ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1717.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 1717/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce V. L., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. p. Z. a. s., o 48.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 433/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2006, č. j. 19 Co 462/2006-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 22. 5. 2006, č. j. 15 C 433/2005-15, zamítl žalobu na zaplacení 48.600,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 3. 6. 2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok žalobce na vyplacení pojistného plnění za dobu jeho pracovní neschopnosti. Vyšel ze zjištění, že dne 29. 7. 1996 byla mezi účastníky uzavřena pojistná smlouva (s počátkem pojištění od 1. 8. 1996) o pojištění denní dávky (ve výši 300,- Kč) při pracovní neschopnosti od 15. dne. Dne 16. 12. 2003 uplatnil žalobce u žalované nárok na pojistné plnění pro pracovní neschopnost vystavenou od 9. 12. 2002 z důvodu onemocnění páteře, označeného diagnózou M 54,4; žalovaná však dopisem ze dne 19. 3. 2003 odmítla žalobci poskytnout pojistné plnění s odůvodněním, že s uvedenou diagnózou byl žalobce před uzavřením pojistné smlouvy několikrát v pracovní neschopnosti, tyto skutečnosti však při uzavírání pojistné smlouvy vědomě zamlčel a odpověděl nepravdivě na otázky týkající se jeho zdravotního stavu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná důvodně podle §802 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2004 odmítla vyplatit žalobci pojistné plnění, neboť žalobce jí při uzavírání pojistné smlouvy vědomě zatajil skutečnost, že byl před uzavřením pojistné smlouvy v pracovní neschopnosti pro vertebrogenní syndrom C a LS páteře. Tento fakt, který žalovaná nemohla pro vědomě nepravdivé a neúplné odpovědi žalobce (§793 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2004) zjistit, je pak příčinou předmětné pojistné události - pracovní neschopnosti žalobce v období od 9. 12. 2002 do 2. 6. 2003. Věděla-li by žalovaná o zdravotní minulosti žalobce, smlouvu by s ním buď neuzavřela nebo uzavřela s výlukou předchozích onemocnění pojistníka, tj. s výlukou vertebrogenního algického syndromu.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2006, č. j. 19 Co 462/2006-32, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že existuje souvislost mezi žalobcovými obtížemi s páteří před uzavřením pojistné smlouvy a jeho obtížemi, které byly příčinou vzniku pojistné události (pracovní neschopnosti od 9. 12. 2002 do 2. 6. 2003); šlo obecně o onemocnění páteře, pro které se léčil a krátce před uzavřením pojistné smlouvy byl v pracovní neschopnosti, a rovněž žalobcův ošetřující lékař kvalifikoval obě tato onemocnění jako vertebrogenní algický syndrom – M 54.4. Zamlčené skutečnosti týkající se zdravotního stavu žalobce byly pro uzavření pojistné smlouvy podstatné, neboť se jednalo o pojištění při pracovní neschopnosti, při kterém je zdravotní stav pojistníka rozhodující. Byl to naopak žalobce, kdo vědomě porušil povinnost uvedenou v §793 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2004, pravdivě odpovědět na dotazy pojistitele.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a jež odůvodňuje podle §241a odst. 2 písm. a ) a b) o.s.ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v dosud nevyřešené otázce „možnosti pojistitele odmítnout pojistné plnění, pokud pojištěný byl před uzavřením pojistné smlouvy v pracovní neschopnosti“, a v otázce „možnosti pojistitele odmítnout vyplatit pojistné plnění, jestliže pojistitel jako podnikatel mohl zjistit při uzavírání pojistné smlouvy rozhodné skutečnosti, pro jejichž následné zjištění pojistitelem, tento pojistitel odmítl pojistné plnit“. Žalobce tvrdí, že před podpisem pojistné smlouvy neměl žádné zdravotní potíže, které by souvisely s jeho následným onemocněním páteře (výhřez meziobratlové ploténky L 4/5), pro které byl v pracovní neschopnosti a pro které uplatnil nárok na pojistné plnění. Žalovaná měla navíc při sjednávání pojistné smlouvy možnost zjistit, jaká onemocnění žalobce prodělal, a po tomto zjištění se rozhodnout, zda pojistnou smlouvu uzavře či nikoli. Proto nebyla oprávněna odmítnout vyplatit žalobci pojistné plnění s poukazem na §802 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2004. Dále namítá, že soudy obou stupňů neodůvodněně „upřednostnily skupinu důkazů ve prospěch žalované oproti skupině důkazů ve prospěch žalobce“ a odmítly provést žalobcem navržený důkaz výslechem jeho praktického lékaře MUDr. A. I. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř., věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, který je rozsudkem potvrzujícím, a nejde o případ, že by v této věci soud prvního stupně rozhodl jinak, než ve svém dřívějším rozhodnutí [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]. Přípustnost dovolání se proto řídí podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního právního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř, vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá. Již odtud plyne, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm a) o.s.ř., kterým soudům obou stupňů vytýká vady řízení (že odmítly provést žalobcem navržený důkaz výslechem jeho praktického lékaře MUDr. A. I.), je proto důvodem nezpůsobilým; k námitkám v něm uplatněným Nejvyšší soud při zkoumání přípustnosti dovolání přihlédnout nemůže (srov. §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Současně je Nejvyšší soud povinen vycházet ze skutkových zjištění a skutkových závěrů, na něž odvolací soud aplikoval právo. Žalobce však v dovolání především nesouhlasí právě s hodnocením provedených důkazů soudy obou stupňů, učiněnými skutkovými zjištěními a z nich plynoucími právními závěry o tom, že žalovaná žádnou právní povinnost neporušila, odmítla-li poskytnout pojistné plnění žalobci za dobu jeho pracovní neschopnosti. Z vylíčení důvodů dovolání tak vyplývá, že dovolatel nesouhlasí zejména s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci; tvrdí totiž, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně a správně posouzen po právní stránce. Podstatou většiny námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům soudy obou stupňů přihlížely a jak tyto důkazy hodnotily. Dovolatel na rozdíl od skutkového zjištění soudů v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že před podpisem pojistné smlouvy neměl žádné zdravotní potíže, které by souvisely s jeho následným onemocněním páteře, pro které byl v pracovní neschopnosti a pro které uplatnil u žalované nárok na pojistné plnění), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že žalovaná jednala protiprávně, když odmítla žalobci poskytnout pojistné plnění). Tím, že z odlišných skutkových závěrů vyvozuje odlišný právní názor na věc, dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž předkládá vlastní verzi skutkového stavu významného pro rozhodnutí ve věci. Uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., který však nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a jak z dikce §241a odst. 3 o.s.ř. vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Nejde tedy o otázku, která by mohla být otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o s.ř.
Jelikož žádná z námitek v dovolání uplatněných nepředstavuje v dané věci otázku zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu