ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.2394.2006.3
sp. zn. 22 Cdo 2394/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. H., zastoupené advokátem proti žalované M. S., zastoupené advokátem o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 70/92, o dovolání účastnic proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 26. dubna 2006, č. j. 59 Co 210/2004-866, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Dovolání žalované se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 29 100,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic k pozemkům a stavbám dále uvedeným a vypořádal je reálným rozdělením. Nemovitosti, resp. spoluvlastnické podíly k nemovitostem, byly státem odňaty rodičům účastnic v roce 1959 a účastnicím vydány jako restituce v roce 1991. Žalobkyně odkoupila také spoluvlastnické podíly k některým z nemovitostí od dalšího původního spoluvlastníka. Už před odnětím provozovali rodiče účastnic v nemovitostech zahradnictví, k témuž účelu slouží až dosud, žalovaná však v jejich užívání žalobkyni brání.
Žalovaná zpochybnila platnost dohody o vydání nemovitostí účastnicím, dále namítala, že jeden z pozemků je v jejím výlučném vlastnictví, u dalších je rozsah spoluvlastnických podílů jiný, než uvádí žalobkyně. Pro případ zrušení podílového spoluvlastnictví navrhovala, aby nemovitosti byly za přiměřenou náhradu přikázány do jejího výlučného vlastnictví, případně reálně rozděleny nikoli v ose sever - jih, ale východ - západ, vzhledem k tomu, že na rozdělovaných pozemcích je uvažováno se stavbou komunikace.
Okresní soud ve Zlíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. června 2004, č. j. 6 C 70/92-698, výrokem pod bodem I. zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic „k pozemkům p. č. 2865/12 zahrada o výměře 528 m² a p. č. 2865/20 zahrada o výměře 380 m², oběma zapsaným na LV č. 5179 pro obec a k. ú. Zlín a dále k pozemkům p. č. st. 2662/2 zastavěná plocha a nádvoří a výměře 46 m², p. č. 2865/3 zahrada o výměře 1673 m², p. č. 2865/5 zahrada o výměře 440 m², p. č. 2865/13 zahrada o výměře 284 m², p. č. 2865/24 zahrada o výměře 17 m², všem zapsaným na LV č. 5180 pro obec a k. ú. Z., kdy se dále zrušuje podílové spoluvlastnictví účastnic k budově občanské vybavenosti bez č.p./č.e. nacházející se na pozemku p. č. st. 2662/2, zapsané na LV č. 5180 pro obec a k. ú. Z. a ke všem dalším provozním objektům zahradnickým, popsaným v části B.a) znaleckého posudku znalce O. D. ze dne 7. 4. 2004 č. 968-31/2004 pod č. 2) – 26),“ výrokem pod bodem II. přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně „parcelu p. č. 2865/3 zahrada o výměře 1989 m² vytvořenou geometrickým plánem M. D. ze dne 14. 11. 2003 č. 4970-52/2003 spolu se stavbami a objekty uvedenými ve znaleckém posudku O. D. ze dne 7. 4. 2004 č. 968-31/2004 v části 6. pod bodem a) budoucího vlastnictví žalobkyně,“ výrokem pod bodem III. přikázal do výlučného vlastnictví žalované „parcelu p. č. 2865/5 zahrada o výměře 1333 m² vytvořenou geometrickým plánem M. D. ze dne 14. 11. 2003 č. 4970-52/2003 a dále parcelu p. č. st. 2662/2 zastavěná plocha nádvoří o výměře 46 m² s objektem občanské vybavenosti bez č.p./č.e. na této parcele, obojí zapsáno na LV č. 5180 pro obec a k. ú. Z. a dále přikázal do výlučného vlastnictví žalované stavby, jak jsou uvedeny v části 6. bod a) pod čísl. 2) – 9) budoucího vlastnictví žalované ve znaleckém posudku O. D. ze dne 7. 4. 2004 č. 968-31/2004,“ výrokem pod bodem IV. uložil žalované povinnost, aby žalobkyni zaplatila na vypořádání podílů částku 277 803,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o soudním poplatku a nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že pozemky parcelních čísel 2865/12 a 2865/20 v k. ú. a obci Z., náležející matce účastnic M. P., a pozemky parcelních čísel 2865/3, 2865/5, 2865/13, 2865/14 a st. parc. č. 2662/2, náležející v rozsahu ideálních 4/8 M. P., ideálních 3/8 B. P. a ideální 1/8 M. P., přešly rozhodnutím finančního odboru rady MěNV v G. z 8. 12. 1959 vydaným podle §5 zákona č. 15/1959 Sb. do vlastnictví státu. Tímto rozhodnutím přešly do vlastnictví státu rovněž zahradnické stavby na těchto pozemcích náležející rodičům účastnic K. a M. P.. Podle geometrického plánu z 1. 12. 1959 vyhotoveného pro odnětí pozemků, byl st. pozemek parc. č. 2662 rozdělen na st. pozemek parc. č. 2662/1 o výměře 302 m2 s domem č. p. 2373 a garáží (tyto nemovitosti nebyly odňaty) a st. pozemek parc. č. 2662/2 o výměře 93 m2 s provozovnou a dvorem. Část pozemku parc. č. 2865/13 o výměře 45 m2, označená písmenem „a“, byla sloučena do st. pozemku parc. č. 2662/1 a zbývající část pozemku parc. č. 2865/13 o výměře 288 m2 a pozemky parcelních čísel 2865/3, 2865/5, 2865/12, 2865/14 byly sloučeny do pozemku parc. č. 2865/20. Do tohoto pozemku byly sloučeny ještě pozemky dalších vlastníků a pozemek parc. č. 2865/20 o výměře 4175 m2 byl zapsán nejprve ve vl. č. 3253 pozemkové knihy a posléze v evidenci nemovitostí na LV č. 35. Dohodou o vydání věci, uzavřenou 20. 5. 1991 podle zákona č. 403/1990 Sb., registrovanou 19. 6. 1991, vydal státní podnik S. m. Z. s odkazem na rozhodnutí z 8. 12. 1959 každé z účastnic ideální polovinu pozemků parcelních čísel 2865/12 a 2865/20, každé z účastnic ideální 2/8 pozemků parcelních čísel 2865/3, 2865/5, 2865/13, 2865/14 a st. pozemku parc. č. 2662/2 a ideální polovinu specifikovaných zemědělských staveb na těchto pozemcích. I když je v dohodě nesprávně uvedeno, že pozemky jsou zapsány na LV č. 129, je podle soudu prvního stupně vymezení vydávaných nemovitostí dostatečně určité právě proto, že dohoda odkazuje na výměr z roku 1959, ten na geometrický plán z téhož roku a v evidenci nemovitostí byla v době vydání zapsána parc. č. 2865/20, sestávající se i z pozemků jiných původních vlastníků. K dohodě z 20. 5. 1991 byl 20. 10. 1992 vyhotoven geometrický plán, podle kterého byl pozemek parc. č. 2865/20 o výměře 3375 m2 rozdělen na pozemky parcelních čísel 2865/12 a 2865/20, které byly zapsány na LV č. 5179, a pozemky parcelních čísel 2865/3, 2865/5, 2865/13 a parc. č. 2865/24 (původní pozemek parc. č. 2865/14 byl označen tímto novým parcelním číslem), které jsou spolu se st. pozemkem parc. č. 2662/2 zapsány na LV č. 5180. Postup, při němž jsou pozemky vydány ještě před vypracováním geometrického plánu na jejich oddělení, zákony č. 403/1990 Sb. a č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a vyhláška č. 23/1964 Sb. nevylučovaly a odpovídá i nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 28/99. Kupní smlouvou ze 4. 12. 1991, registrovanou bývalým Státním notářstvím ve Z. 30. 12. 1991, žalobkyně odkoupila zbylé spoluvlastnické podíly k pozemkům parc. č. 2865/3, 2865/5, 2865/13, 2865/24 a st. pozemku parc. č. 2662/2 v rozsahu ideálních 4/8 od B. P., který je nabyl dohodou o vydání věci ze 17. 5. 1991 (původní spoluvlastnice M. P. na něj převedla právo na vydání svého podílu k ideální 1/8). Žalobkyni tak k těmto nemovitostem zapsaným na LV č. 5180 náleží spoluvlastnický podíl v rozsahu ideálních 6/8, resp. ¾, a žalované v rozsahu ideální 1/4. Neopodstatněnou shledal soud prvního stupně námitku žalované, že je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. 2865/13. Podle žalované byl po odnětí v roce 1959 následně vrácen původním spoluvlastníkům, tj. M. P. ideální 4/8, M. P. ideální 1/8 a B. P. ideální 3/8, a byl v užívání socialistické organizace, jak bylo vyznačeno v evidenci nemovitostí. Děděním po M. P., zemřelé v roce 1965, nabyl ideální 4/8 pozemku otec účastnic K. P.. Kupními smlouvami z 5. 5. 1978 koupil K. P. od B. P. ideální 2/8 pozemku a žalovaná koupila od M. P. a B. P. od každého ideální 1/8 pozemku (celkem ideální 2/8). Děděním po otci K. P. v roce 1982 nabyla žalovaná zbývajících ideálních 6/8 tohoto pozemku. Soud prvního stupně zjistil, že spoluvlastnický podíl k pozemku parc. č. 2865/13 byl sice předmětem dědictví po rodičích účastnic a kupních smluv z 5. 5. 1978, ale v žádném ze spisů bývalého Státního notářství v G., ať už dědických (spisové značky 1D 125/65 a 1 D 334/82) nebo o sepisu smluv (spisové značky 1 N 506/78 a 1 N 578/78), nebylo rozhodnutí o vrácení pozemku státem ani odkaz na něj. Ve výpisech z evidence nemovitostí v uvedených spisech z roku 1978 a 1982 jsou jen odkazy na rozhodnutí o dědictví po M. P., sp. zn. 1 D 125/65, případně na smlouvu z roku 1978. V soupisu pozemků notáře v dědickém spise sp. zn. 1 D 125/65 je u vl. č. 1429 pozemkové knihy při k. ú. Z. parc. č. 2965/13 o výměře 333 m2 přeškrtnuta a tužkou dopsán údaj o sloučení do st. parc. č. 2662/2 s odkazem na geometrický plán z 1. 12. 1959. Také „v dědickém rozhodnutí po M. P. se uvádí parcela 2865/13 sloučená do st. parc. č. 2662/2, ačkoliv se podává její sloučení do st. parc. č. 2662/1, když zbývající část byla odňata státem a sloučena do parc. č. 2865/20.“ Soud prvního stupně uzavřel, že pokud byl pozemek parc. č. 2865/13 předmětem dědění nebo kupních smluv, nemohlo jít o platné nabytí vlastnického práva, neboť „část této parcely o výměře 288 m2 byla v roce 1959 odňata státem“ a „nevlastníci s ní nemohli disponovat ani nemohla být zděděna od nevlastníka“, zbývající část o výměře 45 m2 byla sloučena do st. parc. č. 2662/1. Prokázáno nebylo ani tvrzení žalované, že M. P. byla výlučnou vlastnicí pozemků parc. č. 2865/11 a st. p. č. 531, které se v padesátých letech minulého století staly součástí pozemku parc. č. 2865/3, neboť je nabyla děděním po V. P. ještě před jejich odnětím. Z usnesení Lidového soudu v Gottwaldově z 24. 10. 1956, č. d. 1044/56, taková změna vlastnictví nevyplývá a nebylo ani zjištěno, že by V. P. dříve pozemky vlastnila - ve vl. č. 1429 a vl. č. 2753 pozemkové knihy pro k. ú. Z. bylo zapsáno jen spoluvlastnictví M. P. k ideální polovině, M. P. k ideální 1/8 a B. P. k ideálním 3/8. Soud prvního stupně podle §142 odst. 1 občanského zákoníku (dále „ObčZ“) podílové spoluvlastnictví účastnic k předmětným pozemkům zapsaným na LV č. 5179 a LV č. 5180 zrušil a vypořádal reálným rozdělením. Podle geometrického plánu č. 4970-52/2003, vyhotoveného 14. 11. 2003 znalcem M. D., potvrzeným 21. 5. 2004 Katastrálním úřadem, byly pozemky, mimo pozemku parc. č. st. 2662/2, rozděleny na dva samostatné pozemky parcelních čísel 2865/3 a 2865/5. Žalobkyni byl do výlučného vlastnictví přikázán pozemek parc. č. 2865/3 o výměře 1989 m2, vzniklý sloučením dílu „d“ pozemku parc. č. 2965/3 o výměře 1320 m2, dílu „f“ pozemku parc. č. 2865/12 o výměře 490 m2, dílu „a“ pozemku parc. č. 2865/20 o výměře 162 m2 a celého pozemku parc. č. 2865/24 o výměře 17 m2. Do výlučného vlastnictví žalované byl přikázán pozemek parc. č. 2865/5 o výměře 1 333 m2, vzniklý sloučením dílu „c“ pozemku parc. č. 2865/3 o výměře 352 m2, celého pozemku parc. č. 2865/5 o výměře 440 m2, dílu „e“ pozemku parc. č. 2865/12 o výměře 38 m2, celého pozemku parc. č. 2865/13 o výměře 284 m2 a dílu „b“ pozemku parc. č. 2865/20 o výměře 219 m2. Dále byl žalované přikázán st. pozemek parc. č. 2662/2 o výměře 45 m2. Každé z účastnic byly přikázány stavby nacházející se na jim přikázaných pozemcích. Při reálném rozdělení pozemků přihlížel soud prvního stupně k velikosti spoluvlastnických podílů účastnic a k tomu, že účastnice jsou výlučnými vlastnicemi dalších pozemků, vesměs přiléhajících ze severní a jižní strany k jim přikázaným pozemkům: žalobkyni náleží pozemky zapsané na LV č. 4975, a to pozemky parcelních čísel 2865/16, 2856/17, 2856/22, 2865/23 a 2866 o výměře celkem 1 959 m2 a žalované pozemky zapsané na LV č. 129, a to st. pozemek parc. č. 2662/1 s domem č. p. 2373 a pozemky parcelních čísel 2662/3, 2865/6, 2865/10, 2865/14 a 2865/15 o výměře celkem 1653 m2. Znaleckým posudkem O. D. byla zjištěna obvyklá cena všech společných pozemků a objektů částkou 3 000 000,- Kč. Z toho připadá vzhledem k celkové výměře všech pozemků 3 368 m2 na pozemky a stavby na LV č. 5179 o výměře 908 m2 Kč 808 789,- (a na každou z účastnic polovina 404 394,50 Kč) a na pozemky a stavby na LV č. 5180 o výměře 2460 m2 Kč 2 191 211,- (na žalobkyni připadají ¾, tj. 1 643 408, 20 Kč, a na žalovanou ¼, tj. 547 802,80 Kč.) Žalobkyni by se tak mělo dostat celkem 2 047 803,- Kč, ale byly jí přikázány pozemky a stavby v obvyklé ceně 1 770 000,- Kč, tj. o 277 803,- Kč méně, žalované byly přikázány pozemky a stavby v obvyklé ceně 1 230 000,- Kč, ačkoliv jí přísluší 952 197,- Kč, tj. o 277 803,- Kč více, které jí bylo uloženo jako náhradu na vypořádání podílů žalobkyni zaplatit.
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 26. dubna 2006, č. j. 59 Co 210/2004-866, výrokem pod bodem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I., II. a III. v následujícím znění: „I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně L. H. a žalované M. S. k pozemkům p. č. 2865/12 – zahrada, p.č. 2865/20, zapsaných na LV č. 5179 pro obec a k. ú. Z., a k pozemkům p. č. 2865/3 – zahrada, p. č. 2865/5 – zahrada, p. č. 2865/13 – zahrada, p. č. 2865/24 – zahrada, p. č. st. 2662/2 – zastavěná plocha a nádvoří, budově – občanská vybavenost na pozemku p. č. st. 2662/2 – zastavěná plocha, vše zapsané na LV č. 5180 pro obec a k. ú. Z., a dále k provozním objektům (ve výroku podrobně specifikovaným) tak, jak jsou popsány ve znaleckém posudku znalce O. D. ze dne 7. 4. 2004 č. 968-32/2004 v části B, oddíl a). II. Do výlučného vlastnictví žalobkyně L. H. se přikazuje pozemek p. č. 2865/3 – zahrada, nově vytvořený geometrickým plánem M. D. ze dne 14. 11. 2003 č. 4970-52/2003, který je součástí rozsudku, a dále objekty“ ve výroku podrobně specifikované. III. „Do výlučného vlastnictví žalované M. S. se přikazuje pozemek p. č. st. 2662/2 – zastavěná plocha a nádvoří, budova - objekt občanské vybavenosti na pozemku p. č. st. 2662/2 - zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na LV 5180 pro obec a k. ú. Z., a dále pozemek p. č. 2865/5 – zahrada, nově vytvořený geometrickým plánem M. D. ze dne 14. 11. 2003 č. 4970-52/2003, který je součástí rozsudku, a dále objekty“ ve výroku podrobně specifikované. Stejným výrokem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem IV. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud doplnil dokazování znaleckým posudkem O. D. z 27. 10. 2005, z něhož zjistil, že obvyklá cena nemovitostí se nezměnila, jinak převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením věci. Správným shledal jak výčet nemovitostí, které účastnice spoluvlastní, tak i rozsah jejich spoluvlastnických podílů. Konstatoval, že podle zápisů ve vl. č. 2753 a vl. č. 1429 pozemkové knihy pro k. ú. Z. pozemek parc. č. 2865/11 a st. pozemek parc. č. 531 zdědili M. P. a B. P. každý z ideální poloviny po M. P., zemřelé v roce 1936. Děděním po B. P., zemřelém v roce 1943, jeho spoluvlastnický podíl nabyli manželka M. P. ideální 1/8 ve vztahu k celku a ideální 3/8 ve vztahu k celku tehdy nezletilý syn B. P.. Podle ohlašovacího listu č. 141/54 byly pozemky parc. č. 2865/11 a st. parc. č. 531 odepsány z vložky č. 2753 a připsány do vl. č. 1429 a sloučeny do st. pozemku parc. č. 2662, z čehož vyplývá, že v době rozhodnutí Lidového soudu v Gottwalově z 24. 10. 1956, č. d. 1044/56, již byly začleněny do pozemku st. parc. č. 2662. Ten byl v roce 1959 rozdělen na pozemky st. parc. č. 2662/1, který nebyl odňat a je vlastnictvím žalované, a st. pozemek parc. č. 2662/2, který byl vydán v rozsahu, v jakém byl odňat v roce 1959. Pozemek parc. č. 2865/13 v roce 1978, kdy byly uzavřené výše zmíněné kupní smlouvy, ani v roce 1982, kdy bylo projednáváno dědictví po otci účastnic K. P., neexistoval, neboť byl v souvislosti s odnětím pozemků státem rozdělen na dvě části, později zahrnuté do pozemků parc. č. 2865/20 a st. parc. č. 2662/1. Zároveň se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupě, že navrácení pozemku parc. č. 2865/13, po jeho odnětí státem, zpět do vlastnictví původních vlastníků nebylo prokázáno. Za správné považoval odvolací soud i vypořádání nemovitostí jejich rozdělením. Oproti soudu prvního stupně, který vymezil stavby přikázané účastnicím jen odkazem na znalecký posudek O. D. ze 7. 4. 2004, odvolací soud tyto stavby (provozní objekty) ve výroku svého rozsudku ještě vyjmenoval. K námitce žalované, že na jí přikázaném pozemku podle sdělení M. m. Z. z 1. 2. 2005, které předložila k důkazu, územní plán počítá se stavbou veřejné komunikace, odvolací soud uvedl, že jde o skutečnost, která existovala již před rozhodnutím soudu prvního stupně, žalovaná ji však nikdy neuplatnila, a proto k ní podle §205a odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) nemůže přihlížet. Nad rámec toho dodal, že územní plán stavbu komunikace teprve přepokládá, avšak soud musí vycházet ze stavu ke dni jeho rozhodování a v současné době žádná výstavba komunikace neprobíhá. Při vypořádání vycházel z toho, že podle znaleckého posudku O. D., kterým dokazování doplnil, ke změně obvyklé ceny nemovitostí nedošlo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání obě účastnice.
Žalobkyně svým dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, výslovně napadá rozhodnutí odvolacího soudu „v rozsahu výroků III., IV. a V.“, tj. ve výrocích jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek v napadené části zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná opírá přípustnost dovolání o §237 odst. 1 písm. b) OSŘ a namítá, že reálné rozdělení podílového spoluvlastnictví účastnic provedené odvolacím soudem neodpovídá jejich skutečným vlastnickým právům k pozemkům parcelních čísel 2865/11 a 2865/13 a st. parc. č. 531. Uvádí, že z usnesení Lidového soudu v Gottwaldově z 24. 10. 1956, č. d. 1044/56, kterým podle ohlašovacího listu č. 141/1954 byly provedeny změny v pozemkové knize k. ú. Z. tak, že pozemky parc. č. 2865/11 a st. parc. č. 531 byly odepsány z vl. č. 2753 a připsány do vl. č. 1429, kde došlo k jejich sloučení se st. parc. č. 2662, rovněž vyplývá, že výlučnou vlastnicí uvedených nemovitostí v té době byla matka účastnic M. P.. I když ohlašovací list nelze dohledat, a „lze se jen obtížně domnívat, proč nabyla vlastnictví k pozemkům parc. č. 2865/11 a st. p. č. 531 M. P.“, bylo její vlastnictví v pozemkové knize vyznačeno. Tak tomu bylo i v době vyvlastnění nemovitostí 8. 12. 1959, a proto nemohly být v roce 1991 vydány podíly na uvedených nemovitostech v rozsahu ideálních 4/8 B. P. a ten je nemohl převést kupní smlouvou na žalobkyni. Pokud soudy obou stupňů dospěly ve svých rozhodnutích k závěru, že výlučné vlastnické právo M. P. nevzniklo, neuvedly žádné důkazy, které by pravdivost usnesení Lidového soudu v Gottwaldově z 24. 10. 1956, které je veřejnou listinou, vyvrátily. Žalovaná dále „trvá na tom, že M. P. pozemky parc. č. 2865/11 a st. parc. č. 531 získala v rámci vypořádání dědictví po V. P..“ Připomíná také, že ke sloučení těchto pozemků do st. pozemku č. 2662 „metricky“ nedošlo. V roce 1953 výměra st. pozemku č. 2662 činila 293 m2, 356 m2 byla výměra pozemku č. 2865/11 a 97 m2 výměra st. pozemku č. 531, po sloučení by šlo o výměru 746 m2. Podle geometrického plánu z 1. 12. 1959 však st. pozemek č. 2662 měl výměru jen 350 m2. Zajímavé také je, jak mohly být uvedené pozemky sloučeny, když spolu ani nesousedí. Výměry ukazují, že namísto do st. pozemku č. 2662, byly pozemek parc. č. 2865/11 a st. pozemek č. 531 metricky sloučeny do pozemku parc. č. 2865/3, který spoluvlastnili M. P., M. P. a B. P.. Tak se nesprávně stalo, že spoluvlastnický podíl ideálních 4/8 k uvedeným pozemkům byl v roce 1991 nesprávně vydán B. P.. K pozemku parc. č. 2865/13, za jehož výlučnou vlastnici se považuje, žalovaná poukazuje na to, že podle záznamu v katastru nemovitostí na LV č. 129 pod č. 131/65 byl pozemek parc. č. 2865/13 předchozím vlastníkům vrácen a pokud byl podle záznamu pod č. 50/87 z tohoto LV vyškrtnut, šlo o libovůli tehdejší státní moci, neboť přání tehdejšího ředitele S. m. G. nemohlo negovat soukromoprávní úkony. O aktu zvůle svědčí i to, že příslušné listiny nelze v evidenci nemovitostí dohledat. Pozemek byl po „vyvlastnění“ v roce 1959 navrácen zpět původním spoluvlastníkům M. P., B. P. a M. P., a nadále se nacházel pouze „v užívání socialistické organizace“. B. P. a M. P. své spoluvlastnické podíly k tomuto pozemku parc. č. 2865/13 následně převedli dvěma kupními smlouvami z 5. 5. 1978 na žalovanou a otce účastnic K. P., který po smrti své manželky M. P. děděním nabyl i její spoluvlastnický podíl. Po smrti otce v roce 1982 se výlučnou vlastnicí pozemku stala žalovaná. Žalovaná dále zpochybňuje spoluvlastnictví účastnic k nemovitostem, když namítá, že „na základě vyvlastnění byly všechny vyvlastněné pozemky sloučeny do parc. č. 2865/20. Tato parcela nebyla před vydáním rozdělena podle vyvlastňovacího aktu z 8. 12. 1959 a parcely vydávané dohodami katastrálně neexistovaly“. Další námitky žalované směřují proti samotnému způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic jeho reálným rozdělením, které nerespektuje skutečnost, že žalovaná na pozemcích od roku 1991 provozuje zahradnictví, k čemuž využívá veškeré objekty. Odvolacím soudem byly do jejího výlučného vlastnictví přikázány pouze tři ze dvanácti skleníků, což představuje zjevný nepoměr a nestačí na provozování živnosti, která pro ni představuje jediný zdroj příjmů. Zohledněna nebyla ani skutečnost, že žalobkyni byla přikázána většina objektů, takže za této situace bude nutno provést přeložky vedení všech sítí, a že na rozdělených pozemcích, které byly přikázány žalované, se počítá se stavbou veřejné komunikace. Podle jejího názoru není rozdělení věcí v tomto případě dobře možné, neboť neodpovídá zákonnému požadavku na jejich účelné využití, a odporuje právu žalované podnikat a provozovat hospodářskou činnost podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - provozování živnosti je jediným zdrojem příjmů žalované. Nemovitosti tak měly být za přiměřenou náhradu přikázány do jejího výlučného vlastnictví. Nebude-li k námitkám žalované přihlédnuto, zahradnictví, které funguje od roku 1939 a je známé pěstováním orchidejí, zanikne. Soud ani nezhodnotil, zda nebylo namístě žalobu podle §142 odst. 2 ObčZ z důvodů zvláštního zřetele hodných zamítnout. Nadto žalovaná namítá, že v rámci oceňování spoluvlastnictví nebyly správně oceněny skleníky a žalobkyni se tak dostalo majetkového prospěchu, k němuž odvolací soud v rámci peněžního vypořádání nepřihlédl. V závěru žalovaná uvádí, že zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zvoleným způsobem představuje nepřípustné a nepřiměřené zasahování do jejích vlastnických práv obsažených v článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání žalované ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupenými oprávněnými osobami - účastnicemi řízení, dále zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Dovolání žalobkyně, kterým napadla rozsudek odvolacího soudu ve výrocích o nákladech řízení, není přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Cdo 874/2001, publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto bylo odmítnuto [§243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ].
Dovolání žalované je přípustné podle §237 odst. 2 písm. b) OSŘ. Ten stanoví, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V daném případě soud prvního stupně rozhodl v pořadí již čtvrtým rozsudkem (shora citovaným) jinak než v rozsudku třetím ze 7. 3. 2002, č. j. 6 C 70/92-456, kterým byla žaloba zamítnuta. Uvedený rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2002, č. j. 13 Co 249/2002-489, v němž odvolací soud vyslovil závazný právní názor, že dohoda o vydání, kterou 20. 5. 1991 uzavřel státní podnik S. m. Z. s účastnicemi, je z hlediska určitosti platným právním úkonem.
V dovolání žalovaná opakuje námitku, že jak dohodou o vydání věci, kterou státní podnik S. m. Z. uzavřel 20. 5. 1991 s účastnicemi, tak dohodou o vydání věci uzavřenou 17. 5. 1991 s B. P., byly vydány pozemky, které v době uzavření „katastrálně“ neexistovaly. Krajský soud v Brně ve shora označeném usnesení správně poukázal na nález Ústavního soudu z 25. 4. 2000, sp. zn. I. ÚS 28/99, v němž Ústavní soud uvedl, že „považuje za nepřípustné dovozovat neexistenci pozemků, které byly postupem předvídaným v ustanovení §1 restitučního zákona (rozumí se zákona č. 403/1990 Sb.) odňaty, ze samotného jejich následného rozdělení, sloučení, přeparcelování, resp. přečíslování. Skutečnost, že jako části zemského povrchu oddělené od zbytku zemského povrchu hranicemi, byly pozemky postupem doby v operátech evidence nemovitostí, popř. v operátech nemovitostí evidovány pod různými parcelními čísly a s rozmanitým geometrickým určením, neznamená, že se na jejich hmotném substrátu, jímž je samotná půda jako produkt přírody vzniklý bez přičinění člověka, který je z ekonomického hlediska nenahraditelný, nerozmnožitelný a nezastupitelný, cokoli změnilo.“ I při výkladu dalšího restitučního předpisu zákona o půdě č. 229/1991 Sb. dospěl Ústavní soud v nálezu z 19. 3. 1997, sp. zn. II. ÚS 82/95, k závěru, že „je nepřípustné dovozovat neexistenci pozemků v důsledku jejich sloučení, přeparcelování, resp. přečíslování“. Jestliže platí uvedené zásady, že pozemek (v současném katastru nemovitostí parcelním číslem neoznačený), který je částí parcely, může být samostatnou věcí v právním smyslu a že tohoto charakteru nepozbývá v důsledku sloučení či přečíslování, pak předmětnými restitučními dohodami byly oprávněným osobám (účastnicím a B. P.) vydány pozemky v souladu s §5 zákona č. 403/1990 Sb. Dohody o vydání věci vyjmenovávaly vydávané pozemky odkazem na rozhodnutí státu z 8. 12. 1959, vycházející z geometrického plánu z 1. 12. 1959. Takto specifikovaná část parcely č. 2865/20 v roce 1991 vyznačené v pozemkové mapě pak byla rozdělena na původně odňaté pozemky geometrickým plánem z 20. 10. 1992.
Dohody o vydání nemovitostí jsou platnými právními úkony i z toho důvodu, že neobstojí námitky žalované, že jimi nemohl být vydán původní pozemek parc. č. 2865/13, neboť v roce 1991 byl jejím výlučným vlastnictvím, a že pozemek parc. č. 2865/11 a st. pozemek par. č. 531 před odnětím v roce 1959 nebyly ve spoluvlastnictví M. P., B. P. a M. P., ale náležely jen matce účastnic M. P.. Podle žalované nemá zjištění, z něhož soudy obou stupňů vycházely, že pozemek parc. č. 2865/13 nebyl po odnětí státem v roce 1959 vrácen původním spoluvlastníkům a že pozemky parc. č. 2865/11 a st. pozemek parc. č. 531 v padesátých letech nenabyla matka účastnic M. P., v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Ani žalovaná nezpochybňuje, že v roce 1959 stát odňal pozemek parc. č. 2865/13 (resp. jeho část o výměře 288 m2) z ideální poloviny M. P. (nabyla ji děděním po M. P. v roce 1936), z ideální 1/8 M. P. a z ideálních 3/8 B. P. (nabyli tyto podíly děděním po B. P. st. v roce 1943). Podle rozhodnutí z 8. 12. 1959 (a geometrického plánu z 1. 12. 1959) byla část pozemku parc. č. 2865/13 o výměře 45 m2 sloučena s pozemkem st. parc. č. 2662/1 a pozemek parc. č. 2865/13 sloučen do pozemku parc. č. 2865/20. I když posléze byl pozemek parc. č. 2865/13 předmětem vypořádání dědictví po M. P., zemřelé v roce 1965, kupních smluv uzavřených 5. 5. 1978 a vypořádání dědictví po K. P., jak je již shora uvedeno, existence právního titulu, kterým by M. P., M. P. a B. P. nabyli opětovně spoluvlastnictví k tomuto pozemku, zjištěna nebyla. Soud prvního stupně, jehož zjištění odvolací soud převzal, podrobně popsal, že ve spise o dědictví po M. P., zemřelé v roce 1965, v soupisu pozemků notář uvedl, že podle vl. č. 1429 pozemkové knihy byl pozemek podle geometrického plánu z 1. 12. 1959 sloučen do st. parc. č. 2662/2, ačkoliv podle tohoto geometrického plánu byla jen část tohoto pozemku o výměře 45 m2 sloučena do st. parc. 2662/1 a pozemek parc. č. 2865/13 o výměře 288 m2 byl státem odňat a sloučen do pozemku parc. č. 2865/20. Zřejmě na základě tohoto chybného soupisu byla uzavřena dohoda o vypořádání dědictví zahrnující i pozemek parc. č. 2865/13 – s poznámkou „sloučen do 2662/2 st. pl.“ Přitom pozemek parc. č. 2865/13 v ocenění nemovitostí ke dni smrti náležejících zemřelé M. P., provedeném MěNV G. v říjnu 1965, nebyl uveden a dědické rozhodnutí pak bylo vyznačeno v evidenci nemovitostí. Soud prvního stupně také zjistil, že při sepisu kupních smluv v roce 1978 a v dědickém řízení po K. P. bylo jako nabývací titul označeno rozhodnutí, jímž byla schválena dohoda o vypořádání dědictví po M. P.. Žalovaná v dovolání poukazuje na to, že pod položkou č. 131/65 bylo na LV č. 129 v evidenci nemovitostí vyznačeno, že pozemek parc. č. 2865/13 je v užívání socialistické organizace a pod položkou č. 50/87 byl uvedený pozemek z tohoto LV „protiprávně vyškrtnut.“ Nelze přehlédnout, že podle sdělení K. ú. ve Z. z 16. 6. 1999, adresovaného žalované, nacházejícího se na č. l. 122 spisu sp. zn. 11 C 326/94, bylo na LV č. 129 pod položkou č. 131/65 zapsáno právě rozhodnutí o vypořádání dědictví po M. P., a pod položkou č. 50/87 byla provedena oprava zápisu ohledně pozemku st. parc. č. 2865/13, z toho důvodu, že „pozemek parc. č. 2865/13 byl na tomto listě uveden navíc, neboť část pozemku parc. č. 2865/13 o výměře 45 m2 byla sloučena nikoli do pozemku st. parc. 2662/2, ale pozemku st. parc. č. 2662/1, který byl na LV č. 129 již zaspán, a pozemek parc. č. 2865/13 byl již od roku 1959 sloučen s pozemkem parc. č. 2865/20.“ Skutkové zjištění odvolacího soudu, že po odnětí pozemku parc. č. 2865/13 státem v roce 1959 k jeho vrácení původním spoluvlastníkům nedošlo, má tak v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Zjištění, že pozemky parc. č. 2865/11 a st. pozemek parc. č. 531 byly ve spoluvlastnictví M. P., M. P. a B. P. ve stejném rozsahu a ze stejných právních důvodů jako již bylo uvedeno shora u pozemku parc. č. 2865/13, učinil soud prvního stupně (a převzal odvolací soud) rovněž z výpisů z vl. č. 2753 a vl. č. 1429 pozemkové knihy pro k. ú. Zlín: z vl. č. 1429 byly v roce 1938 podle odevzdací listiny sp. zn. D 377/36 (dědictví po M. P.) odepsány dům č. p. 587 na pozemku st. parc. č. 531 a pozemek parc. č. 2865/11 (a pozemky parcelních čísel 2865/3, 2856/6, 2865/5, 2865/10) a připsány do vl. č. 2753 se zápisem vlastnického práva pro M. P. a B. P. každému z jedné poloviny, v roce 1944 bylo zapsáno podle odevzdací listiny vydané v dědickém řízení po B. P., zemřelém v roce 1943, vlastnické právo M. P. k 1/8 a nezl. B. P. ke 3/8. Lidový soud v Gottwaldově usnesením ze 24. 10. 1956, č. d. 1044/56, podle ohlašovacího listu č. 141 z roku 1954, rozhodl pod bodem 1, že ve vl. č. 2753 se za a) vymazává č. p. 587 na st. pozemku parc. č. 531, uvedený pozemek spolu s pozemkem parc. č. 2865/11 se z této vložky odepisují do vl. č. 1429 a za b), že byla nově upravena hranice pozemkových parcel č. 2865/3, 2865/6, 2865/14 a stav. parc. 2662, pod bodem 2, že za a) ve vl. č. 1429 se pozemky parc. č. 2865/11 a stavební parcela č. 531 připisují s poznamenáním, že se slučují se st. pozemkem parc. č. 2662, a za b), že byla nově upravena hranice - dále shodný text jako v bodě 1 písm. b). V bodě 2 je dále uvedena věta: „Vlastník nemov: M. P. v G..“ Ve vložkách č. 2753 a č. 1429 je rozhodnutí č. d. 1044/56 vyznačeno na listu statkové podstaty (list A), na listu vlastnictví (list B) však k žádnému zápisu od roku 1944 nedošlo. V listu statkové podstaty vl. č. 1429 bylo podle rozhodnutí z 26. 2. 1960 zapsáno rozdělení st. parc. č. 2662 na st. parc. 2662/1 a 2662/2 podle rozhodnutí z 8. 12. 1959 a geometrického plánu z 1. 12. 1959, a odepsány byly pozemky parcelních čísel č. 2662/2, 2865/13 o výměře 288 m2 a 2865/14 do vl. č. 3253. Podle těchto listin byly z vl. č. 2753 odepsány a rovněž do vl. č. 3253 připsány pozemky parcelních čísel 2865/3 a 2865/5. Vložky č. 1429 a č. 2753 byly uzavřeny v roce 1965. Podle zápisů ve vl. č. 2753 a ve vl. č. 1429 došlo k odepsání pozemků parc. 2865/11 a st. parc. 531 z vl. č. 2753 do vl. č. 1429 jen v roce 1956 podle usnesení č. d. 1044/56, kterým zápis výlučného vlastnického práva k těmto pozemkům pro M. P. nebyl učiněn, což odpovídá i zásadě, že v jedné knihovní vložce by nemohly být současně vedeny pozemky ve spoluvlastnictví více osob a pozemky ve výlučném vlastnictví jedné osoby.
Žalovaná rovněž namítá, že i když podle ohlašovacího listu č. 141 z roku 1956 bylo usnesením č. d. 1044/56 v pozemkové knize vyznačeno sloučení pozemků parc. č. 2865/11 a st. pozemku č. 531 se st. pozemkem č. 2662, že k tomto sloučení „metricky“ nedošlo a že uvedené pozemky byly sloučeny do pozemku parc. č. 2865/3, jak tomu odpovídá výměra st. pozemku parc. č. 2662 a pozemku parc. č. 2865/3 uvedená v rozhodnutí z 8. 12. 1959 a geometrickém plánu z 1. 12. 1959. Žalované lze přisvědčit, že v již zmíněné zprávě K. ú. ve Z. z 16. 6. 1999 je uvedeno, že pozemky parc. č. 2865/11 a st. pozemek parc. č. 531 nebyly sloučeny se st. parc. č. 2662, se kterou ani nesousedí, ale do pozemku parc. č. 2865/3. Z takto vymezeného pozemku o výměře 1 800 m2 bylo podle směněné smlouvy z roku 1957 odděleno 127 m2 a podle rozhodnutí z 8. 12. 1959 byl pozemek parc. 2865/3 o výměře 1 673 m2 v roce 1959 odňat státem původním spoluvlastníkům M. P., B. P. a M. P., jak byl v roce 1991 oprávněným osobám vydán. Ani z těchto skutečností nevyplývá, že by M. P. nabyla pozemky parc. č. 2865/11 a st. parc. č. 531 před rokem 1959 do svého výlučného vlastnictví děděním po V. P. nebo z jiného právního titulu.
Podle rozsudku Nejvyšší soudu z 12. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1292/2004, publikovaného pod C 3045 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“), „názor, že §142 odst. ObčZ stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity, odpovídá konstantní soudní praxi a také vyplývá jasně ze znění zákona. Soud může provést způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, spočívající v přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za přiměřenou náhradu nebo v nařízení prodeje a rozdělení výtěžku, jen pokud není rozdělení věci dobře možné. Je-li takto možné věc rozdělit, nemůže soud zkoumat účelné využití věci, které ostatně není rozhodující a toto kriterium se uplatňuje jen při rozhodování o přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků (R 16/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“ K otázce reálného dělení pozemku uvedl bývalý Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 3 Cz 3/92, že „výrazem „rozdělení dobře možné“ je sledován zejména ten cíl, aby i po rozdělení mohly nemovitosti bez závad sloužit k uspokojování těch potřeb, k nimž jsou účelově určeny“, a v rozsudku z 15. 10. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3533/2007, že „pokud soudy učinily zjištění, že pozemky bude možno i po rozdělení možno užívat k určenému účelu, byť i s určitým omezením oproti předchozímu stavu, jde o věc reálně dělitelnou a je třeba dát přednost jejímu reálnému rozdělení mezi spoluvlastníky.“
Rozdělení pozemků z hlediska jejich polohy, velikosti a tvaru v ose sever - jih a přikázání nově vytvořených pozemků parc. č. 2865/3 žalobkyni a parc. č. 2865/5 žalované, té spolu se st. pozemkem parc. č. 2662/2, podle geometrického plánu ze 14. 11. 2003, tak odpovídá zásadně velikosti jejich spoluvlastnických podílů. Z celkové výměry 3368 m2 s přihlédnutím ke spoluvlastnickým podílům k pozemkům na LV č. 5179 a č. 5180 by se mělo žalobkyni dostat 2 299 m2, žalované 1 069 m2, přičemž žalobkyně dostává o 310 m2 méně a žalovaná o 310 m2 více. Rozdělení společných pozemků mezi účastnice v ose sever - jih přihlíží i k tomu, že na severní a jižní hranici navazují na pozemky v jejich výlučném vlastnictví - žalobkyně o výměře 1 959 m2 a žalované 1 653 m2. Celková výměra pozemků žalobkyně tak činí 3 948 m2 a žalované 3 029 m2. Skutečnost, že účastnice jsou výlučnými vlastnicemi sousedních pozemků je významná i z toho důvodu, že přes ně mají zajištěn přístup na jim přikázané pozemky z veřejné komunikace. Pokud jde o využití rozdělených pozemků, podle znaleckého posudku znalce O. D. ze 7. 4. 2004 a dodatku z 29. 4. 2004, slouží společné nemovitosti účastnic jako zahradnictví pro pěstování především okrasných rostlin a květinářství (č. l. 582), prakticky všechny stavby jsou ve stavu maximálního opotřebení, stavby nelze univerzálně využít, jsou využitelné jen pro potřeby zahradnictví. Rozdělení bude znamenat omezení funkčnosti jednotlivých částí a jejich zprovoznění si vyžádá těžko odhadnutelné investice (č. l. 644). Pozemky jsou z větší části zastavěny stavbami a venkovními úpravami a z menší části užívány jako zpevněné plochy pro manipulaci, výrobu a skladování spojené s provozem zahradnictví (č. l. 589). K pozemkům jsou přivedeny inženýrské sítě (č. l. 589). Z těchto zjištění se podává, že provozování zahradnictví na rozdělených pozemcích je možné ze strany obou účastnic za stejných podmínek - investic do stávajících staveb. Kromě toho nelze přehlédnout, že mohou k provozování zahradnictví využít i svých navazujících pozemků ve výlučném vlastnictví - žalobkyně tím nákup svých pozemků také odůvodňovala. K výtce žalované ohledně rozdílného stavu skleníků, že tři skleníky jí přikázané již nyní nejsou používány, lze poukázat na to, že žalobkyně naopak musí k jí přikázaným skleníkům zajistit pořízení přípojek. Pokud jde o rozdělení společných pozemků vzhledem ke stavbě veřejné komunikace v ose východ - západ, dovolací soud považuje za správné, že odvolací soud - přes odkaz na §205a odst. 1 písm. f) OSŘ ohledně sdělení M. m. Z. z 1. 10. 2005, předloženého žalovanou, důkaz touto zprávou provedl, a vycházel ze stavu ke dni jeho rozhodování, tj. že ani územní plán neznamená ještě realizaci stavby komunikace. Dovolací soud uzavírá, že zjištění odvolacího soudu, že jím provedené rozdělení pozemků umožňuje, byť s určitými omezeními, jejich využití k provozování zahradnictví, má v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za této situace je také správné vypořádání zrušeného spoluvlastnictví prvním v pořadí zákonem stanoveným způsobem, tj. reálným rozdělením. Nebylo proto třeba ani zkoumat, zda existují důvody zvláštního zřetele hodné pro zamítnutí žaloby podle §142 odst. 2 ObčZ (k tomu srovnej R 41/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Neobstojí ani námitka žalované, že rozdělením nemovitostí je jí bráněno v právu podnikat a provozovat hospodářskou činnost podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Žalovaná totiž ke svému podnikání užívala dosud nemovitosti, které nejsou jen jejím výlučným vlastnictvím, ale které vlastnila společně se žalobkyní, a to dokonce bez jejího souhlasu. I žalobkyně má právo, aby podnikala v oboru zahradnictví, který vystudovala (už v roce 1992 jí byl radou města Z. udělen souhlas s umístěním provozovny zahradnické centra ve společných nemovitostech). Z těchže důvodů nejde ani o zásah do práva žalované pokojně užívat majetek. Konečně ohledně námitky žalované k ocenění skleníků dovolací soud odkazuje na již shora uvedenou argumentaci k investicím žalobkyně v souvislosti s jejich rozdělením.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože dovolací soud ani nezjistil, že by v řízení došlo k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i k jiným vadám, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolání žalované zamítl (§243b odst. 2 OSŘ).
Žalobkyně byla v dovolacím řízení úspěšná, přísluší jí proto vůči žalované podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 náhrada nákladů, které jí vznikly. Ty jsou dány odměnou advokáta, který v dovolacím řízení podáním vyjádření k dovolání učinil jeden úkon, ve výši 29 025,- Kč (§3 odst. 1 bod 6, §4 odst. 2 písm. a), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění před změnou provedenou vyhl. č. 277/2006 Sb.) a náhradou hotových výdajů 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění před změnou provedenou vyhl. č. 276/2006 Sb.), celkem částkou 29 100,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. března 2008
JUDr. Marie R e z k o v á , v. r.
předsedkyně senátu