ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.941.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 941/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce S. v. j. d., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1) Ing. M. K., zastoupenému advokátem, a 2) L. M., o 102 887,- Kč s příslušenství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 456/2005, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2007, č. j. 29 Co 196/2007-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. února 2007, č. j. 23 C 456/2005-61, odmítl jako opožděně podané odvolání žalovaného 1), učiněné podáním ze dne 16. listopadu 2006, proti rozsudku téhož soudu ze dne 5. září 2006, č. j. 23 C 456/2005-42. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného 1) usnesením ze dne 10. srpna 2007, č. j. 29 Co 196/2007-72, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí obou soudů zrušil.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a c) vyjma věcí uvedených v §237 odst. 2, dále v §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 a 3 OSŘ.
V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé. „Věcí samou se rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok.“ [viz usnesení Nejvyššího soudu z 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor“), pod C 264].
Přípustnost dovolání tak nevyplývá z §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ, kterými je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 632/2002, uveřejněné v Souboru pod C 2458.
Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 a 3 OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání.
Pokud je podle §239 odst. 3 OSŘ dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), za návrh (žalobu) ve smyslu právě citovaného ustanovení zákona nelze považovat odvolání ani dovolání. Odmítl-li soud prvního stupně podle §208 odst. 1 OSŘ odvolání jako opožděné, není proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo toto usnesení potvrzeno, dovolání přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného 1) jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2008
JUDr. František B a l á k , v. r.
předseda senátu