ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.3423.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 3423/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce P. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. Č. r., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 159/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. července 2006, č. j. 7 Co 88/2006-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6 307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem níže uvedených pozemků, které nabyl do vlastnictví darem a jako vlastník byl v příslušném katastru nemovitostí zapsán s právními účinky vkladu k 30. 8. 1990. Žalovaný byl v katastru nemovitostí duplicitně zapsán jako vlastník pozemků na základě protokolu o převedení pozemků z 20. 11. 2002.
Okresní soud v Jindřichově Hradci („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. listopadu 2005, č. j. 4 C 159/2005-53, určil, že „P. L., r. č. 571219/0627, bytem B. 87, je vlastníkem nemovitostí p. č. 439/3 ost. pl. o výměře 352 m², p. č. 349/4 ost. pl. o výměře 579 m², p. č. 439/15 ost. pl. o výměře 93 m², p. č. 439/16 ost. pl. o výměře 60 m², p. č. 256/5 ost. pl. o výměře 137 m² – bez stavby, p. č. 450/3 st. pl. o výměře 203 m² – bez stavby, vše v k. ú. B.“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že pozemek č. 439/2 v tamním katastru, z něhož vznikly shora specifikované parcely, se nacházel ve vlastnictví právních předchůdců žalobce. Ten je do vlastnictví nabyl na základě darovací smlouvy uzavřené 3. 8. 1990. Nebylo prokázáno, že by vlastníkem uvedené parcely byl stát, jemuž nesvědčí žádný nabývací právní titul. Skutečnost, že pozemek fakticky užíval, resp. že byl začleněn do parcely, která byla v katastru nemovitostí vedena jako jeho vlastnictví, není nabývacím titulem. Žalovaný vlastnické právo ani nevydržel, protože nemohl být v dobré víře, že mu vlastnické právo patří; nemovitosti užíval, aniž by měl k dispozici odpovídají vlastnický titul.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 21. července 2006, č. j. 7 Co 88/2006-103, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Konstatoval, že v řízení nebyla prokázána existence jakéhokoliv úkonu, který by směřoval k odnětí vlastnictví nemovitostí původním vlastníkům. Ztotožnil se i se závěrem, že žalovaný vlastnické právo k nemovitostem nevydržel. Ze strany žalobce nebyl důvod ani k postupu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku („zákon o půdě“), tedy k uplatnění restitučního důvodu podle §6 odst. 1 písm. p).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“) a odůvodňuje je tak, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za zásadně právně významnou považuje otázku, zda na žalobce mohlo přejít vlastnické právo ke sporným pozemkům, když nebyly v darovací smlouvě uvedeny, přestože k datu jejího uzavření existovaly. Pokud před uzavřením darovací smlouvy došlo k oddělení části původní parcely č. 439/2 a k začlenění oddělené části do nově vzniklé parcely č. 453/1, pak dříve oddělená část by nyní mohla být buď ve vlastnictví tehdejších vlastníků nebo ve vlastnictví státu. Nemůže však být ve vlastnictví žalobce, když mu tato dříve oddělená část, z níž vznikly předmětné pozemky, převedena nebyla. Ač těmito skutečnostmi žalovaný u soudu argumentoval, soud se s nimi nijak nevypořádal. Oproti závěru soudu ohledně postupu podle zákona o půdě uzavírá, že právní předchůdci žalobce měli možnost takto postupovat, neboť na daný případ restituční titul plynoucí z §6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě dopadal. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc „vrátil k dalšímu řízení“.
Žalobce ve vyjádření k dovolání polemizuje s argumentací dovolatele, uvádí, že se soudy obou stupňů podrobně zabývaly jak otázkami identifikace a totožnosti předmětných parcel, tak problematikou vydržení vlastnického práva žalovaným, jakož i záležitostmi postupu podle zákona o půdě. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Otázka, zda parcela č. 453/2 v k. ú. B. byla v době převodu na žalobce vedena pod tímto číslem v evidenci nemovitostí je otázkou skutkovou, nikoliv právní; odvolací soud se pak námitkou žalovaného, že tomu tak nebylo, zabýval, neshledal ji ale důvodnou (viz první odstavec str. 4 jeho rozsudku). Proto se dovolací soud touto dovolací výtkou nemohl zabývat.
Další dovolací otázkou je, zda žalobce se může domáhat ochrany práva podle obecných právních předpisů a zda on či jeho právní předchůdci neměli uplatnit nárok na vydání podle restitučního předpisu. Odvolací soud nezjistil, že by stát (prostřednictvím státní organizace) užíval sporné pozemky „pro sebe“, tedy jako držitel, byť neoprávněný, ale opakovaně uvedl, že měl pozemky „v socialistickém užívání“ jako majetek fyzických osob. Pokud by totiž stát byl byť i neoprávněným držitelem sporných nemovitostí, bylo možno požadovat ochranu jen podle restitučních předpisů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2006, sp. zn. 22 Cdo 18/2006, publikovaný v Právních rozhledech č. 8/2007). Avšak užívání z titulu užívacího práva nezakládá stav, kdy uživatel drží věc „pro sebe“, a proto není držitelem sporné nemovitosti a nelze tak uvažovat o přednosti restitučních předpisů. Skutkové zjištění o nedostatku držitelské vůle pak nelze v dovolacím řízení, jehož přípustnost by se opírala o §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, přezkoumat (§237 odst. 3 OSŘ).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Žalovaný je povinen podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Ty představují odměnu advokátovi za zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním a podáním vyjádření k dovolání podle §1 odst. 1, §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění čl. I. bod 3. vyhlášky č. 277/2006 Sb. ve výši 5 000,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění čl. I. bod 17. vyhlášky č. 276/2006 Sb., a činí včetně zvýšení o daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 OSŘ celkem 6 307,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto usnesení, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 4. února 2008
JUDr. Jiří S p á č i l , CSc., v. r.
předseda senátu