ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.4144.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4144/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobce U K., b. d., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. s. b. d., o určení vlastnictví pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 217/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2008, č. j. 53 Co 55/2008-139, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2008, č. j. 53 Co 55/2008-139, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. prosince 2007, č. j. 26 C 217/2003-125, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem pozemku p. č. 4597/8-ostatní plocha o výměře 73 m2 v katastrálním území S., zapsaném na listu vlastnictví č. 1810 Katastrálního úřadu P.-m.; jako vlastník tohoto pozemku byl v době podání žaloby v katastru nemovitostí zapsán žalovaný; svoje vlastnictví opíral o vydržení podle §134 odst. 1 občanského zákoníku („ObčZ“). Dopisem z 16. 6. 2004, resp. 24. 10. 2007, soudu sdělil, že po podání žaloby došlo k provedení vkladu vlastnického práva k pozemku na manžele H. L. A. a T. P. T. T., kteří vstoupili do práv a povinností žalovaného. Navrhl aby soud rozhodl o procesním nástupnictví podle §107a občanského soudního řádu („OSŘ“).
Obvodní soud pro Prahu 5 („soud prvního stupně“) usnesením ze dne
19. prosince 2007, č. j. 26 C 217/2003-125, zamítl „návrh žalobce, aby na místo žalovaného do řízení vstoupili 1) H. L. A., 2) T. P. T. T., jako noví žalovaní“. Uvedl, že řízení ve věci bylo zahájeno podle §82 odst. 1 OSŘ dnem 8. 7. 2007 (správně 8. 7. 2003), přičemž uvedení manželé nabyli předmětný pozemek do společného jmění na základě kupní smlouvy, kterou uzavřeli s žalovaným 7. 5. 2003, tedy před podáním žaloby. Ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí došlo až 26. 9. 2003, avšak právní účinky tohoto vkladu vznikly zpětně k 7. 5. 2003, tedy ke dni předcházejícímu podání žaloby. Uzavřel, že §107a OSŘ upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti se singulární sukcesí práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení řízení. V dané věci však k právním účinkům vkladu vlastnictví do příslušného katastru nemovitostí ohledně předmětného pozemku došlo před podáním žaloby; proto nebylo možno návrhu vyhovět.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 29. února 2008, č. j. 53 Co 55/2008-139, potvrdil usnesení soudu prvního stupně; jeho právním hodnocením věci se ztotožnil.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) OSŘ resp. o §239 odst. 2 písm. b) OSŘ; uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. S právním závěrem odvolacího soudu nesouhlasí. V podrobnostech odkazuje na svoje sdělení soudu prvního stupně z 24. 10. 2007, na obsah svého odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a na doklady, které k uvedenému sdělení přiložil. K tomu uvedl, že je zřejmé, že „vklad práva byl nejenom proveden až po podání žaloby, ale i chybou katastrálního úřadu“, kterou v podrobnostech analyzoval včetně postupu při řešení jeho stížnosti na katastrální úřad z 12. 12. 2003. Hodnocení věci provedené odvolacím soudem je podle jeho názoru v rozporu se samotným §133 odst. 2 ObčZ, dále s §3 odst. 1 a §11 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. Toto svoje tvrzení dovolatel dále v podrobnostech rozvádí a uzavírá, že odvolací soud svým rozhodnutím dosavadní praxi neguje, postupuje tak, že vytváří situaci, kdy by žalobce ve sporu měl povinnost předjímat rozhodnutí orgánu veřejné správy a rovněž předjímat, že smluvní strany se případně nedohodnou jinak a návrh na vklad nevezmou zpět. Takové hodnocení odvolacího soudu je nejenom v rozporu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními, ale je i zcela nelogické, protože po dobu celého řízení o provedení vkladu od data jeho návrhu až do data zápisu vytváří nejistotu
a neguje možnost reálného práva na žalobu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak usnesení odvolacího soudu, tak usnesení soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
V §107a OSŘ se uvádí: „Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107“ (odst. 1). „Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány“. (odst. 2). „Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně“ (odst. 3).
Z citovaného ustanovení se podává, že zákon váže možnost realizace procesního nástupnictví na právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nikoliv na účinky této právní skutečnosti (tedy na převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde). Ke smluvnímu nabytí vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí dochází na základě tzv. složené (komplexní) právní skutečnosti, a to smlouvy o převodu vlastnického práva a jeho vkladu do katastru nemovitostí (viz též Knappová, M., Švestka, J. a kol.: Občanské právo hmotné. Praha : ASPI, 2002, sv. I., s. 150 a násl.). Tato právní skutečnost je dovršena („nastane“) až uskutečněním všech jejích složek, tedy vkladem do katastru nemovitostí. To, že vklad do katastru nemovitostí má zpětné účinky ke dni podání návrhu na vklad nic nemění na tom, že právní skutečnost která má za následek převod vlastnického práva k nemovitosti nastane až provedením vkladu do katastru.
Tento výklad je i v souladu s účelem procesního nástupnictví, upraveného
v §107a OSŘ. Toto ustanovení má zabránit tomu, aby žalobce, který podal žalobu proti někomu, kdo v době podání žaloby byl pasivně legitimován, byl v případě změny vlastnického práva ke sporné věci nucen vést nový spor s nabyvatelem. V dané věci byl žalovaný v době podání žaloby podle KN vlastníkem sporné věci; pokud by soud prvního stupně o věci rozhodoval dříve, než došlo ke vkladu do katastru nemovitostí, nemohl by pasivní legitimaci žalovaného vyloučit jen proto, že byla uzavřena smlouva o převodu nemovitosti; na druhé straně by v této době nemohl dospět k závěru o pasivní legitimaci nabyvatele, neboť ten ještě vlastníkem nebyl. Také žalobce v době podání žaloby nemohl právo uplatnit proti tomu, na koho mělo teprve na základě vkladu do katastru nemovitostí přejít. Uplatnění právního názoru, ze kterého soudy v této věci vyšly, by tak znamenalo, že v době podání žaloby zde nebyla jen v důsledku uzavření smlouvy pasivně legitimovaná osoba, proti které bylo možno podat žalobu; takový názor by odepíral žalobci možnost žalobní ochrany a byl by v rozporu s právem na spravedlivý proces.
Jestliže tedy žalobce podá proti vlastníku nemovitosti evidované v katastru nemovitostí žalobu týkající se této nemovitosti až poté, co žalovaný uzavřel s třetí osobou smlouvu o jejím převodu, ale dříve, než byl proveden na základě této smlouvy vklad vlastnického do katastru nemovitostí, jde o situaci, kdy po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, a je tak možné vyhovět návrhu na realizaci procesního nástupnictví v důsledku singulární sukcese.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení
(§243b odst. 2, 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu