ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.692.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 692/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. I. D., zastoupeného advokátem, proti žalovanému D. – p. s. a.s., zastoupenému advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o 21.246,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 186/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2006, č.j. 16 Co 214/2006-156, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.837,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2006, č.j. 16 Co 214/2006-156, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 8. 2004, č.j. 8 C 186/2003-91, ve věci samé (ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného dopisem žalovaného ze dne 24. 3. 2003 a aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci 21.246,- Kč), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce – vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) pouze dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
Žalobce – jak je zřejmé z obsahu dovolání – právní posouzení věci [aplikaci ustanovení §240 a §53 odst. 1 písm. b) zák. práce na zjištěný skutkový stav ani jejich výklad] nezpochybňuje. I když přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., nemá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že žalobce – kromě rekapitulace zrušovacího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 3. 2003, č.j. 21 Cdo 1074/2005-141 – kritizuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází (závěr o tom, zda lze v projednávané věci dovodit konkludentní souhlas se změnou místa výkonu práce), polemizuje se zásadou volného hodnocení důkazů soudem (odvolacímu soudu vytýká, že bez jakéhokoli zdůvodnění ve svém novém rozhodnutí opustil svoji původní argumentaci) a předkládá vlastní hodnocení důkazů a právní závěry (že k dohodě o změně místa výkonu práce nedošlo). Spatřuje-li otázku zásadního právního významu v tom, zda „lze tři zaviněné absence zaměstnance považovat bez dalšího za zvlášť hrubé porušení pracovní kázně“, pak přehlíží, že v projednávané věci se - podle skutkových závěrů soudů – nedostavoval na pracoviště od 14. 3. do 24. 3. 2003 a jím předkládaná otázka se tak míjí se zjištěným skutkovým stavem, který – jak výše uvedeno – při posuzování přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemůže být přezkoumáván.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které spočívají v paušální odměně ve výši 4.605,- Kč (srov. §3 odst. 1 bod 4., §7 písm. c), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 písm. b), §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 4.905,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům řízení podle ustanovení §137 odst. 1 a 3, §151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty [19% - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka (po zaokrouhlení) 932,- Kč (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradil. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5.837,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2008
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu