ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.5269.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 5269/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. C., zastoupeného advokátem, proti žalované Ing. J. H., zastoupené advokátem, o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 33/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2006, č. j. 20 Co 394/2006-200, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2006, č. j. 20 Co 394/2006-200, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. června 2006, č. j.
22 C 33/2005-154, pokud jím byla žaloba zčásti odmítnuta, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou došlou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) dne 22. února 2005 domáhal, aby žalované bylo uloženo sdělit žalobci, kde jsou uloženy některé jeho věci (mezi nimi „obrazy od malíře K. v počtu sedm kusů“), a aby mu tyto věci vydala.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) vyzval žalobce usnesením ze dne 24. února 2005, č. j. 22 C 33/2005-10, k odstranění nedostatků svého podání, zejména doplnění navrhovaného rozsudečného výroku tak, aby konkretizoval movité věci, ohledně nichž se domáhá jejich vydání. „Je nutné uvést přesným a určitým způsobem tak, aby nemohlo dojít k záměně s jinými. Uvést výrobní značky, bližší popis, rozměry, případně další skutečnosti.“ Poučil též žalobce o následcích, nebudou-li tyto nedostatky na zahájení řízení ve stanovené lhůtě odstraněny.
Žalobce na základě této výzvy svým podáním ze dne 11. dubna 2005 upravil petit žaloby ve vztahu k obrazům tak, že se domáhal, aby žalované bylo uloženo „žalobci vydat 7 obrazů – originálů od malíře M. K., jejichž rozměry jsou v rozmezí 40 cm šířka x 60 cm (výška)“ s tím, že „specifikace obrazů nechť je provedena dle k žalobě přiloženého vzoru – dle kopií dvou obrazů, které má žalobce od téhož malíře, a které se žalované nepodařilo ukrást“.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. června 2006, č. j. 22 C 33/2005-154, výrokem pod bodem I. podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) odmítl žalobu v části, „ve které se žalobce domáhá vydání sedmi obrazů – originálů od malíře M. K., jejichž rozměry jsou v rozmezí 40 cm šířka x 60 cm (výška) s tím, že specifikace obrazů nechť je provedena dle k žalobě přiloženého vzoru – dle kopií dvou obrazů, které má žalobce od téhož malíře, a které se žalované nepodařilo ukrást“. Výrokem pod bodem II. nepřipustil „změnu žaloby obsaženou v písemném vyjádření žalobce došlou soudu dne 4. 1. 2006 a 3. 4. 2004 označených jako konečný žalobní petit“. Výrok ad I. odůvodnil tím, že žalobce ohledně vydání sedmi obrazů od malíře K. neuvedl přesný a určitý popis tak, aby nemohlo dojít k záměně s jinými věcmi.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 15. listopadu 2006, č. j. 20 Co 394/2006-200, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí části žaloby jako správné potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a shledal žalobcův požadavek, „aby byla specifikace provedena podle k žalobě přiloženého vzoru – kopií dvou obrazů od téhož malíře“, neurčitým a nesrozumitelným. Žalobce „nemůže ve své specifikaci odkazovat na jiné podobné věci“. Podle odvolacího soudu nejde v případě obrazů od určitého autora pouze o to, aby se odlišily od obrazů jiných autorů, ale zejména pak o to, aby nebyly zaměnitelné s jinými obrazy téhož autora. Žalobce se tak nemůže obejít bez vymezení toho, co je na požadovaných obrazech zobrazeno, byť jde o abstraktní motivy. Je přitom na něm, jakým způsobem požadavku soudu na identifikaci žalobou požadovaných věcí zvolí, neboť soud žalobci tento způsob detailně předepisovat nemůže.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle dovolatele byla výzva soudu k doplnění žaloby natolik obecná a laikovi nesrozumitelná, že nevystihuje požadavek zákona, aby účastník byl poučen, jak je třeba opravu nebo doplnění podání provést. Poučení k odstranění nedostatků provedené soudem prvního stupně bylo podle dovolatele nekonkrétní a mělo obsahovat i požadavek na vymezení žalobcem požadovaných obrazů tak, aby nebyly zaměnitelné s jinými obrazy téhož autora, stejně jako vymezení toho, co je na nich zobrazeno. Dále měl být již v souvislosti se svou žádostí o osvobození od soudních poplatků soudem prvního stupně poučen o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů, kdy v takovém případě mohly být obrazy v doplněném podání řádně konkretizovány.
Žalovaná navrhla odmítnutí či zamítnutí dovolání. Ztotožnila se zcela s postupem soudů obou stupňů a uvedla, že žalobci nic nebránilo, aby vyhledal pomoc u osoby práva znalé, rozhodl se však řešit své záležitosti sám za pomoci zmocněnkyně
a měl tak být připraven na to, že existuje možnost neunesení procesních povinností. Dále žalobce mohl jím tvrzené obrazy, o jejichž existenci má žalovaná pochybnosti, specifikovat např. názvem, podpisem či parafou autora nebo datem vzniku. Nadto má žalobce možnost pokusit se žalobu realizovat odpovídajícím způsobem podáním nového návrhu na její rozšíření.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, zastoupenou advokátem a je přípustné podle §239 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §79 odst. 1 věta první a druhá OSŘ řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle §43 odst. 1 OSŘ předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Není-li podle §43 odst. 2 OSŘ přes výzvu předsedy senátu podle §43 odst. 1 OSŘ podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Z návrhu na zahájení řízení, resp. z jeho doplnění, musí být zřejmé, čeho se navrhovatel domáhá (žalobní návrh nebo-li petit). Je tedy nezbytné, aby jednotlivé movité věci, jejichž vydání se žalobce domáhá, byly konkretizovány takovým způsobem, aby byla vyloučena jejich záměna s věcmi jinými (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, publikované pod
C 1917 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck – dále jen „Soubor rozhodnutí“). Výzva soudu k odstranění případných nedostatků podání pak musí obsahovat poučení o tom, v čem vytýkané nedostatky spočívají a jakým způsobem je má žalobce odstranit. Soud prvního stupně svým usnesením ze dne 24. února 2005, č. j. 22 C 33/2005-10, žalobce mimo jiné poučil, že žalobcem požadované movité věci „je nutné uvést přesným, určitým způsobem tak, aby nemohlo dojít k záměně s jinými“. V tomto usnesení příkladmo uvedl, pomocí jakých skutečností je možné předmětné movité věci blíže určit. Na tuto výzvu žalobce reagoval tím, že svým podáním ze dne 11. dubna 2005 (č. l. 52 spisu) vymezil požadované obrazy v porovnání s předchozím petitem tak, že jde o originály jmenovaného malíře, konkretizoval je přibližnými rozměry a předložil ukázku rukopisu uvedeného autora přiložením dvou reprodukcí obrazů téhož tvůrce.
Podle názoru dovolacího soudu žalobce na výzvu soudu reagoval vstřícně
a snažil se požadavkům soudu v celé jeho šíři (ve vztahu i k mnoha dalším věcem, jejichž vydání se rovněž domáhá) vyhovět. Jestliže obecně platí, že výzva k opravě nebo doplnění žaloby musí vystihovat, co konkrétně v daném případě činí ze žaloby nesprávné nebo neúplné podání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1574/2005, publikované v Souboru rozhodnutí pod č. C 3945), pak v daném případě žaloby na vydání více výtvarných děl požadavku na spravedlivé ochraně práv a oprávněných zájmů žalobce jako účastníka řízení ve smyslu §1 OSŘ odpovídalo, aby jej soud poučil, že obrazy je třeba popsat tak, aby je nebylo možno zaměnit s jinými obrazy téhož autora. Poučoval-li soud prvního stupně ve vztahu k jiným věcem movitým správně např. tak, že u některých věcí je potřebné uvést např. výrobní značku, mohl žalobce vést k tomu, aby ve vztahu k požadovaným obrazům uvedl, co znázorňují. Jestliže žalobce, který není zastupován právně kvalifikovanou osobou, neuvede ani napodruhé, vydání jakých věcí se domáhá, ač se zjevně snaží výzvě soudu na odstranění vad žaloby podle §43 odst. 1 OSŘ vyhovět, není podle okolností vyloučeno, aby jej soud další výzvou vedl k odstranění nadále nenapravených nedostatků žaloby, které by mohly bránit pokračování v řízení. Ostatně, jak známo, po žalobci nelze vždy dobře žádat, aby věci, jejichž vydání se domáhá (a které tedy nemá k dispozici), popsal způsobem, kterým by je odlišil od všech existujících věcí stejného druhu – k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2002, sp. zn. 22 Cdo 1474/2002, publikované pod C 1452 v Souboru rozhodnutí a pod poř. č. 72/2004 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek. V těchto souvislostech se také nabízí otázka, zda by případná zatímní nemožnost dostatečného upřesnění petitu na vydání věci nemohla být odstraněna až v průběhu dalšího řízení v závislosti na konkrétních skutkových zjištění např. o tom, kde se věc nachází. V tomto směru lze odkázat ještě na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, publikovaného v Souboru rozhodnutí pod č. C 2375, podle kterého „požadavek ustanovení §79 odst. 1 věty druhé OSŘ, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, neznamená, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. … Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán.“
Nadto co bylo výše uvedeno, se dovolací soud domnívá, že žalobcem upravený petit by zřejmě neobstál jako dostatečně určitý teprve v případě, kdyby žalovaná uvedla, že od uvedeného autora má ve své dispozici více obrazů obdobných rozměrů.
Z těchto důvodů dovolací soud za použití §243b odst. 3 OSŘ rozhodl tak, jak ve výroku uvedeno. S ohledem na výsledek dovolacího řízení nebylo třeba, aby se zabýval námitkou dovolatele, že měl být poučen o tom, že má právo požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2008
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu