ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.5354.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 5354/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. M. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované M.-P. B. s.r.o., zastoupené advokátem, o 168.000,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 206/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2007 č. j. 23 Co 450/2006-73, takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 168.000,- Kč s 3% úrokem ročně ode dne 1.10.2004 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že podle pracovní smlouvy ze dne 19.1.2004 byl zaměstnán u žalované jako šéfredaktor časopisu, že se v pracovní smlouvě zavázal \"po dobu trvání pracovního poměru a 6 měsíců po jeho skončení nevykonávat pro jiného zaměstnavatele činnost, která je předmětem činnosti žalované nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání žalované\", že žalovaná se zavázala poskytnout mu po uplynutí 6 měsíců \"odměnu ve výši šestinásobku jeho základní mzdy\", dodrží-li žalobce svůj závazek, a že \"odměna\" neměla žalobci náležet, sdělila-li by mu žalovaná při skončení pracovního poměru, že \"na zákazu soutěže netrvá\". Pracovní poměr účastníků byl rozvázán dohodou ke dni 29.3.2004, žalobce svůj závazek dodržel, neboť od 30.3.2004 do 11.5.2004 byl nezaměstnaný a od 12.5.2004 pracuje jako redaktor u společnosti P. P. s.r.o., jejímž předmětem činnosti je sice nakladatelství a vydavatelství, ale \"jedná se o úzkou specializaci ve zcela jiných oborech a proto si obě společnosti nemohou navzájem konkurovat\", žalovaná mu však \"odměnu\" ve výši šestinásobku jeho základní mzdy 168.000,- Kč odmítá vyplatit.
Žalovaná namítala, že od \"konkurenční dohody\" sjednané v pracovní smlouvě odstoupila při rozvázání pracovního poměru dopisem ze dne 29.3.2005 a že proto není důvod, aby vyplácela požadovanou \"odměnu\". Žalobce navíc svůj závazek o \"zákazu soutěže\" nedodržel, když nastoupil u společnosti P. P., s.r.o., která má shodný předmět podnikání s předmětem podnikání žalované.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12.5.2006 č. j. 15 C 206/2004-53 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 46.352,80 Kč \"na účet právního zástupce žalobce\". Z provedeného dokazování dovodil, že účastníci mezi sebou uzavřeli \"dohodu podle ustanovení §29a zákoníku práce\" a že žalované \"se nepodařilo prokázat, že by platně odstoupila od této dohody po dobu trvání pracovního poměru\". Protože se žalobce \"nedopustil žádného jednání, které by nějakým způsobem konkurovalo podnikatelské činnosti žalované (charakter práce redaktora u nového zaměstnavatele je naprosto odlišný, když časopis je podle licenční smlouvy vydáván podle pokynů zahraničního vydavatele, kde 80% obsahu musí být převzata od původního vlastníka, takže vydavatelská a tvůrčí činnost redaktora je minimální)\", splnil \"podmínky, na základě kterých mu má žalovaná vyplatit odměnu ve výši šestinásobku základní mzdy\".
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31.1.2007 č. j. 23 Co 450/2006-73 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že pracovní smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne 19.1.2004 na dobu neurčitou, že v ní byla sjednána tříměsíční zkušební doba ve smyslu ustanovení §31 zák. práce a že v čl. X smlouvy účastníci dohodli také obsah tzv. konkurenční doložky. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení §29a odst. 3 zákoníku práce lze platně sjednat tzv. konkurenční doložku u zaměstnanců, se kterými byla sjednána zkušební doba, teprve po uplynutí zkušební doby, je sjednání tzv. konkurenční doložky přímo v pracovní smlouvě ze dne 19.1.2004 neplatné, neboť k němu došlo ještě před uplynutím zkušební doby. Žalobce proto nemá na požadované plnění nárok.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že dne 19.1.2004 uzavřel se žalovanou pracovní smlouvu, která obsahovala i ujednání o tzv. konkurenční doložce, podle ustanovení §29 zákoníku práce, neboť \"v okamžiku uzavření pracovní smlouvy, tj. 19.1.2004, bylo ujednání o tzv. konkurenční doložce upraveno výlučně v ustanovení §29 odst. 2 zákoníku práce\" a ustanovení §29a bylo přijato do zákoníku práce teprve jeho novelou, provedenou zákonem č. 46/2004 Sb. s účinností ode dne 1.3.2004; podle \"přechodných ustanovení\" obsažených v zákoně č. 46/2004 Sb. se \"smlouvy o konkurenční doložce sjednané podle §29 odst. 2 věty druhé a třetí a ujednání o odchodném sjednané podle §29 odst. 3 zák. práce, uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními předpisy\". Žalobce dovozuje, že právní vztahy z tzv. konkurenční doložky sjednané v pracovní smlouvě ze dne 19.1.2004 je třeba i v současné době posuzovat podle právní úpravy účinné do 29.2.2004 a že ustanovením §29a zákoníku práce se mohou řídit tzv. konkurenční doložky jen tehdy, byly-li dohodnuty až po 1.3.2004. Protože ustanovení §29 zákoníku práce ve znění účinném ke dni 19.1.2004 neobsahovalo žádné \"omezení platnosti konkurenční doložky v souvislosti se sjednáním zkušební doby\", nemůže závěr odvolacího soudu o neplatnosti tzv. konkurenční doložky obstát. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná uvedla, že \"ponechává posouzení platnosti konkurenční dohody sjednané mezi účastníky v pracovní smlouvě ze dne 19.1.2004 na rozhodnutí Nejvyššího soudu\" a že věc je třeba posuzovat i \"z hlediska skutečnosti, zda v daném případě žalobce zákaz konkurence dodržel či nikoli\". Žalobce podle názoru žalované porušil zákaz konkurence, neboť \"podle popisu práce šéfredaktora musel vykonávat veškeré potřebné redakční práce v časopise, jako je poté vykonával v jiných časopisech.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo soudy v projednávané věci mimo jiné zjištěno, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 19.1.2004 jako šéfredaktor časopisu a že v pracovní smlouvě byla sjednána zkušební doba v trvání tří měsíců. V čl. X. \"Zákaz soutěže\" této pracovní smlouvy se žalobce zavázal, že nebude \"po dobu trvání pracovního poměru a dále 6 měsíců po jeho skončení vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která je předmětem činnosti žalované nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání žalované\", a žalovaná se zavázala, že poskytne žalobci po uplynutí 6 měsíců \"odměnu ve výši šestinásobku jeho základní mzdy\", dodrží-li žalobce po skončení pracovního poměru sjednaný \"zákaz soutěže\", ledaže by mu při skončení pracovního poměru písemně sdělila, že \"na zákazu soutěže netrvá\".
Se závěrem odvolacího soudu, podle kterého je tzv. konkurenční dohoda neplatná, neboť podle ustanovení §29a odst.3 zákoníku práce ji bylo možné uzavřít nejdříve po uplynutí zkušební doby, nelze souhlasit.
Podle ustanovení §29 odst. 2 věty druhé a třetí zákoníku práce (ve znění účinném do 29.2.2004) lze ve smlouvě písemně dohodnout, že zaměstnanec nesmí po ustanovenou dobu, nejdéle však jeden rok po skončení pracovního poměru, vykonávat pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která byla předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele, a to za podmínek, za nichž to lze od zaměstnance spravedlivě požadovat; za porušení takového závazku může být sjednána přiměřená smluvní pokuta. Konkurenční doložka odporující uvedeným podmínkám je neplatná.
Ustanovení §29 odst.2 věty druhé a třetí zákoníku práce pozbylo účinnosti dnem 29.2.2004 a počínaje dnem 1.3.2004 byla tzv. konkurenční doložka upravena v ustanovení §29a zákoníku práce (srov. Čl. I body 12. a 14. a Čl. IV zákona č. 46/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2002 Sb., o úřednicích územně samosprávných celků a o změně některých zákonů). V ustanovení Čl. II zákona č. 46/2004 Sb. bylo stanoveno, že smlouvy o konkurenční doložce sjednané podle §29 odst. 2 věty druhé a třetí (stejně jako ujednání o odchodném sjednané podle §29 odst. 3 a pracovní poměry na dobu určitou), které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními předpisy.
Dovolatel důvodně vytýká odvolacímu soudu, že hodnotil platnost tzv. konkurenční doložky sjednané v pracovní smlouvě účastníků ze dne 19.1.2004 podle ustanovení §29a zákoníku práce, ačkoliv nabylo účinnosti teprve dnem 1.3.2004, a že ve smyslu ustanovení Čl. II zákona č. 46/2004 Sb. měl žalobcův nárok z konkurenční doložky i v době po 1.3.2004 posoudit podle ustanovení §29 odst.2 věty druhé a třetí zákoníku práce (ve znění účinném do dne 29.2.2004). Závěr odvolacího soudu o tom, že účastníky sjednaná tzv. konkurenční dohoda je neplatná, neboť byla uzavřena před uplynutím zkušební doby, nemůže obstát, neboť ustanovení §29 odst.2 věty druhé a třetí zákoníku práce (ve znění účinném do dne 29.2.2004) - na rozdíl od ustanovení §29a odst.3 zákoníku práce (ve znění účinném ode dne 1.3.2004) - žádné omezení v tomto směru neupravovalo.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu