ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.4248.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4248/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Zrůsta ve věci žalobců a) V. M., a b) M. M., proti žalovaným 1) P. J., a 2) PaedDr. A. J., oběma zastoupenými advokátem, o uložení povinnosti zdržet se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 59/2005, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. prosince 2007, č. j. 8 Co 762/2007-91, ve znění usnesení ze dne 24. ledna 2008, č. j. 8 Co 762/2007-95, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. června 2007, č. j. 18 C 59/2005-60, rozhodl, že „žaloba žalobců a), b), aby žalovaní 1), 2) byli povinni zdržet se zásahů do vlastnických práv žalobců spočívajících v zastiňování pozemku p. č. 914/4, prokořeňování pozemku p. č. 914/4, polehávání porostů na pletivový plot ve vlastnictví žalobců způsobených stromy a keři na pozemku p. č. 914/3 v k. ú. Ch., obec Ch., se zamítá“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Řízení o požadavku žalobců na uložení povinnosti žalovaným zdržet se zanášení okapu hospodářské budovy na pozemku žalobců jehličím bylo zastaveno usnesením ze dne 17. května 2006, č. j. 18 C 59/2005-23, na základě zpětvzetí žaloby.
Po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, ještě před jeho písemným vyhotovením, podáním ze dne 7. června 2007 vzali žalobci žalobu zpět. Návrh odůvodnili tím, že v průběhu dvouletého soudního řízení žalovaní snížili živý plot a část vykáceli, čímž došlo k podstatnému snížení zastiňování jejich pozemku a odpadly důvody žaloby. Žalovaní se zpětvzetím nesouhlasili s tím, že zamítavé rozhodnutí soudu ve věci samé považovali za správné a chtěli, aby zůstalo v platnosti, když obtěžování žalobců zastiňováním jejich pozemku, prokořeňováním a poleháváním porostů na jejich plot nebylo shledáno „nad míru přiměřenou poměrům“.
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 2. října 2007, č. j. 18 C 59/2005-85, rozhodl podle §96 odst. 3 občanského soudního řádu („OSŘ“), že „zpětvzetí žaloby ze dne 7.6.2007 není účinné“. Dospěl k závěru, že nesouhlas žalovaných se zpětvzetím žaloby je podložen vážnými důvody, když vzhledem k déletrvajícím sousedským sporům mezi účastníky chtějí, aby ve věci bylo meritorně rozhodnuto.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobců usnesením ze dne 12. prosince 2007, č. j. 8 Co 762/2007-91, ve znění usnesení ze dne 24. ledna 2008, č. j. 8 Co 762/2007-95, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že „rozsudek Okresního soudu ze dne 5.6.2007 se zrušuje a řízení se zastavuje“. Znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl i o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zkoumal, zda nesouhlas žalovaných se zpětvzetím návrhu je ve smyslu §96 odst. 3 občanského soudního řádu („OSŘ“) podložen vážnými důvody a takové důvody neshledal, neboť rozsudek soudu prvního stupně nezakládá žádné právní vztahy mezi účastníky ani nedeklaruje žádná práva či povinnosti účastníků do budoucnosti. Pro rozsudek byl rozhodující stav zjištěný ke dni jeho vyhlášení, kdy důvody, pro které byla žaloba podána, odpadly plněním ze strany žalovaných, což se předtím stalo i dříve a v důsledku toho bylo řízení částečně zastaveno. Zamítavé rozhodnutí nemůže nijak změnit právní postavení žalovaných vůči žalobcům.
Proti usnesení odvolacího soudu na základě jeho poučení podávají žalovaní dovolání a uplatňují dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 OSŘ. Považují za nesprávný závěr odvolacího soudu, že jejich nesouhlas se zpětvzetím návrhu není podložen vážnými důvody a že k zpětvzetí žaloby došlo pro jejich chování, a rovněž nesouhlasí s uloženou povinností zaplatit náhradu nákladů řízení. Navrhují, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci ve svém vyjádření k dovolání žalovaných uvedli, že žalobu v březnu 2005 podali důvodně. Důvodem zpětvzetí žaloby bylo chování žalovaných, neboť teprve v průběhu řízení po etapách došlo k odstranění zásahů do jejich vlastnických práv nad míru přiměřenou poměrům, a proto vzali žalobu zpět. K rozsudku soudu prvního stupně mají výhrady a z toho důvodu proti němu podali po zpětvzetí žaloby i odvolání. Naopak usnesení odvolacího soudu napadené dovoláním a jeho závěry považují za správné.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních §237 až 239 OSŘ. Proti rozhodnutím, která nejsou uvedena v těchto ustanoveních, není dovolání přípustné (viz C 2458 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C.H.Beck).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v odvolacím řízení změněno usnesení soudu prvního stupně vydané podle §96 odst. 3 OSŘ, by přicházela v úvahu pouze za naplnění předpokladů uvedených v §239 odst. 2 OSŘ (úpravu uvedenou v §239 odst. 1 OSŘ nelze použít, neboť se týká pouze usnesení, která odvolací soud vydal sám v průběhu odvolacího řízení, aniž by mu předcházelo usnesení soudu prvního stupně o téže otázce). Podle uvedeného ustanovení však dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu není přípustné, protože takové usnesení tam není uvedeno. Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení odvolacího soudu, podle kterého dovolání proti němu je přípustné. Takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) OSŘ dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobcům v tomto řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly (§243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2008
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu