ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.606.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 606/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně a) A. Š., a b) MUDr. H. K., proti žalovanému S. C., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 37 C 156/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. září 2006, č. j. 20 Co 830/2005-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně („soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. června 2005, č. j. 37 C 156/97-114, odmítl „dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2001, č. j. 37 C 156/97-88“. Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 11. září 2006, č. j. 20 Co 830/2005-145, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Přípisem označeným datem 18. 11. 2006, doručeným Městskému soudu v Brně 28. 11. 2006, adresovaným Krajskému soudu v Brně, se žalovaný bez zastoupení advokátem „dovolává neplatnosti předloženého Usnesení KS Brno č. j. 20 Co 830/2005 ze dne 11. 9. 2006“ a domáhá se „absolutní neplatnosti právních úkonů“, s tím, že je „na soudech, aby je odstranily z úřední povinnosti“, když „usnesení trpí nedostatky, které vyžaduje Ústavní soud“.
Odvolací soud podání žalovaného posoudil jako dovolání žalovaného podané proti svému usnesení ze dne 11. září 2006, č. j. 20 Co 830/2005-145, o němž je oprávněn rozhodnout dovolací soud, kterým je Nejvyšší soud České republiky, jemuž uvedené dovolání a příslušný spis doručil k dalšímu řízení 18. ledna 2008.
Nejvyšší soud po zjištění, že podání žalovaného je svým obsahem dovoláním,
o němž je nutné rozhodnout ve smyslu §236 a násl. občanského soudního řádu („OSŘ“), podaným ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 OSŘ, nesepsaným advokátem, jak ukládá §241 odst. 4 OSŘ, uzavřel, že jde o dovolání nepřípustné. Podmínkou povinného zastoupení dovolatele se nezabýval, neboť podle §241b odst. 2 OSŘ není-li splněna podmínka uvedená v §241 OSŘ, postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 OSŘ; to neplatí kromě dalšího pro případ, kdy dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němž není dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jsou upraveny v §237, §238, §238a a §239 OSŘ. Žádné z těchto ustanovení nepřipouští podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým tento soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto dovolání podané proti rozsudku. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5
a §218 písm. c) OSŘ jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení odpovídá skutečnosti, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyním žádné náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. března 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu