ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1432.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 1432/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra, v právní věci žalobců J. L., proti žalovanému Ing. M. D., zastoupenému advokátkou, o 25.500,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 9 C 266/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. prosince 2005, č. j. 10 Co 503/2005 - 46, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 22. 2. 2005, č. j. 9 C 266/2000-21, zamítl žalobu na zaplacení 25.500,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že tuto částku žalobkyně zaplatila jako pokutu a náklady řízení podle rozhodnutí stavebního úřadu v A. z důvodu, že stavba jejího domu i stavba zděného oplocení byly provedeny v rozporu se stavebním povolením a plot je situován na cizím pozemku. Soud dospěl k závěru, že nelze dovodit odpovědnost žalovaného, který na stavbě působil jako odborný dozor, za umístění stavby na pozemku, neboť žalovaný při vytýčení vycházel z hranic pozemku tak, jak je vymezil stavebník - manžel žalobkyně podle zbytků původního ohraničení zahrádky, nikoliv podle skutečné hranice pozemku. Od tohoto špatného vymezení hranic pozemku se následně odvíjela stavba plotu, která zasáhla na cizí pozemek, i nesprávné umístění samotné stavby domu. Protože povinnost zajistit vytyčení prostorové polohy se vztahovala na žalobkyni a jejího manžela jako stavebníky (§75 odst. 1 stavebního zákona), soud dovodil, že žalovaný se nedopustil protiprávního jednání, za něž by nesl odpovědnost ve smyslu §420 a násl. obč. zák.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 12. 2005, č. j. 10 Co 503/2005-46, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování listinnými doklady, týkajícími se stavebního řízení, zjistil, že žalobkyně a její manžel jako stavebníci získali rozhodnutím ze dne 28. 3. 1988 stavební povolení na stavbu rodinného domu na poz. p. č. 1930/2 v k. ú. A., později v řízení o změně stavby před jejím dokončením bylo mj. připojeno i oplocení. Pro umístění a provedení stavby byly ve stavebním povolení stanoveny podmínky a bylo uvedeno, že za soulad prostorové a výškové polohy stavby odpovídá odborný dohled, že stavba bude prováděna svépomocí a žalovaný, který vykonává odborný dozor nad prováděním stavby, odpovídá za odborné a kvalitní provedení prací a za jejich soulad se schválenou projektovou dokumentací. Manžel žalobkyně objednal u žalovaného vytýčení stavby rodinného domu na pozemku, stavební dozor a další technickou pomoc při stavbě domu. Žalovaný vypracoval pro povolení změny stavby před jejím dokončením technickou zprávu, která se týkala i oplocení, a v dalším stavebním povolení ze dne 24. 3. 1997 je uvedeno, že za umístění stavby garáže a oplocení na pozemkové parcele odpovídá stavební dozor. Při kolaudačním řízení v roce 1999 bylo zjištěno, že nejen stavba rodinného domu, ale i stavba zděného oplocení jsou provedeny v rozporu se stavebním povolením a plot je situován na cizím pozemku. Za tento přestupek byla žalobkyni uložena stavebním úřadem pokuta ve výši 25.000,- Kč a náklady řízení v částce 500,- Kč. Odvolací soud poukázal na §59 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění tehdy účinném (dále jen „stavební zákon“) a na §13 vyhlášky č. 85/1986 Sb. a na to, že žalovaný vykonával funkci odborného dozoru na stavbě, projektovou dokumentaci vyhotovil na základě geometrického plánu ze dne 4. 4. 1990, ale umístění stavby odměřoval od zbytků stávajícího oplocení a nikoliv podle skutečné hranice pozemku. Odvolací soud dospěl k závěru, že ve vztahu ke stavebnímu úřadu je odpovědný stavebník, jak je patrno i z rozhodnutí o pokutě, avšak pokud stavebník, aby dostál svým povinnostem ukládaným mu stavebním zákonem, si smluvně zajistí provedení těchto prací osobou odborně způsobilou, kterou je v daném případě žalovaný, nese tato osoba vůči stavebníkovi nejen povinnost práci provést, ale i odpovědnost za provedení této práce. Pokud žalovaný nerespektoval geometrický plán a provedl zaměření stavby a plotu podle stávajícího oplocení nerespektujícího hranice pozemku, pochybil, porušil svoji povinnost a je odpovědný za škodu, která vznikla stavebníkovi zaplacením pokuty uložené stavebním úřadem pro nesoulad umístění stavby domu a plotu s projektovou dokumentací.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Shrnuje průběh a výsledky řízení a poukazuje na rozdílné posouzení jeho odpovědnosti za škodu, kdy v jiném řízení byl odpovědnosti za škodu „zproštěn“ (rozsudek KS v Plzni ze dne 5. 10. 2004, č. j. 56 Co 183/2004), a v tomto řízení mu byla uložena povinnost k náhradě škody, ačkoliv obě řízení spolu úzce souvisí a obě rozhodnutí by měla vycházet ze stejných skutkových zjištění. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že z titulu funkce odborného stavebního dozoru odpovídá za správné umístění stavby rodinného domu a jeho oplocení. Namítá, že přímo ze stavebního zákona (§75 odst. 1) vyplývá pro stavebníka, tj. žalobkyni povinnost před zahájením stavby zajistit prostorové polohy – vytyčení hranic pozemků. Faktické označení hranic pozemku, odkud pak žalovaný zaměřil vlastní stavbu rodinného domu, provedl manžel žalobkyně, a to v linii zbytku původního starého oplocení pozemku, které bylo odlišné od hranice pozemku uvedené v geometrickém plánu, a žalovaný se ve funkci stavebního dozoru na vlastní stavbě plotu přímo nepodílel. Dovozuje, že manžel žalobkyně tím zavinil, že zaměření vlastní stavby bylo provedeno v rozporu s projektem a následně i stavba oplocení byla umístěna na cizím pozemku, v důsledku čehož byla žalobkyni jako stavebníkovi uložena pokuta v přestupkovém řízení. Je přesvědčen, že žádného protiprávního jednání se nedopustil. Dále uvádí, že odvolací soud nerozhodl o částce 500,- Kč, kterou žalobkyně požadovala ve svém žalobním návrhu za náklady přestupkového řízení, a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
K námitkám dovolatele je třeba především uvést, že soud není vázán výsledky jiného řízení, byť mezi týmiž účastníky, o náhradu škody, která v předchozím řízení byla požadována za jinou majetkovou újmu, než je částka zaplacená na pokutě uložené ve stavebním řízení. Pro soud je výrok pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech a v dalších věcech, zavazujících každého, závazný, jen pokud soud jako předběžnou otázku posuzuje mezi účastníky právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím (srov. §159a o. s. ř a např. komentář Bureš, J., Drápal, l., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I . díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 732 a násl.). To se ovšem vztahuje pouze na výrok rozsudku, nikoli na jeho odůvodnění. Ostatně předmět předchozího řízení věci sp. zn. 56 Co 183/2004 a tohoto řízení je odlišný.
Porušení právní povinnosti jakožto předpoklad odpovědnosti za škodu je objektivního charakteru a občanský zákoník nerozlišuje, zda jde o porušení povinnosti vyplývající z právního předpisu anebo o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy, porušení povinností obojího charakteru je v platné úpravě postaveno naroveň. V soudním řízení je úkolem žalobce prokázat, že došlo k určitému skutku, z něhož je dovozována odpovědnost žalovaného za protiprávní úkon. Posouzení, zda prokázaný skutek je protiprávním jednáním, je posouzením právním, jež náleží soudu. Poškozený prokazuje skutkové okolnosti, které po právní stránce hodnotí soud.
Jak vyplývá z výsledků řízení, žalobkyně a její manžel získali jako stavebníci stavební povolení ze dne 2. 9. 1991 na stavbu rodinného domu, pro umístění stavby byly vymezeny podmínky, mezi nimiž bylo stanoveno, že za soulad prostorové a výškové polohy stavby odpovídá stavební dozor, že stavba bude prováděna svépomocí a odborný dozor nad prováděním stavby bude vykonávat žalovaný, který mimo jiné odpovídá za odborné a kvalitní provedení prací a za jejich soulad se schválenou projektovou dokumentací. V dalším stavebním povolení ze dne 24. 3. 1997, které se vztahovalo i na stavbu oplocení, bylo stanoveno, že za umístění stavby garáže a oplocení odpovídá stavební dozor. Podle objednávky manžela žalobkyně (ze dne 12. 2. 1992) měl žalovaný za odměnu mj. vytyčit stavbu rodinného domu, provádět stavební dozor a další technickou výpomoc při stavbě rodinného domu.
Osoba, která na návrh stavebníka vykonává odborný dozor, je ve smyslu §59 odst. 1 stavebního zákona též účastníkem stavebního řízení. Odvolací soud zcela správně zvažoval povinnosti osoby, vykonávající odborný stavební dozor, i z hlediska §13 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu, a lze souhlasit s jeho závěrem že tato osoba má značnou odpovědnost právě proto, že je osobou odborně způsobilou a kvalifikovanou, která zabezpečuje odborné vedení stavby a odpovídá i za soulad prostorové polohy stavby s dokumentací stavby.
K námitce žalovaného, že podle ust. §75 stavebního zákona bylo povinností žalobkyně zajistit před zahájením stavby vytyčení hranic pozemku oprávněným odborníkem, je třeba uvést, že stavebním úřadem jí nebyla uložena pokuta za to, že vytyčení hranic pozemku nebylo provedeno oprávněným odborníkem, nýbrž za to, že stavba domu a plotu byla realizována v rozporu s projektovou dokumentací a s vydaným stavebním povolením. Protiprávní jednání žalovaného jako základní předpoklad odpovědnosti za škodu nespočívá v dané věci v tom, že byly nesprávně označeny hranice pozemku, ale v tom, že umístění stavby domu a oplocení neodpovídá stavebnímu povolení ani dokumentaci. Žalovaný tak porušil své povinnosti při realizaci stavby, k nimž se smluvně zavázal, ale zároveň i závazné povinnosti stanovené rozhodnutím orgánu veřejné správy – stavebním úřadem. Je proto jednoznačné, že z hlediska posouzení protiprávnosti jakožto předpokladu vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu podle ust. §420 obč. zák. je rozhodnutí odvolacího soudu správné.
Dovolací důvod podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak není naplněn.
Vadou řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), není okolnost, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 25.000,- Kč, ačkoliv v žalobě bylo požadováno celkem 25.500,- Kč. Svým výrokem vyhověl totiž soud odvolacímu návrhu žalobkyně, jak jej přednesla při odvolacím jednání před vyhlášením rozsudku dne 19. 12. 2005, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žalobci ukládá povinnost zaplatit jí částku 25.000,- Kč. Ostatně dovolatel nemůže důvodně namítat, že mu bylo uloženo zaplatit méně, než žalobkyně původně požadovala, neboť účelem dovolání jako mimořádného opravného prostředku je zlepšit (nikoliv zhoršit) postavení dovolatele.
Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle ust. §243 odst. 2, věty první před středníkem, o. s. ř., zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu