ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.1653.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 1653/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. Š., proti žalované V. Š., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 117/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2006, č. j. 56 Co 90/2006-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 6. srpna 2004, č. j. 29 C 117/2000-28, odmítl Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) jako opožděné dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2003, č. j. 56 Co 422/2003, dále rozhodl o tom, že mu nebude ustanoven zástupce a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce dne 9. září 2004 podání, označené jako dovolání, v němž pouze konstatoval, že s rozhodnutím soudu prvního stupně nesouhlasí a opět požádal soud o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací považoval správně podání žalobce za odvolání a zcela se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o opožděnosti dovolání
a usnesením ze dne 28. března 2006, č. j. 56 Co 90/2006-42, jeho rozhodnutí potvrdil
a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal žalobce včas dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ je dovoláním možné napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jednotlivé případy rozhodnutí odvolacího soudu, proti kterým je dovolání přípustné, jsou uvedeny v §237 až 239 OSŘ. Proti rozhodnutím v těchto ustanoveních neuvedených dovolání přípustné není.
Žalobce napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobce pro opožděnost. Takové rozhodnutí není možné do výčtu rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž je dovolání přípustné, podřadit.
Pokud je podle §239 odst. 3 OSŘ dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), za návrh (žalobu) ve smyslu právě citovaného ustanovení zákona nelze považovat odvolání ani dovolání. Odmítl-li soud prvního stupně podle §208 odst. 1 OSŘ dovolání jako opožděné, není proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo toto usnesení potvrzeno, dovolání přípustné (k tomu srov. usnesení ze dne 18. března 2008, sp. zn. 22 Cdo 941/2008, publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. července 2008
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu