ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.1198.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 1198/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. M. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Mgr. O. K., zastoupenému advokátem, o strpění provedení stavebních úprav, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 8 C 194/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. října 2006, č. j. 8 Co 338/2006-180, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3 034,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
22. listopadu 2005, č. j. 8 C 194/99-155, žalovanému uložil, aby strpěl „provedení stavebních úprav v domě č. p. 1698 v katastrálním území O.–P., o jejichž dodatečném povolení je rozhodováno Magistrátem města O., odborem výstavby
a dopravy, pod č. j. Výst./5243/99/Ha, jež spočívají v demontáži výplňové příčky v bytě ve druhém nadzemním podlaží u schodiště do kabinetu a ve výměně dřevotřískové příčky za sádrokartonovou a výměně dveří na balkon, opravě vnitřních omítek, podlah
a vytápění ve zvýšeném druhém nadzemním podlaží“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně učinil tato skutková zjištění: Žalobce je na základě darovací smlouvy z 10. 4. 1993 spoluvlastníkem domu č. p. 1698 na pozemku parc. č. 2202/190 v kat. území O. – P. na ulici G. 5 v O. a vlastníkem bytu situovaného ve 2. a 3. nadzemním podlaží uvedeného domu. Žalovaný je spoluvlastníkem uvedeného domu a vlastníkem bytu v 1. nadzemním podlaží tohoto domu na podkladě rozhodnutí Státního notářství v O. z 22. 5. 1978, sp. zn. D 1376/77, a darovací smlouvy z 23. 10. 1991. Spoluvlastnický podíl žalobce činí 11/26, žalovaného 15/26. Mezi účastníky je spor o prostor, nacházející se ve 3. nadzemním podlaží před kabinetem, do kterého je přístup po schodech vedoucích z chodby bytu žalobce a ze kterého je přístup na terasu, patřící k bytu žalobce. Schody vedoucí z bytu žalobce do 3. nadzemního podlaží byly původně obezděné. Předmětný prostor (půdní prostor) až do roku 1998, kdy žalobce začal provádět rekonstrukce, sloužil jako sušárna a k uskladnění odložených věcí i pro vlastníky bytu č. 1. Magistrát města O., odbor výstavby, 4. 5. 1998 vydal žalobci stavební povolení ke stavebním úpravám ve 2. nadzemním podlaží. Na podkladě oznámení žalovaného tentýž orgán 7. 12. 1998 nařídil žalobci zastavení všech stavebních prací ve 3. nadzemním podlaží a 27. 5. 1999 žalobci uložil, aby u soudu podal návrh na rozhodnutí ve sporné věci. Soud prvního stupně se postavil na stanovisko, že jednáním žalobce, který posunul příčku kabinetu, čímž zvětšil jeho podlahovou plochu na úkor plochy půdního prostoru, došlo k zániku společné věci, nikoli ke změně společné věci, neboť žalobce znehodnotil zbývající část půdy ve 3. nadzemním podlaží. Půda zůstala společnou částí domu podle spoluvlastnických podílů účastníků. Žalobce půdní prostor nenabyl do vlastnictví smlouvou, ani vydržením. Půdní prostor byl užíván i vlastníky bytu č. 1 a přístup k němu měli na základě ústní dohody s vlastníky bytu č. 2. S ohledem na stáří domu (byl postaven v roce 1929) a jeho technický stav, soud prvního stupně považoval opravy provedené žalobcem jako nutné, jimiž žalobce nezměnil samotnou podstatu věci,
a vyhodnotil je jako běžnou údržbu společných prostor účastníků.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 4. října 2006, č. j. 8 Co 338/2006-180, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, nikoli však s jeho právním posouzením věci. Poukázal na to, že předmětem řízení bylo strpění stavebních úprav a výměna dřevotřískové příčky a ne její posunutí na úkor společných prostor. Pokud jde o demontáž výplňové příčky, žalobu zamítl s tím, že zde došlo k faktickému zmenšení spoluvlastnického podílu žalovaného na společných prostorách a zvětšení bytových prostor žalobce, čímž došlo k zásahu do spoluvlastnického práva žalovaného. Tento skutek podřadil pod §139 odst. 3 ObčZ. Výměnu dřevotřískové příčky za sádrokartonovou, výměnu dveří na balkon, opravu vnitřních omítek, podlah a vytápění ve zvýšeném 2. nadzemním podlaží odvolací soud hodnotil jako běžnou údržbu nemovitosti, která nemůže způsobit její změnu, „a navíc tento skutek není možné podřadit pod žádný hmotněprávní předpis, který by žalobci umožňoval domáhat se takového práva“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání v poslední den lhůty pro jeho podání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že ze strany odvolacího soudu došlo k nesprávnému výkladu a aplikaci §139 odst. 2 a 3 ObčZ. Odkázal na obsah žaloby a závěrečných návrhů jeho právního zástupce před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že své podání do deseti dnů blíže odůvodní. To se však již nestalo.
Žalovaný navrhl zamítnutí dovolání, neboť podle jeho názoru dovolání nesplňuje náležitosti dovolání. Žalobce v něm neuvádí žádnou věcnou ani právní argumentaci vyjma odkazů na svá dřívější podání.
Podle §240 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §241a odst. 1 OSŘ v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 OSŘ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 OSŘ dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a OSŘ předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v §241a odst. 2 a 3 OSŘ samo o sobě nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3, věta první OSŘ). K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) ze dne 6. října 2003, sp. zn. 22 Cdo 280/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor“) pod č. C 2115.
Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle §241b odst. 3 OSŘ se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 OSŘ), se proto stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první OSŘ odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru pod č. C 1688).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručen dne 13. listopadu 2006, a protože poslední den dvouměsíční dovolací lhůty připadl na sobotu 13. ledna 2007, byl posledním dnem předmětné lhůty nejblíže následující pracovní den 15. leden 2007 (§57 odst. 2 věta druhá OSŘ). Toho dne však žalobce podal jen neúplné blanketní dovolání. V dovolání, jež neobsahovalo dovolací důvody, soudu sdělil, že je do deseti dnů blíže odůvodní. To se však již nestalo. Zabránit nepříznivým procesním důsledkům takto podaného dovolání mohl, pouze kdyby jeho vady odstranil dnem podání dovolání.
Protože včas podané dovolání žalobce postrádá řádné označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, tedy nesplňuje náležitosti řádného dovolání podle §241a odst. 1 OSŘ a zákonná lhůta, během níž bylo možno vady dovolání odstranit marně uplynula dnem 15. 1. 2006, Nejvyšší soud dovolání podle §241b odst. 3 a §43 odst. 2 OSŘ bez dalšího odmítl. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 2004.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ). Náklady vzniklé žalovanému představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 2 250,- Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 276/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a daň z přidané hodnoty po zaokrouhlení v částce 484,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2008
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu