zjištění soudů, jejichž postup při hodnocení důkazů považuje za chybný - ve skutečnosti vyplývá, že \"v období únor - březen 2002\" se žalovaný v místě trvalého pobytu v K. n. V. nezdržoval. Tím, že dovolatel na vlastních (odlišných) skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že usnesení odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá - jak výše uvedeno - přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b), §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
K námitce žalovaného, kterou odvolacímu soudu vytýká, že k projednání jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně nenařídil jednání a že mu tím znemožnil se k věci při jednání vyjádřit a navrhnout další důkazy, dovolací soud nemohl přihlédnout. Zmatečnosti (a tedy ani žalovaným tvrzená zmatečnost podle ustanovení §229 odst.3 o.s.ř.) nejsou podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 - jak vyplývá z ustanovení §241a odst.2 a 3 o.s.ř. - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení §229 odst.1, §229 odst.2 písm.a) a b) a §229 odst.3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení §242 odst.3 věty druhé o.s.ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné; uvedený předpoklad v projednávané věci však naplněn není, neboť - jak uvedeno výše - dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu