ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1127.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1127/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) V. J., a b) K. J., obou zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) M. H., a 2) G. P., a. s., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 23 C 180/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. října 2006, č. j. 30 Co 306/2006-83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 25. 1. 2006, č. j. 23 C 180/2003-67, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 2.243.450,- Kč s příslušenstvím a žalobce b) po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení 153.231,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o odměně advokátky. Neshledal důvodným nárok žalobkyně a) na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení a nárok žalobce b) na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením žalobkyně a). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 22. 11. 2001 ve večerních hodinách došlo ke střetu osobního automobilu, řízeného prvním žalovaným, s žalobkyní a), která vstoupila do vozovky náhle a nečekaně ve vzdálenosti cca 11 metrů od přijíždějícího vozidla, na což první žalovaný nemohl včas zareagovat a střetu zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat; proto není v příčinné souvislosti se vzniklou škodou skutečnost, že první žalovaný před jízdou požil alkohol (0,39 g/kg). Ze znaleckých posudků znaleckého ústavu A. E. a prof. PhDr. J. S., DrSc., z oboru kriminalistiky, specializace forenzní biomechanika, totiž vyplynulo, že s ohledem na průměrnou reakční dobu řidiče a vzdálenost žalobkyně a) v okamžiku vstupu do vozovky již nemohl první žalovaný na žalobkyni a) zareagovat, a to ani při dodržení všech povinností plynoucích ze zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Odtud soud dovodil, že ke škodě došlo výlučně jednáním žalobkyně a), která porušila povinnosti uvedené v §54 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a proto je na ní, aby ji nesla sama (§441 obč. zák.), resp. spolu s žalobcem b). Povinnost k pojistnému plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tak nemohla vzniknout ani druhé žalované.
K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 11. 10. 2006, č. j. 30 Co 306/2006-83, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a o odměně advokátky. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právními závěry a zdůraznil, že pokud do střetu zbývala 1,4 až 1 sekunda v době, kdy měl první žalovaný poprvé důvod reagovat na žalobkyni a), přičemž průměrná reakční doba řidiče za zjištěných povětrnostních podmínek činila 1,3 až 1,5 sekund, bylo vyloučeno, aby na vzniklou situaci reagoval jakýkoli řidič. Požití alkoholu prvním žalovaným a jeho způsob jízdy před nehodou není proto v příčinné souvislosti se vznikem škody na zdraví žalobkyně.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a podávají je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítají, že jejich nárok měl být zcela nebo v podstatné části uspokojen druhým žalovaným z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla; pokud jde tedy o aplikaci §428 obč. zák. a §441 obč. zák. má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní právní význam. Jsou přesvědčeni, že důkazy byly provedeny v nedostatečném rozsahu a že chybným postupem soudu nebylo jejich důkazním návrhům vyhověno. Žalobci mají dále za to, že současný vývoj evropské legislativy směřuje ke konstrukci absolutní odpovědnosti provozovatelů motorového vozidla ve vztahu k životu a zdraví obětí dopravních nehod, a proto je vyloučeno, aby „chování chodce pohybujícího se (nejvýše s běžnou neopatrností) v blízkosti přechodu pro chodce na frekventovaném místě mohlo být posuzováno jako chování, jímž si výlučně zavinil škodu na zdraví“. Navrhují proto, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, který je rozsudkem potvrzujícím, a nejde o případ, že by v této věci soud prvního stupně rozhodl jinak, než ve svém dřívějším rozhodnutí [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]. Přípustnost dovolání se proto řídí podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního právního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o.s.ř.), vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá. Právním posouzením ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Pokud dovolatelé namítají nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o skutečnosti, které nezakládají přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tyto námitky, předložené k posouzení dovolacímu soudu, nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., nýbrž dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Jak z dikce §241a odst. 3 o.s.ř. vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci; stejně tak k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.).
K dalším dovolacím námitkám lze pro úplnost doplnit jen tolik, že odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků není odpovědností absolutní, nastupující za jakýchkoliv okolností. Proto i zde podle §441 obč. zák. platí, že byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám. Znamená to, že pokud je úkon poškozeného jen jednou z příčin vzniku škody, snáší poškozený škodu poměrně; bylo-li však jednání poškozeného výlučnou příčinou vzniku škody, škůdce se odpovědnosti za škodu zbaví a v plném rozsahu ji pak nese sám poškozený (srov. např. zhodnocení NS SSR ze dne 23. 11. 1983, sp. zn. Cpj 10/83, publikované pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1984, s. 100–101, případně rozsudek NS ČR ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 43/2002, publikovaný pod č. 15 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004). Odvolací soud v daném případě toto ustanovení aplikoval v souladu s ustálenou judikaturou za situace, kdy z provedeného dokazování, zejména ze znaleckých posudků, bylo zjištěno (přičemž - jak shora uvedeno - skutková zjištění dovolacímu přezkumu s ohledem na přípustnost dovolání nepodléhají), že s ohledem na průměrnou reakční dobu řidiče a vzdálenost žalobkyně a) v okamžiku vstupu do vozovky řidič nemohl být objektivně schopen včas zareagovat a vyhnout se střetu, a to ani při dodržení všech povinností plynoucích ze zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Na straně žalobkyně a) tak bylo shledáno výlučné zavinění, a proto v souladu s §441 obč. zák. nese škodu sama, resp. společně s žalobcem b), a první žalovaný není za tuto škodu odpovědný. Z tohoto důvodu je pak vyloučena i platební povinnost druhé žalované jako pojišťovny, u níž měl první žalovaný pojištěnu odpovědnost z provozu vozidla, a která nastupuje právě jen v případě odpovědnosti pojištěného prvního žalovaného.
Protože není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu