ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1426.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1426/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně MUDr. R. P., zastoupené advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 6 C 5/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. září 2007, č. j. 16 Co 215/2007-101, ve znění opravného usnesení ze dne 11. února 2008, č. j. 16 Co 215/2007-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení..
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 8. 2. 2007, č. j. 6 C 5/2005-81, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 9. 4. 2004 do zaplacení, žalobu co do částky 31.350,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 16. 11. 2005, č. j. 6 C 5/2005-36, jímž žalobě v plném rozsahu vyhověl, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2006, č. j. 16 Co 128/2006-59, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
K odvolání žalované do vyhovujícího výroku o věci samé co do částky 12.800,- Kč s příslušenstvím Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 9. 2007, č. j. 16 Co 215/2007-101, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 2. 2008, č. j. 16 Co 215/2007-119, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, v němž soudům obou stupňů zejména vytýká, že směšují působnost a odpovědnost dvou zcela odlišných bezpečnostních složek – obecní policie a Policie ČR, a že je opomíjeno zkoumání otázky příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem či zaviněním a vznikem škody.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolací soudu je věcně správné, a tudíž dovolání nemůže být úspěšné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl co do částky 12.800,- Kč potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.000,- Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení před odvolacím soudem tak byl – s ohledem na to, že žalovaná odvoláním napadla vyhovující výrok toliko co do částky 12.800,- Kč - občanskoprávní nárok ve výši 12.800,- Kč. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalované není ze zákona přípustné, nelze náklady vynaložené žalobkyní na odměnu advokáta za sepis vyjádření k dovolání, považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování či bránění práva, a proto bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto tak, jak je ve výroku uvedeno (§243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu