ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.3503.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 3503/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobkyně H. H., zastoupené advokátkou, proti žalovanému P. H., zastoupenému advokátkou, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 55/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2007, č. j. 23 Co 62/2007-118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 310,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby soud z věcí, které měli účastníci v zaniklém společném jmění manželů přikázal do vlastnictví žalovaného rodinný dům a uložil mu zaplatit jí na vypořádání jejího podílu částku 736 000,- Kč.
Okresní soud v Benešově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. prosince 2006, č. j. 8 C 55/2006-94, výrokem pod bodem I. určil, „že z věcí, které měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, připadá do výlučného vlastnictví žalovaného nemovitost – rodinný dům čp. 40 v Ch. na pozemku st. p. č. 181 – zastavěná plocha a nádvoří, v obci Ch., kat. území Ch. u V., zapsaná na listu vlastnictví č. 82 u Katastrálního úřadu pro S. k., Katastrální pracoviště B. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku
171 115,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku“; výrokem pod bodem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků, uzavřené 1.6.2002, soud rozvedl k 21.12.2004; tímto dnem došlo k zániku společného jmění manželů („SJM“). Movité věci si vypořádali rovným dílem a ke dni zániku manželství zůstal nevypořádán pouze rozestavěný dům v obci Ch., jehož cena činila ke dni zániku manželství 1 472 230,- Kč. K financování stavby soud uzavřel, že náklady do výše 1 130 000,- Kč uhradil žalovaný ze svých prostředků, jednak z peněz z podnikání, jednak z půjčky od svého otce ve výši 900 000,- Kč; tento obnos mu otec předal 26.4.2002. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by ze svých prostředků investovala do stavby domu 80 000,- Kč a dřevo. Neztotožnil se s žalobkyní v názoru, že tvrzení žalovaného o půjčce peněz od jeho otce je účelové. Dospěl k závěru, že ze společných prostředků účastníci investovali do stavby domu jen 342 230,- Kč, takže žalovanému uložil povinnost uhradit polovinu tohoto obnosu žalobkyni na vyrovnání jejího podílu ze SJM.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 12. dubna 2007, č. j. 23 Co 62/2007-118, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně,
a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. K částce 900 000,- Kč uvedl, že není podstatné, kdy si ji žalovaný uložil na vkladní knížku, z níž náklady na stavbu hradil, ale to, že půjčku otec žalovanému poskytl před uzavřením manželství účastníků, v čemž se výpovědi žalovaného a jeho otce shodovaly; žalobkyně v tomto směru nepředložila žádný zpochybňující důkaz. Další její námitky shledal irelevantními.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Ohledně půjčky 900 000,- Kč nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že „není podstatné, kdy byly peníze předány mezi žalovaným a jeho otcem ani kdy byly vloženy na knížku, kdy jednoznačné je, že byly poskytnuty oproti podepsané směnce. Tvrzení žalovaného a jeho otce ohledně předání peněz, dle názoru soudu není rozporné“; podle dovolatelky tento závěr soudu „nemá oporu ve skutkovém stavu, resp. je v rozporu“. Odkazuje na výpověď žalovaného, že otec mu předmětný obnos fakticky předal až v lednu 2003, zatímco jeho otec uváděl, že peníze předal žalovanému při podpisu směnky. Jde tedy o zásadní rozpor v jejich výpovědích. Připomíná §657 a násl. občanského zákoníku („ObčZ“) s tím, že pro realizaci a naplnění půjčky je nezbytné faktické předání předmětu půjčky. Pokud žalovaný peníze fakticky obdržel 2.1.2003, uskutečnila se půjčka toho dne. Je rozporuplné, že směnka byla podepsána před uzavřením manželství, ale ke vzniku půjčky došlo až v lednu 2003. Žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že obnos mu otec poskytl na základě půjčky a soudy vyhodnotily podpisy směnky před uzavřením manželství a předání peněz v lednu 2003 jako jeden právní úkon, a to jako půjčku uskutečněnou před svatbou; tak nesprávně zhodnotily právní povahu půjčky. Za otázku zásadního právního významu žalobkyně pokládá posouzení tvrzené půjčky jednomu z manželů za trvání manželství, která je doložena listinou o půjčce či směnkou s datem před vznikem manželství, „ač peníze byly poskytnuty za trvání manželství, je na místě posoudit, zda půjčka jako reálný úkon vznikla až okamžikem předání peněz za trvání manželství, t. j. jedná se o závazek obou manželů, kdy druhý z manželů má právo (nikoliv povinnost) se dovolat relativní neplatnosti této půjčky, nebo zda se jedná o výlučnou půjčku jednoho z manželů vzniklou před vznikem manželství, kdy vynaložení těchto prostředků do SJM lze považovat za investici výlučných prostředků jednoho z manželů do SJM na jejíž úhradu má žalovaný nárok“. Podle dovolatelky je správný první z názorů. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání odkazuje na rozhodnutí soudů obou stupňů, s nimiž se ztotožňuje. Předmětnou půjčku obdržel před uzavřením manželství, k tomu vystavil a podepsal směnku; peníze uložil na vkladní knížku „za dobu trvání manželství“; to ale nemůže učinit půjčku neplatnou. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání, nejde-li ovšem o výklad procesního předpisu, který by činil z napadeného rozsudku zásadní rozhodnutí.
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Dovolatelka především zpochybňuje názor, že otec žalovaného mu půjčil částku 900 000,- Kč před uzavřením manželství a také mu ji před sňatkem předal; uplatňuje tak (v tomto řízení nepřípustnou) námitku, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Úvahy o nesprávném právním hodnocení, které dovolání obsahuje, se odvíjejí až od nesprávnosti zjištění o době poskytnutí půjčky. Oba soudy ve věci rozhodující však vyšly ze skutkového zjištění, že žalovanému byla půjčená částka předána v hotovosti 26.4.2002, tedy před uzavřením manželství; tímto skutkovým zjištěním je dovolací soud vázán a k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 OSŘ nelze přihlédnout. Za tohoto stavu další dovolací námitky ztrácejí opodstatnění, neboť vycházejí ze skutečnosti, že půjčka byla poskytnuta až v době trvání manželství.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokátky za jeho právní zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §4 odst. 1 a 3, §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., částku 13 010,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb., celkem tedy 13 310,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1 a §149 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. listopadu 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu