ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.3272.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 3272/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobkyně M. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému L. M., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 93/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. září 2006, č. j. 57 Co 77/2006-288, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
23. listopadu 2005, č. j. 6 C 93/98-256, výrokem pod bodem I. rozhodl, že z věcí, jež spadají do zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují movité věci zde podrobně specifikované včetně automobilu A. Výrokem pod bodem II. rozhodl, že „z věcí, jež spadají do zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného“ přikazují movité věci uvedené v tomto výroku. Výrokem pod bodem III. uložil žalobkyni vydat žalovanému čerpadlo na vodu, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem pod bodem IV. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 5 643,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výroky pod body V., VI. a VII. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně věc posoudil podle §143 a §149 občanského zákoníku („ObčZ“) ve znění platném do 31. 7. 1998, a o vypořádání věcí patřících do bezpodílového spoluvlastnictví manželů („BSM“) rozhodl na základě shodných tvrzení a návrhů účastníků. Spornými zůstaly toliko dvě položky – jednak zda do BSM patří automobil A. (dále jen „A.“), u něhož žalobkyně tvrdila, že byl pořízen z jejích výlučných prostředků, jednak náhradní díly pro tento automobil, o nichž žalovaný tvrdil, že byly pořízeny počátkem devadesátých let a existovaly ke dni rozvodu manželství, což žalobkyně popírala. U A. soud dospěl k závěru, že byla pořízena za trvání manželství ze společných prostředků a do BSM ji nutno zahrnout. U náhradních dílů pro toto auto uzavřel, že díly koupené začátkem devadesátých let v době rozvodu manželství účastníků již samostatně neexistovaly, neboť byly namontovány do A.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 25. září 2006, č. j. 57 Co 77/2006-288, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I., II., III., IV. a VII. Ve výrocích pod body V. a VI. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „stát nemá vůči žalobkyni
a žalovanému právo na náhradu nákladů řízení“; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně
a s jeho právním hodnocením věci. Neakceptoval odvolací návrh žalobkyně vyjmout z BSM A. proto, že byla pořízena výhradně z jejích prostředků, stejně jako návrh žalovaného, že do BSM patří náhradní díly k tomuto autu, a dále, že A. nebyla zakoupena za 75 000,- Kč, takže by měl být vyrovnávací podíl vyšší, než jak soud rozhodl. S poukazem na uplatnění principu neúplné apelace odmítl provést důkaz dokladem o zaplacení kupní ceny A., který žalovaný předkládal až v odvolacím řízení, protože fotokopii ústřižku poštovní poukázky z 10. 12. 1985 údajně získal teprve po rozhodnutí soudu prvního stupně ze spisu téhož soudu sp. zn. 18 C 55/2000.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Řízení bylo podle jeho názoru postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a „předmětný výrok I. rozsudku spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. Po právní stránce zásadní význam shledává v okolnosti, že odvolací soud odmítl provést důkaz „složenkou o zaplacení kupní ceny za předmětnou A.“, kteroužto složenku žalovaný získal do své dispozice až po vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně. Odvolací soud návrh na provedení tohoto důkazu zamítl, neboť podle něho šlo o důkaz, který by byl proveden v odvolacím řízení probíhajícím v systému neúplné apelace, tedy nepřípustný ve smyslu §205a odst. 1 písm. d) OSŘ. V tomto směru žalovaný odkazuje na §205a odst. 1 písm. c) a f) OSŘ. Dovolatel se dále neztotožňuje se závěry soudu, že do masy BSM nepatří náhradní díly k A. Soud prvního stupně se v tomto směru spokojil s úvahou, že předmětné díly byly do A. namontovány a staly se tak součástí věci hlavní. S tímto názorem dovolatel nesouhlasí, neboť taková úvaha vychází z pouhého předpokladu, že se tak stalo, nikoliv tedy z objektivního stavu. Z odborného posouzení totiž vyplynulo, že se v A. nové díly nenacházejí. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a „věc vrátil k dalšímu řízení“.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání, nejde-li ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Výklad §205a odst. 1 písm. c) a f) nemůže činit z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí, neboť jde o otázku v judikatuře již řešenou. „Zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků může spočívat i na takových skutečnostech, které – kdyby byly prokázány – mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi jen vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků,
z nichž vychází rozhodnutí soudu prvního stupně, z hlediska jejich věrohodnosti. Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy \"křivě\"), že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů, takový postup neodpovídá požadavkům ustanovení §205a odst. 1 písm. c) OSŘ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 2051). V tomto rozhodnutí se též uvádí: „Skutečnosti a důkazy, o nichž se účastník dozvěděl až po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně a které nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nelze uplatnit v odvolání nebo za odvolacího řízení, ale pouze žalobou na obnovu řízení“. Odvolací soud postupoval v řízení v souladu s uvedenými právními názory dovolacího soudu. Pokud jde o náhradní díly k automobilu A., zpochybňuje dovolatel skutková zjištění a uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 OSŘ, který však v tomto řízení uplatnit nelze.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 OSŘ, neboť dovolatel
s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni
v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu