ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.5528.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 5528/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Ing. V. K., zastoupené advokátkou, proti žalované L. B., zastoupené advokátem, o 1.104.657,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 43/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2007 č.j. 54 Co 135/2007-140, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 1.104.657,50 Kč s 3% úrokem za dobu od 25.10.2003 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaná se zúčastnila dne 26.2.2003 veřejné dobrovolné dražby organizované žalobkyní jako dražebníkem, při níž vydražila \"nemovitosti v k.ú. P., obec P., zapsané na LV u Katastrálního úřadu P.-m.\", avšak v tříměsíční lhůtě nezaplatila cenu dosaženou vydražením ve výši 10.700.000,- Kč. Z důvodu zmaření dražby je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni nejen náklady zmařené dražby ve výši 1.129.622,50 Kč, na něž byla započítána dražební jistota ve výši 200.000,- Kč, ale i náklady opakované dražby, která se uskutečnila dne 3.7.2003 a na níž byly nemovitosti vydraženy za 11.500.000,- Kč. Žalovaná však odmítla žalobkyni náklady opakované dražby ve výši 1.104.657,50 Kč zaplatit.
Žalovaná namítla, že sankcí za zmaření dražby může být jen povinnost k náhradě nákladů zmařené dražby, které uhradila, a nikoliv také \"náklady dražby opakované včetně znovu účtované odměny dražebníka\". Žalovaná navíc chtěla po zmařené dražbě dražené nemovitosti koupit pro společnost L.. f., s.r.o. (nyní K. s.r.o.), jejímž byla jediným společníkem, avšak žalobkyně této obchodní společnosti neumožnila účastnit se opakované dražby; nemovitosti proto při opakované dražbě vydražil její zmocněnec M. K. \"s úmyslem je obratem převést na společnost L.. f., s.r.o.\" (nyní K. s.r.o.), která je od něho skutečně koupila dne 3.8.2003. Podle žalované byl postup žalobkyně v rozporu se zákonem, když \"neumožnila její společnosti, právnické osobě, účastnit se opakované dražby\", a žalované vznikla škoda spočívající v dani z převodu nemovitostí ve výši 250.000,- Kč, kterou zaplatila za M. K. při převodu nemovitostí z jeho vlastnictví na její společnost. Žalovaná proto uplatnila vůči žalobkyni kompenzační námitku ve výši 250.000,- Kč, neboť jí společnost L. f., s.r.o. (nyní K. s.r.o.) tuto pohledávku postoupila.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 25.5.2006 č.j. 9 C 43/2004-103 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 101.750,- Kč k rukám advokátky JUDr. I. P. Z provedeného dokazování dovodil, že žalovaná zmařila dražbu, která se konala 26.2.2003, neboť nezaplatila cenu dosaženou vydražením, a že je kromě vyloučení z opakované dražby téhož předmětu dražby u téhož dražebníka podle ustanovení §28 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách povinna uhradit žalobkyni náklady zmařené i opakované dražby; výše odměny žalobkyně jako dražebníka činí 1.062.750,- Kč (odměna byla sjednána ve výši 10% z ceny dosažené vydražením) a ostatní náklady dražby (poštovné, pronájem sálu, zaplacení inzerce a ostrahy dražby) představují částku 38.907,50 Kč. Námitky žalované soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že žalovaná \"měla možnost obrátit se na soud s žalobou o vyslovení neplatnosti dražby a že pokud tak v zákonné lhůtě neučinila, není již možné výsledek dražby zpochybňovat ani se domáhat náhrady škody z nesprávného dražebního postupu\", a že \"kompenzační důvod není dán, neboť ke střetu vzájemných pohledávek nemohlo dojít, když škoda, kterou žalovaná uplatňuje k započtení, jí nevznikla\".
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27.6.2007 č.j. 54 Co 135/2007-140 rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 101.928,80 Kč; jinak jej potvrdil, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 72.105,83 Kč k rukám advokátky JUDr. I. P. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaná nezaplacením ceny dosažené vydražením do 3 měsíců od skončení dražby zmařila veřejnou dobrovolnou dražbu provedenou dne 26.2.2003, že předmět dražby byl vydražen při opakované dražbě ze dne 3.7.2003 a že žalovaná \"nenapadla v tříměsíční zákonné lhůtě platnost opakované dražby u soudu\". Opakovaná dražba proto \"proběhla platně\" a žalovaná je povinna podle ustanovení §28 odst.4 zákona o veřejných dražbách \"na vyzvání dražebníka uhradit tu část nákladů dražby, kterou nepokrývá dražební jistota jí složená\", což \"platí i pro náklady opakované dražby konané v důsledku zmaření předchozí dražby vydražitelem\". Odvolací soud z ustanovení §28 odst.4 zákona o veřejných dražbách \"jednoznačně\" dovodil povinnost žalované hradit též \"náklady opakované dražby, pokud je nepokrývá jí složená dražební jistota (což v daném případě nepokrývá, neboť byla vyčerpána na náklady první dražby)\", a zdůraznil, že \"opakovanou dražbu honoruje zákon odměnou dražebníka obdobně jako u předchozí dražby\" a že \"vyšší náklady jsou způsobeny jen nesplněním její povinnosti vydražitele v případě první dražby (žalobkyni se nedostává bezdůvodně dvojí odměny, honorována je za práci spojenou s opakovanou dražbou, která je obdobná jako u první dražby)\". Obranu žalované do částky 250.000,- Kč zaplacených z titulu daně z převodu vydražených nemovitostí z vydražitele na společnost K. s.r.o. jako nedůvodnou odmítl, neboť vydražitel získal nemovitosti v platné dražbě.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítla, že ustanovení §28 odst. 4 zák. o veřejných dražbách \"neřeší a nelze pod něj subsumovat tu situaci, kdy opakovaná dražba konaná posléze, byla úspěšná\". V tomto případě je nezbytné postupovat podle ustanovení §28 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, z něhož vyplývá, že \"náklady dražby opakované se hradí z výtěžku dražby\". Vydražitel je podle názoru žalované povinen uhradit náklady včetně odměny dražebníka u zmařené dražby, což platí i tehdy, dojde-li ke zmaření opakované dražby. Byla-li však opakovaná dražba \"úspěšná\", není podle žalované \"důvod proč nepostupovat podle ustanovení §28 odst. 1 zákona o veřejných dražbách a náklady opětovné dražby hradit z výtěžku opakované dražby\". Zákonodárce \"určitě neměl v úmyslu postihnout vydražitele, který zmařil dražbu, dvakrát za předpokladu, že druhá dražba byla úspěšná a bezdůvodně zvýhodnit vlastníka, jehož předmět dražby byl vydražen při opakované dražbě, než kdyby byl vydražen při první dražbě\". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil právní otázku, zda je vydražitel, který zmařil veřejnou dobrovolnou dražby, povinen uhradit kromě nákladů zmařené dražby rovněž náklady opakované dražby, provedené z důvodu zmaření předchozí dražby, při níž došlo k vydražení předmětu dražby a vydražitel k předmětu opakované dražby nabyl vlastnické právo. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že veřejná dobrovolná opakovaná dražba byla provedena dne 3.7.2003 - podle právních předpisů v té době účinných, zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb. a č. 517/2002 Sb., tedy podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 30.4.2004 (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Veřejná dobrovolná dražba je - jak správně uvedl odvolací soud a jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
Byla-li dražba zmařena tím, že vydražitel neuhradil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, uskuteční se opakovaná dražba, dohodl-li se na tom dražebník s navrhovatelem předchozí dražby; smlouva o provedení opakované dražby musí být uzavřena do 10 dnů po doručení vyrozumění o zmaření dražby (srov. §25 odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Náklady dražby se rozumí [srov. §2 písm. m) zákona o veřejných dražbách] odměna dražebníka a náklady účelně vynaložené dražebníkem na materiální a organizační zabezpečení přípravy a průběhu dražby; mezi náklady účelně vynaložené dražebníkem patří i přiměřené náklady na zabezpečení informovanosti o dražbě, včetně informací v tisku, a náklady na uveřejnění dražební vyhlášky způsobem v místě obvyklým, jakož i náklady vynaložené dražebníkem na zvýšení jeho pojistného za pojištění odpovědnosti za škodu, pokud s ohledem na hodnotu dražené věci bylo nutno sjednat zvýšení pojistného dražebníka o více než 10 % původního pojistného.
Náklady dražby se hradí z výtěžku dražby, není-li v zákoně stanoveno nebo ve smlouvě o provedení dražby ujednáno jinak (srov. §28 odst.1 zákona o veřejných dražbách). O hrazení nákladů dražby je \"jinak\" stanoveno mimo jiné v ustanoveních §28 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách pro případ, že dražba byla zmařena vydražitelem.
Podle ustanovení §28 odst. 3 zákona o veřejných dražbách je-li dražba zmařena vydražitelem, dražební jistota složená vydražitelem včetně jejího příslušenství se použije na náklady zmařené dražby. Koná-li se opakovaná dražba, zúčtuje se zbývající část dražební jistoty složené vydražitelem, který způsobil zmaření dražby, na náklady opakované dražby. Po úhradě nákladů dražby a opakované dražby se zbývající část vrátí vydražiteli, který způsobil zmaření dražby.
Podle ustanovení §28 odst. 4 zákona o veřejných dražbách vydražitel, který způsobil zmaření dražby, je povinen na vyzvání dražebníka uhradit tu část nákladů dražby, kterou nepokrývá dražební jistota jím složená; to platí i pro náklady opakované dražby konané v důsledku zmaření předchozí dražby vydražitelem.
Způsobil-li vydražitel neuhrazením ceny dosažené vydražením ve stanovené lhůtě (nebo jinak) zmaření dražby, z ustanovení §28 odst.3 zákona o veřejných dražbách v první řadě vyplývá, že jím složená dražební jistota se použije na úhradu nákladů nejen zmařené dražby, ale také opakované dražby, a že dražební jistota se vydražiteli vrátí jen v takové výši, která zbyla po úhradě nákladů zmařené dražby a opakované dražby. Na právní úpravu obsaženou v ustanovení §28 odst.3 zákona o veřejných dražbách navazuje ustanovení §28 odst.4 tohoto zákona, v němž se řeší situace, když vydražitelem složená dražební jistota nepostačuje na úhradu nákladů zmařené dražby a opakované dražby v plné výši; v takovém případě uhradí část nákladů dražby, kterou nepokrývá dražební jistota, vydražitel na výzvu dražebníka, což platí (samozřejmě) o nákladech nejen zmařené dražby, ale rovněž opakované dražby.
V projednávané věci dražební jistota složená žalovanou nepostačovala k úhradě nákladů ani zmařené dražby provedené dne 26.2.2003. Protože žalobkyně (jako dražebník) vyzvala žalovanou rovněž k úhradě nákladů opakované dražby, kterou uskutečnila dne 3.7.2003, dospěl odvolací soud v souladu se zákonem k závěru, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady opakované dražby.
S názorem žalované, podle které je vydražitel povinen ve smyslu ustanovení §28 odst. 4 zákona o veřejných dražbách hradit náklady opakované dražby, jen když bude opakovaná dražba neúspěšná, nelze souhlasit. Žalovaná totiž přehlíží, že zvláštní sankce spočívající v povinnosti vydražitele, který zmařil veřejnou dobrovolnou dražbu, uhradit náklady dražby, sleduje - jak se uvádí v důvodové zprávě k zákonu o veřejných dražbách - \"zajištění platební kázně vydražitelů\" a že je proto opodstatněná též ve vztahu k nákladům opakované veřejné dobrovolné dražby, i když při ní došlo k vydražení předmětu dražby a (nový) vydražitel nabyl vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby. Úhrada nákladů opakované veřejné dobrovolné dražby vydražitelem, který způsobil zmaření předchozí dražby, a nikoliv z výtěžku opakované dražby, současně představuje určitou kompenzaci pro navrhovatele dražby zejména za to, že k převodu předmětu dražby na jiného došlo s prodlením (teprve v opakované dražbě) a že v souvislosti s opakovanou dražbou zpravidla měl (další) náklady, které by mu nevznikly, kdyby předchozí dražba nebyla zmařena. Kdyby ovšem opakovaná veřejná dobrovolná dražba byla rovněž zmařena, a to \"novým\" vydražitelem, povinnost vydražitele z předchozí zmařené dražby uhradit náklady opakované dražby se neuplatní, neboť náklady této dražby hradí způsobem uvedeným v ustanoveních §28 odst.3 a 4 zákona o veřejných dražbách \"nový\" vydražitel z opakované dražby; o takový případ však v projednávané věci nešlo.
Protože rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu